Love Story

Láska dává křídla. Řekli si zřejmě tvůrci a připravili, za pomoci střihu a zábavných rejpavých dialogů dvou zamilovaných, přímo zběsilou, energií (však ke konci se vytratí) přetékající romantiku, která zbytečně tento vzájemný cit nepřikrášluje a představuje jej takový jaký je a jaký jen může pro dva mladé a zamilované lidi, na začátku jejich strastiplné cesty dlouhým životem, být. Rozpor otce a syna jen skvěle dokresluje celkové drama, a dojemný, emotivní závěr. Sympatický, krásný pár a přímo dokonalý, hudební doprovod. (17.02.2014)

Film, který formoval žánrová pravidla tak, jak je známe. Love Story svým fenomenálním úspěchem protrhla přehradu romantických slzopudných dramat. A v té tsunami plagiátů se v průběhu let objevily i snímky, které nabídly to samé lépe zabalené. Přitom jde o film citlivě natočený, velmi dobře zahraný a nevydírající. Problémy, které z něj dělají tuctovou záležitost, jsou tři. Absence zapamatování hodných momentů, celý děj shrnutý v prvních pěti větách filmu a chybějící chemie mezi ústřední dvojicí. Zpočátku tam sice je, ale po skvělém úvodu se rychle vytrácí. A již se nevrátí. Paradoxně tak spíše zaujme tuctová vedlejší linka o vyhroceném vztahu otce a syna. Přesto se na Love Story nedá zapomenout. Proč? Kvůli hudbě Francise Laie. Ne. To není tak docela přesné. Hudba sama o sobě je celkem průměrná. To co je na ní geniální, je jeden z vůbec nejlepších filmových hlavních motivů. Když se totiž konečně přejde z teskných tónů melancholického klavíru a naplno se rozezní orchestr, tak mrazí až do morku kostí. A je zcela jedno co se zrovna na plátně zrovna (ne)děje. (06.03.2008)

Úžasně dojemná věc, jedna z těch, u kterých od začátku víte, jak musí skončit, ale tak nějak se s tím stejně nedokážete smířit. Silná a sarkastická Jennifer a odvážný a milující Oliver, každý z naprosto odlišných poměrů, se potkají na univerzitě, bláznivě se do sebe zamilují, ale jejich láska ma samozřejmě hodně nástrah... Po chvíli s nimi začnete cítit každý jejich problém, radovat se z každé maličkosti a nakonec i truchlit pro stejnou věc. Natočit romantický film tak, aby to nebyl kýč, aby to nebylo trapné a dalo se tomu věřit musí dát strašně moc práce. Arthur Hiller to za pomoci zdatného scénáristy, skvělých herců a nádherné hudby dokázal u mě jednoznačně nejlíp. Opravdu nádhera, snad ještě nikdy mě žádný film takhle nevzal a nedojal... (02.02.2008)

Úžasný příběh jedné lásky. Treba vidieť! Maximální hodnocení nediskutabilní. ■ Zajímavost: V době příprav filmu nikdo nevěřil. Režisér musel producentům přísahat, že s náklady nepůjde nad dva milióny dolarů. ■ S odstupem roku a půl: Jedna z mála love story, která se vyrovná romancím z Jižní Koreje a Japonska. (28.03.2011)

Tato romance je udělaná vskutku pečlivě a s láskou. Je to líbezné, poklidné, harmonické. A snad právě v tom je největší slabina filmu. Nepřináší žádnou dramatickou zápletku, ta nejzásadnější je známa již od úplného počátku a ostatně nakonec i ta plyne celkem poklidně a smířlivě. A vše, co je mezi tím, lze nazvat jako nalezení ideálu, respektive přesněji řečeno, jakési představě o ideálu. Neboť i v tomto případě alespoň jeden musí ustoupit ze svého původního plánu a představ o běhu dalšího života. Ale koneckonců po čem drtivá většina lidí prahne ze všeho nejvíce? Po harmonickém partnerském svazku, který vám dává sílu a smysl do života. Je to ideál, kterého není snadné dosáhnout. A tak se zde rozvíjí jeden sladký a šťastný partnerský vztah, plný pochopení, podpory a ladu. On, Oliver Barrett IV (hezounek Ryan O'Neal), pochází z elitářských kruhů prominentních boháčů. Ani vztah mezi ním a jeho otcem nevidím jako vyhrocený a plný nedorozumění a svárů, ale jako umanutou snahu syna vyčlenit se z očekávané dráhy jeho původu za každou cenu. Ve své podstatě není ani jeho cíl odlišný, spíše se nedokáže vyrovnat s tlakem, který na sebe z větší míry vytváří sám. A když už si něco vloží do hlavy, musí to uskutečnit všem navzdory. A tak vše směřuje ke spokojenému a finančně nezávislému životu, ke kterému by se dobral, i kdyby se nepokoušel vyhranit se ze stínu svého otce. Ona, Jenny Cavalleri (půvabná Ali MacGraw), pochází ze skromnějších poměrů, ale rozhodně ne z chudých. Má talent a ctižádost, kterou odkládá, když potká muže svého života. Z dalších rolí už je nutné zmínit pouze oba otce. Phil Cavalleri (John Marley) je milující a obětavý. Oliver Barrett III (Ray Milland) je také milující otec, ale tak obtížně hledá cestu ke svému zatvrzelému synovi. A tak vše ve své harmonii spěje ke svému předepsanému konci, kdy mohou mnozí utírat slzičky z tváří. A zůstává jen ta hudba. A lehce patetický slogan o tom, co znamená opravdová láska, ve které se nemusí žádat o odpuštění. (22.05.2016)