Zmeškaný hovor

Naprosto běžný trend japonských duchařin přelomu tisíciletí, se kterými se po velmi povedeném Ring nebo Ju-on (nebo Hong Kongské jednohubce "oko") následně roztrhl pytel a Chakushin Ari se rozhodně může přiřadit k těm povedenějším. Takashi Miike je parádní režisér (s docela chorobnou myslí, když se podíváme na jeden z největších jeho kultů Koroshiya 1 alias Ichi the Killer) a průměrný námět zpracoval velmi pěkně a vytřískal z toho maximum. Dívalo se na to moc pěkně a fungovalo to tak, jak mělo. Vypíchnul bych scénu z televizního studia - moc pěkný moment. (21.10.2018)

Japonský Nezvratný osud. Mrazivo-vyvražďovací mysteriózny ducharský horor. Japonci fakt vedia, ako vystrašiť diváka a dohnať ho k nočným morám, ako je napríklad už nikdy nenechať pootvorenú skriňu. Aj keď je pravdou, že temer všetky japonské hororové snímky sa nesú v jednom v a tom istom základe čoby "zlobivý duch". Tak toto je pre mňa jednoznačne najlepšie a najhrôzostrašnejšie stvárnenie. Niekoľko týždňov som nemohla zo seba striasť myšlienku na mobil-zabiják a vyzváňací tón znamenajúci ortel smrti. Taktiež aj nočné mory, kedy som nedokázala zaspať bez zasvieteného svetla a bez náznaku civilizácie aspoň v podobe rádiá. Už len preto neupustím ani jednu hviezdičku. (08.05.2008)

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)

Už jsem se trochu bál, že budu každému J-horroru dávat pět hvězd... Tohle je tak za tři a půl. Atmosféra ze začátku skoro žádná, myšlenka na první pohled trochu překomplikovaná, ale zas tak hrozné to není. Fanouškům asijkých hororů se to líbit bude, ostatním však asi moc ne. Musím se přiznat, že jsem čekal o něco víc... (14.07.2007)

Tenhle film mě hodně mile překvapil a patří do mých TOP 10 z kategorie japonských hororů. Nápad s mobily zvěstujícími brzký skon hrdinů je vcelku originální a má velký potenciál, což dokazují další pokračování filmu i seriál. Zvlášť musím pochválit závěrečných 15 minut, kde bylo napětí výborně gradováno až do konce. Vytknout lze snad jedině místy až moc zdlouhavé scény téměř o ničem, ale s tím se bohužel setkáváme u většiny japonské hororové produkce. (03.05.2011)