Zmeškaný hovor

Navnadeny na japonske horory /pre mna kultovym/ Uzumaki som si pozrel dasi japonsky horor. Reziroval ho ten chlivak Takasi Miike /hixploitation Ichi The Killer 2001/ a s kludnym svedomim prehlasim, ze to bola pekna kravina. SMS ako spustac coho presne? To som napriklad nepochopil a doteraz nechapem. Viem vsak, ze som sa po Uzumaki pekne sklamal. 10 % (25.03.2015)

Chakushin ari (alias "One missed call") mal byt Miikeho prvym krokom na pole cisto hororoveho zanru. Vo vysledku je toto tvrdenie pravdive iba z polovice. Film doslova kopiruje dejovu kostru Nakatovho Kruhu, pricom najvacsou slabinou filmu je prave tato podobnost s "matkou moderneho azijskeho hororu". Keby One missed call vznikol pred Kruhom, jeho ucinok by byval ovela silnejsi...takto zazivate pocas filmu castokrat deja vu, ktore je o to silnejsie, o co viac ste podobnych filmov videli. Tak ako v Kruhu, aj tu v prvej polovici sledujeme tajomnu kliatbu / ducha, ktory prostrednictvom najoblubenej hracky modernej komunikacie postavenej na baze hlasu, vrazdi mladych ludi. Kazeta bola vystriedana mobilom...vsetko ostatne ale ostava, dokonca aj dejove peripetie a zvraty v priebehu filmu. Druha polovica je tak potom detektivkou, v ktorej sa buduca obet spolu s kamaratom vydava po stopach ducha do minulosti, aby zistila pricinu kliatby a mohla ju zrusit. A nakoniec tak ako v Kruhu, aj v zaverecnej cca 20minutovke One missed call prinasa tiez navrat na hororovu podu s dotukavacim twist effektom... . Na druhej strane, treba uznat, ze Miike sa miestami snazi do klise daneho zanru priniest zavan zmeny. Mimo samotnej pointy, ktora oproti Kruhu vyznieva podstatne nejednoznacnejsie, su tu aj dalsie drobne nuansy robiace One missed call filmom stojacim za zhliadnutie (napr. vyborna praca so zvukom, ktoreho presahy z druheho do prveho planu znacne napomahaju budovat pocity strachu a stiesnenosti).3,5* (31.12.2004)

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)

Další velké zklamání z Japonské produkce. Nápad je poměrně neoriginální - velmi podobný Kruhu a celkové provedení je natolik nepoutavé a nezajímavé včetně chabé hudby, že se člověk více nudí než bojí a to je pak největší průser u hororu. Herecké výkony jsou na úrovni Paris Hilton a ani konec nemá takové grády na jaké jsem u běžné hororové produkce zvyklý. Prostě špatný ... přesto jednu hvězdičku si za těch pár solidních hororových momentů tento počin zaslouží. (03.09.2010)

Maličko Kruhu, maličko Nenávisti, strašení pro strašení. Když to začíná bejt zajímavý, vydrží to jen chvilku. Náměty Japonskejch hororů jsou v pohodě. To, že ,,temné síly“ dokážou vymačkat číslo na mobilu mi divný nepřipadá. Občas však mám problémy s tempem vyprávění. Ale zhlédnout se to dá. Aspoň si dáte bacha na lidi, kteří vás budou chtít odvést do nemocnice a cpát vám do pusy bonbóny. (11.11.2006)