Na dotyk

Když je vztah osobním nebezpečím a myšlenka na vážnější závazek najednou nepříjemná. Nichols umí nasadit do hlavy nesnesitelného brouka nejistoty a nevědomosti nad drahými polovičkami a rozeznívá tak alarm nad smyslem jejich hledání. Někdy prostě nechcete vědět o tom druhém všechno a až minutu po dvanácté vám dojde, co bylo tím klíčovým aspektem vašeho citu. Záhadnost toho druhého. A pak už je pozdě na to chtít se vyvarovat všech krutostí, protože ať teď řeknete cokoli, nic už nebude jako dřív. Ztratíte se a přitom budete stále stejně blízko. Na dotek - ale bez něj. Pocitový dryák, ale filmová dokonalost. (17.07.2005)

Co je v životě důležitější? Říkat a vyžadovat pravdu nebo se nechat unášet na křídlech sladké nevědomosti. Upřímnost, však nemusí být vždy tím nejhorším. Zvláštní studie mezilidských vztahů utvořená čtveřicí různorodých lidí a hlavně jejich city. Útočící na naše slabé stránky a hlavně na to, co se tak usilovně snažíme potlačit. Na první pohled se film může jevit jako chladný a vykalkulovaný odehrávající se ve světe, kde si všichni ubližují a lidské city jsou jen prázdná slova, neboť o co v tomto světě opravdu jde je sex. Ale na ten druhý jsem v něm našel jistý akt porozumění, proč se postavy k sobě tak chovají a co od sebe očekávají. (19.09.2008)

Mike Nichols je bezpochyby velezkušený režisér, který dokáže brilantně zfilmovat divadelní hru. Ale tentokrát mi předloha nesedla. Možná proto, že jsem momentálně spíš optimista, nebaví mě se hodinu a půl dívat na film tak bezútěšný a nepříjemný. Žádná postava tu není sympatická, jednání hrdinů mi přijde jako akt totálního zoufalství, všichni se marně za čímsi pachtí, jsou bezohlední vůči svým blízkým, pořád se tu mluví o lásce, ale nikde ji nejde vidět. Zatímco v režisérově majstrštyku Kdo se bojí Virginie Woolfové (který byl naštěstí letos k vidění znovu v kinech) vyprávění někam gradovalo, zjistili jsme příčinu bezcitného jednání manželů, tady zůstává všechno pořád stejné, zoufalství, bezmoc. Takhle depkoidně na mě snad nepůsobil ani předchozí Nicholsův film (Vtip), a ten byl o hrdince umírající na rakovinu... Herci jsou každopádně skvělí. Ty tři hvězdičky jsou opravdu subjektivní a až budu někdy zase nešťastný, určitě nějakou přihodím. :o) (03.09.2005)

Podle "nepříjemných" témat posledních tří počinů Mikea Nicholse (mého oblíbence) to vypadá, že neprochází zrovna nejlehčím obdobím :) ... Všechny se ale vyznačují charakteristickým režijním přístupem a pečlivým výběrem scénáře. Když přičtu skvělé výkony hlavních představitelů, pak musel vzniknout film, který možná není pro každého, ale na mě zapůsobil v maximální možné míře. A já byl při závěrečné skladbě v rozpoložení, které by chtěl u diváka vyvolat asi každý tvůrce.... Jen tak dál pane Nichols a máte mě na svědomí :) (11.02.2005)

Komorně pojaté milostné drama zjevně inspirované divadelní předlohou, jehož úspěch je podležen výbornými dialogy, kvalitním scénářem a špičkovými hereckými výkony. Vzhledem k tomu, že východiskem filmu je divadelní hra, odehrává se podstatná část děje v interiérech a film poněkud připomíná dražší televizní inscenaci. Všechny čtyři angažované hvězdy zaslouží za svůj výkon nejvyšší hodnocení, byť Julia Roberts přece jen o kousíček zaostává. Spolehlivá režie zkušeného Mikea Nicholse, pro mužskou část diváků atraktivní záběry spoře oděné Natalie Portman coby striptérky. Oproti divadelní verzi, která byla inscenovaná na jevišti Národního divadla a natočená českou televizí, je filmový kousek ukončen o poznání sentimentálněji a romantičtěji. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2006)