Na dotyk

Tragikou prostoupená variace na Mozartovo Così fan tutte, při které duo dam sedá na lep dvěma samolibým ješitným kreténům, kteří se liší jenom v míře přízemnosti. Strojenost dialogů lze přičíst na účet divadelního původu, vem ji čert, ale srší z toho snobský chlad. U postav mi nevadí, bývá koneckonců součástí charakteru, ale když se obtiskne i do samotného zpracování, přichází problém netečnosti.. (26.08.2020)

Nebudu zastírat: na film byla (maximálně) vhodná nálada, před shlédnutím něco zažito, chuť nechat se dojmout a poučit se... a uvidět, že filmy jsou inspirovány skutečnými příběhy lidí. Připomenout si ten pocit, že někde tam venku je zákonitě někdo další, kdo se cítí stejně jako vy... Dneska to prostě nade mnou vyhrál neodbytný feeling, že si musím pustit něco, co dokáži ocenit. Po duševní stránce o po stránce vztahů. Něco inteligentního, kurevsky upřímného a dramatického. Jakkoliv divně to zní, vidět Closer před dvěma lety, byl by to pro mne jen další prázdný, přehnaný snímek o milostném čtyřúhelníku - [* RATED] aneb už vím, proč mají amíci věkovou hranici 21 let. Ve státech asi berou dospělost podle následujícího grafu: čím vícekrát zlomené srdce, tím vyspělejší člověk. Jo, život... VERY FUCKING SPECIAL THX to Botič. P.S. Kdo by to byl řekl, že se mi po x letech přestane hnusit Julia Roberts a začne se mi naopak líbit..? (06.12.2010)

Film na mňa od začiatku zapôsobil krásnymi, zaujímavými a hlavne dlhými dialógmi, kde každé slovko je precízne vybrané a to nehovorím o hádkach a flirtovaní. Štyri osoby. Celý film nieje o ničom inom, iba o vzťahoch medzi nimi. Natalie je neskutočne dráždivá a sexi, Clive drzý a slizký. Títo dvaja sa mi lúbili najviac, navyše Owen má bohovsky nádherný hlas a spôsob reči. Prekvapilo ma však, ako obrovské časové rozpätia režisér spracoval bez toho, aby použil v titulkoch info o čase a ako ľahko sa v tom divák (ja) zorientoval. 85%. (09.08.2006)

Zase je to tu. Někdo se rozhodne zfilmovat divadelní hru. Kolik problému se váže ke každé podobné snaze? Kolik režisérů už zklamalo? Jestli to někdo má dokázat byl to právě Mike Nichols, který je takový artově divadelní režisér a o jeho kvalitách není pochyb, i když asi jeho tvorba není pro širší publikum. Na dotek je velmi zajímavý film s působivým, ale na můj vkus příliš vypočítavým příběhem a postavami. Přehlídka hereckých es začíná mladičkou a přesto úchvatnou Natalií Portman a přes hříšného proutníka Jude Lawa a tvrďáka Clive Owena se dostávám k pro mě nejhorší osobě a tou je Julie Roberts. Už mě mrzí, že ji tolik nemám rád a že mě opět její úsměv nechal víc než chladným(spíše smutným). Příběh spojuje životy všech postav a dělá z herců jen figurky v jedné divadelní hře a to je špatně. Místo,a by herci řídili a ovládali své postavy a vlastnili svůj život je tomu naopak a film vlastní je. Chvílemi si přijdu jako v první řadě v divadle a jen smutně hledím a přemýšlím proč to tak dopadlo. Plochost postav je patrná a jejich motivace je pro mě chvílemi nepochopitelná. Např. postava Natalie Portman je od samého začátku dána a celý film se nemění jen proto aby v posledním okamžiku filmu mohla nastat "životní změna". Z ničeho nic, ale přesto. A tak je to se všemi postavami. Postavi se nenávidí, ale přesto se milují, podvádí a spí spolu. Čtyřúhelník tento film nedrží pohromadě a bohužel ani někdy brilantní režie Mike Nicholse nešlape jak by měla. (28.10.2006)

Closer má ten nejkrásnější úvod, jaký jsem kdy viděl. Rušnou ulicí proti sobě ve zpomaleném záběru kráčí Natalie Portman a Jude Law, najednou se jejich oči setkají a my jasně vidíme obrovskou jiskru, která mezi nima přeskočí. A do toho hraje úžasná píseň Damiena Rice, The Blower´s daughter. Skutečně, jedna z nejkrásnějších scén všech dob. Samotný film pak už tak vysoce nasazenou laťku nepřekoná, ze snového začátku se přesuneme do poměrně syrového komorního vztahového dramatu o čtyřech postavách, kdy se nezapře divadelní předloha. Dialogy, na kterých vedle herců film stojí, jsou však natolik zručně napsané a živé, že vás po celou dobu udrží v pozoru, ba co víc, za asistence životních výkonů představitelů všech čtyř hlavních hrdinů vás nekompromisně omráčí ranou do hlavy a pak si vaše bezvládná těla odvlečou k sobě na plátno, kde vás nechají emocionálně vykrvácet. Tenhle film nemá koule, to je film, který vás do nich nakope! (12.02.2006)