Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Unikátní umělecké dílo, jehož děj je rozkvetlý a krásný jak jarní strom, jehož láska skrytá v minimalistických a tichých náznacích zahřeje u srdce jako letní slunce, jehož pravdivé poslání a životní moudra zamrazí jak nekonečná ledová pláň zamrzlého jezera pod bosýma nohama a jehož katarze mě postupně emocionálně roztříští jako mocný vichr zesláblé podzimní listí. 10/10 (11.05.2009)

Zajímavě zvláštně krásné. Při pohledu na tu neskonale okouzlující přírodu se člověku až svírá srdce. Obzvláště v kombinaci s tak procítěnou hudbou. První slzy vytryskly už na jaře, lítost, soucit i předsevzetí ve mně okamžitě zapracovali. Na začátku léta jsem váhala a procházela rozporuplnými úvahami, avšak koncem léta tekly slzy bolesti a ztráty. Podzim vyvolal opovržení a následné zpytování svědomí za rychlé soudy. Ve finále to ovšem už bylo dojetí a uznání. Zima zamrazila všechny naděje a přiživila slzy smutku a úcty k mistrovi starému i novému. Přinesla poznání reinkarnace a oddanosti. Jaro zachovalo otevřenost mysli, chápání i různorodosti pochopení. Na konci však neskonalou úzkost a zvláštní pocit smysluplnosti z opakovaného koloběhu. (10.03.2013)

Zvláštní film... je jako zpověď následovaná patřičným počtem otčenášů, z které vyjdete očištěni. Je jako připomínka času a toho, že náš život probíhá v kruzích a mezní situace se neustále opakují. Je jako mámino pofoukání rozbitého kolene a zároveň jako tátova pobídka, že je potřeba jet na tom kole, ze kterého jste spadli, dál. Je jako... rozepsaná báseň, která nikdy neskončí. (21.04.2012)

Tento film by som prirovnal k biblii. Ma velku duchovnu silu, rozprava pomocou podobenstiev a nabozenskych motivov a dokonca sa tu deju aj zazraky. Vlastne cely tento film je takym malym zazrakom. Hlavne potom, ako som si ho nechal v hlave par dni prelezat, som precitil jeho krasnu, tajomnu atmosferu, vytvorenu pomocou nadhernej prirody a Kimovej tvorivej fantazie. Dalo by sa debatovat o tom, aku hlbku a pravdu v sebe maju niektore myslienky/podobenstva. No neodskriepitelne je to, ze niektore z nich su tak mocne, ze v srdci citliveho filmoveho fanusika budu rezonovat velmi, velmi dlho. (9/10) (18.05.2008)

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;) (31.03.2007)