Zmeškaný hovor

Začína to sľubne. Potom sa z toho stane akýsi zlepenec hlúpostí a nelogickostí. Nemá to žiadnu atmosféru a postavy sú strašne pasívne. Miike sa snažil skĺznuť na vlne duchárskych hororov. Ale prisahám, že také Hair od Sona - čo do zápletky absurdnejšie sú omnoho pozerateľnejšie. Jeden z tých filmov( a verím tomu, že ich má Miike viac), ktoré ukazujú, že aj majster tesár sa niekedy utne. Príde mi dokonca absurdné, že Američania spravili z tohto remake dúfajúc, že to bude dobré. Nuž čo.. veď nakoniec každý máme to svoje jedno nebo. (22.10.2017)

Tak takhle si představuju děsivý horor. Příliš jsem od něj neočekával a má touha po mrazení v zádech byla nakonec naplněna měrou vrchovatou. Film se rozjíždí pomaleji, ale v druhé půlce se přistihnete při tom, jak se raději než na obrazovku díváte někam úplně jinam. Místy jsem se ztrácel v ději, kdy jsem nechápal, kdo komu vlastně volá, ale scény ve zrušené nemocnici těch pár nedostatků kompenzují. Teď asi nějakou dobu nebudu používat kukátko a pro jistotu si promažu telefonní seznam. (399.) (12.10.2008)

Světu vládnou mobily a podle statistik je dokázané, že skoro každý vlastní alespoň dva. Už děti od 1. třídy umějí volat a posílat smsky. Já jsem měl první mobil v roce 2001 v mých 16 letech. To jen na úvod a teď k filmu. Je to děsivé a skoro dokonalé. Já osobně si vůbec nedokážu představit, kdybych obdržel na mobil hlasovou zprávu, ve které by byl nahrán můj křik, jak mě někdo zabíjí! A ještě k tomu bych se dozvěl přesné datum i hodinu své kruté smrti. Až mi na mobil přijde hlasová zpráva, tak ji hned smažu, a to jen díky tomuto filmu. Japonci natočili skvělý horor s místy hutnou atmosférou, při které vám budou vstávat vlasy hrůzou. Nejde zde o příběh, ale je velký důraz kladen na to, aby film diváka vyděsil. A to se mu daří. Já film viděl přesně o půlnoci a po celém těle jsem měl husí kůži a to se mi už hodně dlouho nestalo. Doporučuji všem, kdo má rád snímky s děsivou a ponurou atmosférou. Musím se přiznat. Hned jsem si na internetu vyhledal melodii, kterou zvoní mobily ve filmu a dal si ji do svého. Zanedlouho si pustím 2. díl a pak ještě zkusím americký remake. (20.09.2008)

Konečně jsem po dlouhé době viděl slušnou duchařinu u které jsem se nemusel cítit trapně za autory. Tvůrci si některé scény jako například v televizním studiu mohli odpustit, ale dobrých scén zde bylo více například v nemocnici nebo minuty před smrtí. Atmosféra je hodně dobrá a osobně jsem jen čekal komu dál zazvoní telefón a jak zazvonil tak jsem měl hodně divný pocit. (07.06.2010)

S asijskými horory mám jeden zásadní problém – všechny ty ťamany nerozeznám jednoho od druhého. Tenhle film má pro mě tu základní devizu, že jsou dokonce i pro mě rozlišitelní. Kostýmní výtvarníci a maskéři to vzali pevně do rukou a tak tu máme jednu postavu v kožené bundě, druhou jako odpornou máničku, třetí s metrosexuálním melírkem. Právě to, že nebudu muset přemýšlet kdo je kdo a mohu se soustředit na film, je předpoklad udržení mé pozornosti. A toto bylo celkem dobré, i když to svým způsobem byla opět další varianta Kruhu, tentokrát ve formě hrůzných telefonních hovorů, předpovídajících volanému účastníkovi smrt. Nicméně vše zachraňuje šikula Takeshi a jeho opravdu vypečené nápady a lekačky. Při scéně z televizního studia mi už vážně povolovaly svěrače, takže ač otřepané, přesto lehce nadprůměr. (20.11.2011)