Scenár:
Maya DerenKamera:
Alexander HackenschmiedObsahy(1)
Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje.
(Hwaelos)
Recenzie (66)
Že bych z toho byl nějak dvakrát odvázaný, to ne. Nechápu, jak ve 40. letech někdo mohl točit ještě němé filmy, ale dejme tomu. Téma opakování, možností, variant, zmítání vnitřními pocity, sebevražednými myšlenkami, depresivní sny, no prosím, prosím, každému dle jeho libosti. Ale přece jen mi to zavání až příliš určitým egoismem, kde sice některé záběry jsou zajímavé (vše v uličce), ale dění v domě fakt nic moc. ()
Nejoriginálnější experimentální snímek 40. let. Abychom našli styčné body, představivost, prolínání snem a realitou potřebujeme k němu správný klíč / nůž. Perfektní práce se stíny, kamerou, herci a originálního děje. Určitě velká inspirace a práce, která ovlivnila Davida Lynche, stejně jako to byl malíř Francis Bacon. ()
To takhle jednou Maya Derenová a Alexander Hackenschmied seděli doma a že měli zrovna po ruce kameru a Maya měla nějaký čupr nápady, natočili si ve svém domě za pár hodin home video, které je kultem na různých undergroundových projekcích a dodnes vyráží dech tím, jak už v roce 1943 předběhlo surrealistické pasáže z Bergmana či Lynche a celý Polanského Hnus odehrálo na ploše 14 minut. Malý klenot. ()
Má to děj? Ne. Má to smysl? Ne. Děje se tam něco? Ne. Aspoň se tam kurva mluví? Ne. Je to hezké? Ne. Tak proč je to do prdele zařazeno mezi "nejlepší" filmy všech dob? A vlastně znám i odpověď - protože dementní kritici hledí na to, kdo natočí větší pseudoartový škvár plný podobenství. Příšerná píčovina. 0% ()
Zhmotněný sen natočený dvojicí jedinečných osobností – jiskření jejich vztahu do něj nemohlo podprahově neprorůst – s mimořádnou fantazií a citem pro filmové médium. Forma na koleně poslepovaného „homevidea“ mu dodává nevšední intimitu, kterou byste u kolegy Lynche hledali marně. Viděl jsem bez hudby, což ještě víc provokovalo obrazotvornost, a ani nevím, jestli existuje nejaký původní zvuk; určitě by se na tom dalo s ozvučením krásně experimentovat, ale vždycky by to byl nějaký výklad, zužující pohled; takto jsem si z toho prostě sedl na zadek. ()
Zaujímavosti (4)
- Tento film, ktorý zaznamenal u kritikov mimoriadny záujem, sa stal jedným zo základných kameňov tzv. druhej americkej avantgardy. (Raccoon.city)
- Výroba tohoto snímku přišla manžele Mayu Deren a Alexandera Hammida na pouhých 275 amerických dolarů. (Magyar)
- Alexander Hackenschmied v roku 1943 kúpil z druhej ruky 16mm kameru Bolex, s ktorou bol film natočený. (Raccoon.city)
Reklama