Jar, leto, jeseň, zima... a jar

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem. (26.11.2004)

Zajímavě zvláštně krásné. Při pohledu na tu neskonale okouzlující přírodu se člověku až svírá srdce. Obzvláště v kombinaci s tak procítěnou hudbou. První slzy vytryskly už na jaře, lítost, soucit i předsevzetí ve mně okamžitě zapracovali. Na začátku léta jsem váhala a procházela rozporuplnými úvahami, avšak koncem léta tekly slzy bolesti a ztráty. Podzim vyvolal opovržení a následné zpytování svědomí za rychlé soudy. Ve finále to ovšem už bylo dojetí a uznání. Zima zamrazila všechny naděje a přiživila slzy smutku a úcty k mistrovi starému i novému. Přinesla poznání reinkarnace a oddanosti. Jaro zachovalo otevřenost mysli, chápání i různorodosti pochopení. Na konci však neskonalou úzkost a zvláštní pocit smysluplnosti z opakovaného koloběhu. (10.03.2013)

"Žádostivost vzbuzuje touhu vlastnit a touha vlastnit je příčinou vraždění." Meditativní koloběh života po korejsku je pro mne zřejmě prvním zklamáním z tohoto koutu světa. Příběhové zlomky života jsou totiž předvídatelné a pokud si z tohoto snímku budu něco pamatovat, tak jsou to spolehlivě vrzající dveře ve volném terénu, což rozhodně není režisérova výhra. Samozřejmě se líbily obrázky i hudba, dokonce mám rád i duchovno, ale té nudy jsem zažil příliš na to, abych patero ročních období hodnotil lépe. (29.04.2016)

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;) (31.03.2007)

Můj třetí Kim Ki-dukův film. Zatímco Ostrov mě navnadil a 3-Iron mě utvrdil o jeho genialitě. Jsem z tohoto filmu trošku rozpačitý. Nakonec se nedastavilo stejné "převálcování" jako u již zmíněného 3-Ironu, čímž nechci říci že toto není dobrým filmem. Právě naopak. Ten Korejský klučina se snad obrazově nikdy nevyčerpá. Opět vypráví svůj příběh především obrazem. Celková scenérie mu v tom taky zdatně vypomáhá. Co záběr to překrásná kompozice a malba jak od starých renesančních mistrů. Škoda jen té trošku banální dějové linky, která má toho sice hodně co říct, ale stojí tak trochu na vratkých nohách. Herci jsou perfektní a v každém svém pohledu dokáží říci více než ve třístránkovém dialogu. Tempo je sice pomalé, ale mě film utekl jako voda. Byl to nevšední zážitek, ale bohužel nebyl nejlepším od Kima. Škoda těch pár thrlinek. (21.08.2006)