Zmeškaný hovor

Rozhodně zajímavý horor, který je svým příběhem neskutečně blbý, ale svým zpracováním splňuje cíle hororu bravůrně a jedinečně. Takeshi Miike s tím rozhodně má zkušenosti, takže se přitroublý příběh hodí na druhou kolej a divák umírá v závanu duchovna a tajemna jen při pohledu na obrazovku a očekává to nejhorší, od hororu vždy jen to nejhorší. Škoda jen, že ten příběh byl hodně jednoduchý, možná se mohlo jít trochu do jeho hloubky a ne jen tak jednoduše nadhodit jeho základní kostru a pak už se nestarat. Fakt ale je, že jsem na pozorování příběhu neměl ani příliš času, když si mě režisér dokázal nastavit do nejtemnějšího koutu místnosti a trápit mě od začátku až do konce, ale o tom to přeci je. (24.10.2008)

Chakushin ari (alias "One missed call") mal byt Miikeho prvym krokom na pole cisto hororoveho zanru. Vo vysledku je toto tvrdenie pravdive iba z polovice. Film doslova kopiruje dejovu kostru Nakatovho Kruhu, pricom najvacsou slabinou filmu je prave tato podobnost s "matkou moderneho azijskeho hororu". Keby One missed call vznikol pred Kruhom, jeho ucinok by byval ovela silnejsi...takto zazivate pocas filmu castokrat deja vu, ktore je o to silnejsie, o co viac ste podobnych filmov videli. Tak ako v Kruhu, aj tu v prvej polovici sledujeme tajomnu kliatbu / ducha, ktory prostrednictvom najoblubenej hracky modernej komunikacie postavenej na baze hlasu, vrazdi mladych ludi. Kazeta bola vystriedana mobilom...vsetko ostatne ale ostava, dokonca aj dejove peripetie a zvraty v priebehu filmu. Druha polovica je tak potom detektivkou, v ktorej sa buduca obet spolu s kamaratom vydava po stopach ducha do minulosti, aby zistila pricinu kliatby a mohla ju zrusit. A nakoniec tak ako v Kruhu, aj v zaverecnej cca 20minutovke One missed call prinasa tiez navrat na hororovu podu s dotukavacim twist effektom... . Na druhej strane, treba uznat, ze Miike sa miestami snazi do klise daneho zanru priniest zavan zmeny. Mimo samotnej pointy, ktora oproti Kruhu vyznieva podstatne nejednoznacnejsie, su tu aj dalsie drobne nuansy robiace One missed call filmom stojacim za zhliadnutie (napr. vyborna praca so zvukom, ktoreho presahy z druheho do prveho planu znacne napomahaju budovat pocity strachu a stiesnenosti).3,5* (31.12.2004)

Tenhle film mě hodně mile překvapil a patří do mých TOP 10 z kategorie japonských hororů. Nápad s mobily zvěstujícími brzký skon hrdinů je vcelku originální a má velký potenciál, což dokazují další pokračování filmu i seriál. Zvlášť musím pochválit závěrečných 15 minut, kde bylo napětí výborně gradováno až do konce. Vytknout lze snad jedině místy až moc zdlouhavé scény téměř o ničem, ale s tím se bohužel setkáváme u většiny japonské hororové produkce. (03.05.2011)

Tímhle se mi Miike asi moc nezavděčí, protože mě absolutně nezvládl vtáhnout do děje a stopáž pro mě byla zabijácká. Americký remake jsem viděla ještě před tímto a vzpomínám si, že to za nic nestálo, akorát se to dalo trochu lépe snést s délkou stopáže a hereckými výkony. Hrozně moc mi v poslední době vadí ta zmatenost, kterou Japonci zasazují snad do každého hororu, který natočí. Nebylo tomu tak akorát u americké Nenávisti od Takašiho Šimizu, kterou mám osobně z asijských hororů snad úplně nejradši, protože to bylo poprvé, když jsem se z nějaké hororové scény málem počůrala. Zmeškaný hovor byl pro mě tedy docela velké zklamání hlavně kvůli podivně vysvětlenému závěru a absolutního zkomplikování děje. Strašení sice nebylo marné, ale ne nejlepší. Nebyl to prostě můj šálek čaje. (06.09.2015)

Já musela být v minulém životě Japoncem. Takových a podobných filmů bych mohla vidět mraky a asi by se mi nikdy neomrzely. Scény, jak jednotlivé oběti umírají, jsou skoro hypnotické a krásně gradují. Opuštěná nemocnice je úžasně strašidelné místo a třešnička na závěr... pardon, vlastně bonbónek... inu, sladký. (22.10.2014)