Batman začína

Jelikož se asi vypravím do kina Temného rytíře, když už je kolem toho taková sláva, tak jsem se musel podívat na to jak ten náš Batman vlastně začal. Nolan odvedl dobrou práci, kvalitní příběh, ani jedna mrtvá chvilka, ale stejně to nebylo uplně zázračné, přece jen mi vadily nějaké ty nepřesnosti a chybky. Ale za to, že jsem se chvílemi i slušně zasmál, tak tam peru 4. Uvidim co po TDK, třeba to ještě přehodnotim. (19.08.2008)

"Gordone, už vám tam nemám koho poslat." Narozdíl od Temného rytíře, který mi vyrazil dech hned, jsem BB docenil až po opětovných zhlédnutích a dnes už trvám jen na pár fousech (komiksový plán na otrávení města v tak realistickém filmu, záměrná nepřehlednost bitek, pár blockbusterově přiblblých forů). Realistický a inteligentní scénář se silnými postavami a nabouchaným dějem ládovaným v krátkých úderných scénách a myšlenkově bohatých a přitom vždy včas nenásilně odlehčených dialozích, promyšlená režie, úderný soundtrack a charizma zdaleka nejlépe obsazeného Bruce Waynea / Batmana vůbec. (01.08.2005)

Příliš patosu a trapných keců/scén/sekvencí (vycvičíme si pejska/netopejra a on nás pak kousne, tak se mu budem muset jít podívat na zoubek - kolikrát už to tu bylo), málo zábavy, hrozná Katie Psí-oči Holmes a "realistický" Gotham, který mně osobně prostě nesedne. Třetí hvězdu zachraňuje geniální Cillian. (06.08.2008)

Další špičkový Nolan. Pečlivá propracovanost námětu a postav. Velmi smysluplný (režie) a vytvořený zážitek (emoce v kině), který nadchne tím, že je divák ponořen do naprosto dokonalého světa a v obleku (atmosféra), kdy nestíhám hltat nejmenší detaily velkolepé režie a akce, kdy dostávám pocit, že stříbrné plátno každou chvíli prostě shoří. Nolan dodává do kinematografie novou příchuť' a dokáže nahlédnout do lidského nitra. Nolan je režisér s ideálním příkladem spojnice mezi mainstreamovou a uměleckou kinematografii. (22.07.2012)

Nemiluji komiksové adaptace. Miluji vznášení se ve výškách, noc a muže, kteří v sobě nosí příslib létání i tajemné tmy. Všechny tyto lásky mě pravidelně dostávají do průšvihů. Batman, který v sobě zahrnuje každou z nich, mě bezmála dostal do průšvihu jen jednou, když jsem po Batmanovi a Robinovi chvíli přemýšlela o brutální vraždě Joela Schumachera. Když se tedy dostanu do rozpoložení, kdy si spolu s Bonnií Tyler zpívám "I need a hero," vyšlu své pomyslné SOS na netopýřích křídlech k měsíčnímu přijímači a vím, že nezůstane neoslyšeno. Ten, který na mé zavolání odpověděl před třemi lety prostřednictvím Christophera Nolana, si mě získal jako naposledy ten se signaturou Tima Burtona a nic na tom nezměnilo to, že kde byla pohádka, tam je dusná téměř realita, kde se tyčily neogotické stavby, tam je ocel a sklo, kde byla atmosféra zvláštního snu, je akce jako řemen bez dírek, zato s psychologickou přezkou a ověšená arzenálem těch nejlepších. Díky Michaelu Cainovi jsem ráda, že jsem potomkem lidí stejně jako on a i kdyby mě nutil učit se pravidla moštárny nazpaměť, ráda ho poslechnu, Ken Watanabe doufejme není posledním samurajem gentlemanského herectví, s Cillianem Murphym si kdykoli dám na Plutu snídani, oběd i večeři, a s touhle společností, ktrou si jeho postava dala na svůj pomyslný Schindlerův antiseznam, není Liamovi Neesovi vskutku zatěžko rozpoutat hvězdné války. A Christian Bale na mě nemusí zkoušet jen dokonalé triky, protože mu okamžitě uvěřím i ty naprosto nedokonalé. Vím, ke komu budu směřovat své myšlenky, až mi nebude stačit procházení jeskyněmi s ozvěnou pištění jejich okřídlených obyvatel. Každá žena miluje své rytíře, jakkoli jsou temní. P.S. Tome, prosím tě, buď chlap a postarej se, aby Katie zůstala na mateřské ještě hodně dlouho. (25.09.2008)