Batman začína

Scénář: David S. Goyer, Christopher Nolan, Bob Kane .. Řádně temný, poctivě atmosferický a velice realistický prequel .. Batman začal. A začal opravdu výborně. První polovina je více než výtečně zpracovaná a mé všeobecné nadšení začalo pokulhávat až v prvních akčních scénách - velice chaotických, špatně snímaných a ještě hůře sestříhaných, tedy pokud nebyl záměr udělat je minimálně velmi nepřehledné! Jinak je zručné režisérovo pojetí, kromě již zmiňovaných akčních scén, velmi dobré. Jsem zvědav na případné pokračování pod jeho taktovkou. Herecké obsazení je jedním slovem úžasné. A psychologie jejich postav je výtečná. Zejména rozvoj postavy samotného Bruce Wayne je promakán skutečně dopodrobna. Spokojen jsem ovšem se všemi a zejména Michael Caine znovu na plátně mě potěšil. Hudební složku stvořili mistři oboru Hans Zimmer & James Newton Howard a zejména ústřední motiv se mi velmi líbil. Na závěr jen dodám, že jsem během vzniku k filmu přistupoval s odstupem a spousta fotek z průběhu natáčení či snímek Batmobilu mě nebral. Poutavé bylo jen to obsazení, včetně postu režiséra. Po výborných filmech od Tim Burton a po propadácích které servíroval Joel Schumacher jsem ale zázraky nečekal .. přesto výsledek potěšil. 85%. (17.07.2005)

Nemiluji komiksové adaptace. Miluji vznášení se ve výškách, noc a muže, kteří v sobě nosí příslib létání i tajemné tmy. Všechny tyto lásky mě pravidelně dostávají do průšvihů. Batman, který v sobě zahrnuje každou z nich, mě bezmála dostal do průšvihu jen jednou, když jsem po Batmanovi a Robinovi chvíli přemýšlela o brutální vraždě Joela Schumachera. Když se tedy dostanu do rozpoložení, kdy si spolu s Bonnií Tyler zpívám "I need a hero," vyšlu své pomyslné SOS na netopýřích křídlech k měsíčnímu přijímači a vím, že nezůstane neoslyšeno. Ten, který na mé zavolání odpověděl před třemi lety prostřednictvím Christophera Nolana, si mě získal jako naposledy ten se signaturou Tima Burtona a nic na tom nezměnilo to, že kde byla pohádka, tam je dusná téměř realita, kde se tyčily neogotické stavby, tam je ocel a sklo, kde byla atmosféra zvláštního snu, je akce jako řemen bez dírek, zato s psychologickou přezkou a ověšená arzenálem těch nejlepších. Díky Michaelu Cainovi jsem ráda, že jsem potomkem lidí stejně jako on a i kdyby mě nutil učit se pravidla moštárny nazpaměť, ráda ho poslechnu, Ken Watanabe doufejme není posledním samurajem gentlemanského herectví, s Cillianem Murphym si kdykoli dám na Plutu snídani, oběd i večeři, a s touhle společností, ktrou si jeho postava dala na svůj pomyslný Schindlerův antiseznam, není Liamovi Neesovi vskutku zatěžko rozpoutat hvězdné války. A Christian Bale na mě nemusí zkoušet jen dokonalé triky, protože mu okamžitě uvěřím i ty naprosto nedokonalé. Vím, ke komu budu směřovat své myšlenky, až mi nebude stačit procházení jeskyněmi s ozvěnou pištění jejich okřídlených obyvatel. Každá žena miluje své rytíře, jakkoli jsou temní. P.S. Tome, prosím tě, buď chlap a postarej se, aby Katie zůstala na mateřské ještě hodně dlouho. (25.09.2008)

U čtyř hvězdiček jsem zůstal vlastně jenom kvůli první, dejme tomu třetině, kdy se s "budoucím Batmanem" jenom tak seznamujeme a on nastupuje na svou cestu. Díky hercům (Bale, Neeson), kteří nepřehrávají, je to dobré. Pak začíná ta část, která mě u superhrdinských filmů baví nejvíc. "Přerod." Pak to začalo. Ani humor nebyl špatný. Na konci jsem téměř vrněl blahem. Jen jedna zásadní připomínka - nejlepší herec jako představitel Batmana je pro mě Michael Keaton - zatím pořád... (19.08.2005)

Doufám, že tohle byl opravdu jen začátek a v Temném rytíři to na nás Nolan všechno rozbalí. Místy jsem měl přeci jen dojem, že si teprve osahává půdu vysokorozpočtové podívané. Slibně zní i fakt, že v druhém díle nebude paní Cruiseová, jediný to omyl v absolutně špičkovém obsazení. Těším se ohromně! P.S. červen 2013: Na plný počet bodů se to u mě asi nikdy nevyšplhá, ale stejně mám tenhle díl s každým zhlédnutím radši. Což je vlastně typický rys prakticky všech Nolanových filmů. (16.07.2008)

Diametrálně odlišné poloviny. Zatímco ta první svými hledáními modrých květů a diskuzemi o pop kultuře (mýtus – logo – značka) nudí, ta druhá svou nadprůměrně zvládnutou akcí nakopává ze sedaček. V nerozumném kompromisu se tak ukazuje, že primitivismus a jednoduchost mají větší sílu, než podrobná psychologizace a takřka strojová analýza. Škoda té absence, alespoň jediného momentu, který by dokázal zapůsobit trvalejším dojmem. Pro novou generaci zřejmě vrchol, pro ty co vyrůstali na prvních dvou snímcích jen solidní letní zábava se značkou „po použití možno recyklovat“. (02.08.2005)