Americká idyla

Spolu s filmem Umírající zvíře zatím asi nejlepší filmová adaptace Philipa Rotha. Film se stejnojmenné knižní předlohy drží velmi věrně (byť je z ní samozřejmě mnoho látky vypuštěno). Líbilo se mi obsazení, kamera i celkové vystižení ducha Rothova románu. Velmi jsem se na tento film těšil a velmi se mi líbil, v závěru jsem byl vyloženě dojatý (ačkoli jsem díky znalosti knihy věděl předem, jak to dopadne). Film reflektující závažné téma, kterému bych přál co největší návštěvnost - za sebe ale spíš čekám jen slabý divácký zájem a nedocenění jeho kvalit, tem film se příliš vymyká běžné mainstreamové zábavné produkci. Ostatně sám se nemohu zbavit dojmu, že ten film měl být natočený už v roce 1997, v němž Rothova kniha vyšla a v němž to téma podle mě ve společnosti rezonovalo víc. (17.11.2016)

Další naprosto zbytečná adaptace plná nepochopení a/nebo trivializace předlohy (zdá se, že Ewan McGregor dokoce nepochopil ani smysl Rothova fiktivního vypravěče v podobě Nathana Zuckermana). V samotném závěru v tomto smyslu typický kýč, který jde proti smyslu všeho, co se v příběhu odehrává. Filmové adaptace literatury mají smysl jen tehdy, když svébytně využívají možnosti filmové řeči, případně když předvádějí originální interpretaci. Tyhle midcultové sračky ovšem svojí zaslepenou úctou a zároveň vlastní impotencí mají zřejmě jediný smysl - představovat levnou náhražku těm, kdo neumí číst. (17.09.2018)

Když se zradikalizuje potomek, je to konečná v každé době a většinou navždy. Politika, náboženství, sekty, to vše je z pohledu nešťastného rodiče adekvátní vztahu s dítětem závislým na  tvrdých drogách. Čím více vyhraněným názorům propadne, tím je výsledek ve vztazích ničivější. Neštěstí na entou. Často jde o děti s vysokým IQ a cesta zpět zpravidla nevede. V tomto případě protivná koktající děvenka, nasraná sama na sebe, přijala extrémistické názory rozzuřené mládeže, která protestovala proti válce ve Vietnamu nikoli PEACE, květinovou lennonovskou cestou, ale výbušninami. Prostě kašlat na životy, však my jim ukážeme. Vyhodím do vzduchu kohokoli, kdykoli, však si za to můžou sami… Strašné! Film to není špičkový, to ne, myslím, že hlavním problémem je prostý fakt, že se na tohle dobře nedívá, ale v jádru přesně vystihuje pomatenost zblblé, nezralé mládeže, která logické argumenty nejen, že nechce slyšet, ani se nad nimi nedokáže zamyslet, natož je přijmout, byť s odstupem let už by rozum pobrat mohla. Nikoli. V tomto konkrétním případě se dostaneme do fáze, kdy tohle vymaštěné individuum nakonec chodí s hadrem pře držku, aby vydechovaným vzduchem náhodou neotrávilo minibroučky ve větru, každá hovadina má právo na život atd. . Tata na ní čeká roky na stejném místě ve větru, dešti, kdepák, nevyleze. Vyleze, až když je zničený  otec v rakvi. Po úplně podělaném životě ho milující přátelé sunou do země. Výstižně natočený, smutný příběh rodičovské lásky, vůči konfliktnímu děcku, které zasypávat bezbřehou láskou asi nemělo valného smyslu. Jenomže říkejte to rodičům. Matka na to přišla, když už prorazila úplné dno a skončila v blázinci, postava Ewana šla dál. Bolest si umocnil ještě odpuštěním, prominutím čtyřech surových vražd a ani tak se mu nedostalo lásky opětované. Každý máme mantinely jinde, rozumím rodičům, kteří se v takových případech nechají  altruisticky zlikvidovat, i těm, kteří potomka odříznou, aby sami přežili. Vzácná situace: všechno je totiž správně. (13.05.2021)

Americká idyla je typ filmu jehož trailery slibuji hodně a na který se člověk těší. Film vypadá jako kdyby od něj někdo měl velké očekávání. Řemeslnicky je dokonalý, herecké výkony jsou fajn ale není to tak skvělé jak bych asi chtěl. Z celé rodinné zápletky zapletené do vietnamské války je vytěženo strašně málo. Nevím jestli je toto stejně nevyužité i v nečtené knize ale pokud ano ta Nobelova cena je nezasloužená. Režíjní debut Ewana McGregora není špatný ale není to dokonalé. Ve filmu jsou navíc přidány i scény které trochu vysvětlují děj ale divákovi se z nich dělá špatně (8-letá holčička začne chtít aby jí její otec pusinkoval na pusu atd..) a nejsou natočeny tak aby měli důvod. Navíc když se poté ukáže, že ta scéna tam vůbec nemusela být a vůbec z ní nevzejde nějaká pointa (Když holčička vyroste vůbec nemluví o tom, že byla do svého tatínka zamilovaná). Největší děs ale nastává v polovině, kdy se z dcery vyklube vražedkyně a matka se rozhodne, že by její krizi zažehnal facelift. Ano facelift! Dám někomu radu. Pokud chcete natočit vážně braný psychologický thriller necpěte do něj facelift! Obávám, se že kniha by celou duši vyprávění vysvětlila lépe. Už kvůli tomu, že by se pár detailů mohlo rozpracovat víc. Ewan McGregor se snaží co to jde ale bohužel vše není růžové. Navíc jsem asi pět minut před koncem začal cítit slzy ale nejsem si jistý jestli jsem brečel spíš kvůli tomu co se ve filmu děje nebo kvůli osobním trablím. Americká idyla se zcela řadí k největším filmovým zklamáním roku 2016. A přitom to vypadalo tak skvěle. (29.11.2016)

Idylický príbeh americkej rodiny ako zo žurnálu sa začne rozpadávať dospelosťou dcéry. Sme na konci 60-tych rokov a z dcéry sa stáva politická aktivistka. To by nebol ten najväčší problém... jej názory však začínajú byť slepé a extrémistické. V tomto je paralela s dnešným svetom, keď mnoho ľudí bez rozmyslu a nepochopenia rôznych udalostí radikalizujú svoje názory. Samotný film strieda lepšie chvílky so slabšími, v tomto je McGregorov filmový debut nevyvážený a určite sa mohol aj scenáristicky lepšie pripraviť. Treba však podotknúť, že na takejto náročnej téme by sa mohol popáliť aj skúsený režisér. (02.06.2017)