Love Story

Právem oscarová hudba posouvá vyznění každé scény z obyčejné romance v něco mnohem důležitějšího a tragičtějšího. Přesto mi vadilo, že spousta důležitých témat byla jen načrtnuta, úvodní seznámení dvou sebevědomých a sarkastických lidí příliš samozřejmé (pro něj to možná mohla být výzva, já bych šel řpíště do jiné knihovny, jenomže žádný podrobnější popis film nenabídne) a závěr, od momentu, kdy se Oliver dozví pravdu, klouže od jednoho rantlu k druhému a my zůstáváme nezasvěceni a mimo pojetí času. (31.12.2009)

Jak všední název film dostal, tak i absolutně obyčejné zápletky a děje se zuby nehty drží. A je pro mě překvapivé, že funguje. To je zapříčiněno hlavně přesnými herci, jež se drží skvěle napsaných charakterů, kterým je nemožno nefandit a nepřát lásku. Vždyť korejskou romantickou klasiku A Moment to Remember můžeme považovat za remake melodramatu Love Story z roku 1970. 80 % (19.03.2011)

Ja mám trochu problém s filmami, kde postavy nedodržujú prírodné zákonitosti a počas sneženia chodia oblečení ako na jar a korčulujú sa vo svetri, v ktorom potom sedia na čokoláde. Nechcem spoilerovať, ale je otázne, kto tu mal potom ochorieť. Love story nie je len milostným príbehom ústrednej dvojice, je to aj milostný príbeh otca a syna, ktorému sa paradoxne otvorí cesta až za dramatických okolností, ktoré pozná až divák, ktorý film videl. Pretože "lásku netreba ospravedlňovať". Je obdivuhodné, že sa dá takýto príbeh natočiť takto "normálne", že film dozrieva v divákovi ešte aj po jeho dopozeraní a že si spomenie napríklad na detaily typu malý uterák v zábere s nápisom láska pri manželskej hádke, pretože aj o tom v neposlednej rade láska je. No a ústredná melódia, k tej asi veľa dodávať netreba. (30.03.2013)

Je moje blbost, že se na to koukám, když tyhle romanticko-ubrečený filmy nemám vůbec rád. Ale zrovna jsem na to náhodou natrefil v televizi, tak jsem to zkouknul. Výhoda filmu je v tom, že hned v první větě je divákovi vyzrazeno, jak to dopadne, takže pokud vás tento typ filmů nebere, můžete to klidně hned po tom úvodnim monologu vypnout a cca 1,5 hod času si ušetřit. Jinak se jedná o celkem obyčejný romantický drama. On je bohatej, ona chudá, on ji chce, ona si myslí, že je blb, nakonec se daj dohromady a žijou spolu šťastně až do smrti. Akorát ta smrt přijde nečekaně rychle. Nejzajímavější z celýho filmu pro mě byl asi debutující Tommy Lee Jones. Jinak mě na tom vůbec nic nezaujalo. (29.01.2020)

„Fakt to nebolí“ Je pozoruhodné, a vzhledem k doznívajícímu neklidu 60. let zároveň pochopitelné, o jak konzervativní melodrama projevili američtí diváci roku 1970 enormní zájem. Love Story představuje velmi opatrný návrat k jistotám. Spárováním dokonalých protikladů poukazuje na možnost překonání třídních rozdílů a následné obnovy ztracené rovnováhy. V 70. letech již poněkud archaický třídní rozdíl tvůrcům posloužil jako náhražka za palčivější společenské konflikty té doby – mezi různými etniky nebo příznivci odlišných politických směrů. Krásnou chudou dívku lze navíc snáze vydávat za bezchybný ideál. Jako křehké stvoření vybízí k opatrování, k vytváření pocitu finanční i jiné stability, kterou jí Oliver dokáže nabídnout. Ona ho na oplátku dostává od „zvířecí“ zábavy (hokej je ukázán jako dost agresivní hra) více mezi lidi. Vytvořením harmonického rodinného prostředí, které doma nenachází, Oliverovi poskytne podmínky pro nerušené studium. Sama přitom od sebe-zdokonalování upouští (už ostatně dokonalá je) a před kariérou dává přednost vidině rodinného života. City v jejím případě vítězí nad ambicemi, s nimiž ještě svést souboj Oliver. Jako v každém oidipovském dramatu, také zde je problematickou osobou otec – právě ten coby starý pragmatik syna nutí upřednostnit lepší společenské postavení před neziskovou láskou. Navzdory tušenému zvratu v poslední třetině je Love Story obdivuhodně bezbolestným filmem, měkkým, hebkým a voňavým jako čerstvě vyprané prádlo z televizní reklamy. Bez skutečně zlé postavy nebo negativní emoce je symptomem touhy po něčem čistém a nezkaženém, po nerealizovatelném návratu v čase (tuto nevratnost film také řeší). Ne v něm samotném, protože sám jakoukoli hloubku postrádá, ale v tom, co zosobňuje, spočívá opravdová tragičnost Hillerova filmu. 60% Zajímavé komentáře: Galadriel, DaViD´82, CheGuevara (09.11.2012)