Na dotyk

Po delší době se opět objevuje snímek, který neoslňuje monumentální výpravou, ale "pouze" výtečně napsaným scénářem s brilantními dialogy a skvělými hereckými výkony. Komorní psychologický film Mikea Nicholse zpracovává téma vztahů, v nichž si jsou lidé schopni ubližovat a stále dokola dělat stejné chyby a tím se ubíjet a připravovat o štěstí. Na dotek je film natolik realistický, že každý, kdo už nějaké to zklamání v lásce zažil, dokáže možná i jednání hlavních hrdinů, jejichž cesty se vzájemně propojují, pochopit. Herecké obsazení je vynikající a kromě průměrné Julie Roberts podávají herci bravurní výkony. (15.01.2005)

Brilantní hodinu a třičtvrtě trvající rozhovor mezi čtyřmi rozpolcenými dušemi. Prostředí sychravého Londýna přímo vybízí k takovému filmu a Mike Nichols se ho rozhodl vzít pod svá křídla a natočil tak úžasně komorní příběh, který vám vyrazí dech. Nejsem první koho při sledování filmu napadla otázka, zda je pravda tím nejlepším lékem na uzdravení duše. Ne asi ne! Zkrátka úleva po vyřčení pravdy není tím, čím se zdá být. Mám toho na mysli mnoho, ale zrovna nejsem schopen popsat něco tak psychologického a velmi deprimujícího. Závěrečná chůze Natalie Portman po rozpáleném chodníku New Yorku mě i přes svou jednoduchost naprosto okouzlila. (06.02.2008)

Těžko hodnotit. Po filmařské stránce jednoznačně za čtyři. Zajímavý scénář, výborní herci ( i když u Natalie Portmanové nejsem schopen adekvátně posoudit herecký výkon, stačí, že na plátně prostě je a pozornost je zaručena ) a režie bez jediného nudného okamžiku. Jenže srdce říká tři. Nezahřeje, nepohladí, přestože jde o vztahy. Postav tohoto filmu jsou finančně zajištěné, mají úžasné partnery, měli by to být nejšťastnější lidé na světě, ale přesto nejsou spokojeni. Jsou kruté, podvádí se a lžou v domnění, že jejich život bude ještě lepší. V dnešním světě, kdy je tak těžké nalézt pořádný vztah a oni si toho neváží. Film bez intimního okamžiku, všichni jsou chladní. Julia Robertsová a Jude Law jsou neuvěřitelně sobečtí a celý film hrají jen ve svůj prospěch. Jenom Cliva Owena jsem dokázal pochopit. Ti z vás kteří třeba mají pohodový vztah, to vadit nebude, ale lidi jako já by z toho mohli chytnout depku. Ale za filmařskou stránku dávám čtyři. (24.01.2005)

„Nepáčil sa ti ten sendvič?“ – „Bol rybací. Nemám ich rada. Čúrajú si do mora.“ – „To aj deti.“ – „Ani tie nejem.“ Poznáte situáciu, keď kráčate preplnenou ulicou a zrazu sa oproti vám z davu vynorí osoba, vaše pohľady sa stretnú, nikdy ste sa predtým nevideli, ale niečo medzi vami zrazu preskočí a ako sa tak k sebe približujete, vravíte si v duchu „nesmiem sa usmievať, nesmiem sa usmievať“, ale čím viac si to hovoríte, tým zdobí vašu tvár čoraz širší úsmev. Nestáva sa to často, niekomu možno ani raz, ale ak predsa, je to tak trochu ako zázrak, hneď vám vylepší aspoň polovicu dňa. Bojím sa ale, že podstatná časť tohto filmu už taká povznášajúca ani magická nebude. (01.11.2005)

Jeden z opravdu mála dobrých filmů, které dobře vystihují stav novodobých společenských a milostných vztahů. 4 postavy, 4 osobnosti, naprosto rozdílné charaktery v dokonalém milostném čtyřúhelníku. Film je podán zcela civilně. O to bylo těžší dosáhnout přesvědčivého výsledku. Díky, nebojím se říci dokonalého hereckého výkonu celé hlavní čtveřice, se to podařilo. Vypjaté vztahy, plné hrátek, přetvářek, lidských slabostí, lži, lásky a nenávisti, sobeckosti, zrady a odpouštění, přináší řadu emocí. Málokde je vidět téma, tolik vlastní současné společnosti, jako je trvalý neklid lidské duše a s ním spojená nestabilita vztahů v osobním životě. Zde se toto téma projevilo velmi silně a varovně. Nichols natočil skvělý snímek. Za jeho úspěch může děkovat především hercům, mezi jejichž super výkony ještě lehce vyčnívá Natalie Portman. 92% (23.08.2011)