Love Story

Civilní, jednoduché, smutné, krásné, příjemné a romantické. Někdo bude nadávat na kýčovost a snahu o dojemnost, ale Love story přináší nejcivilnější romantiku, co jsem zatím viděl a nevydírá ani jinak nenutí diváka k ničemu. Vše je na něm a ten, kdo se nezamiluje do Ali MacGraw a jejich kouzelných hlášek, nemá city. Po dlouhé době jsem si zase jednou příjemně zabrečel... a ten nezapomenutelný hudební motiv ve mě bude vyvolávat pocity ještě pěkných pár let. Francis Lai a jeho zasloužený Oscar. (18.07.2009)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)

Láska znamená nikdy neříkej, že tě něco mrzí. Velmi procítěná romance o životní lásce dvou mladých lidí ze semdesátých let, kterou se vždycky ráda nechávám dojmout. Dva mladí lidé z odlišných poměrů se do sebe hluboce zamilují. Jejich lásce však není přáno. Musí začít znovu od začátku, ale osud jim nachystá ještě jednu tvrdou zkoušku.Od začátku jsem měla neblahé tušení jak to všechno dopadne. Ali MacGraw a Rayn O´Neal se oprávněně stali přes noc hvězdami. (12.09.2008)

Úvodní spoiler mi připadal jako krok vedle. Po shlédnutí jsem byl za něj vděčný, neboť jsem ho chápal jako diváckou přípravu na jasný a tragický závěr. Jak říkal profesor Sean v Good Will Hunting. "Poznáš co je ztráta jen tehdy, když máš někoho raději, než sám sebe." Bez klišé, patosu a s autentickým vyobrazením životních cílů a rodinných hodnot. Brutálně dojemná záležitost s fantastickým výkonem hlavního dua. (26.08.2020)

Všechny názory na tento film bezvýhradně přijímám, protože se jedná o záležitost veskrze svojskou. Kdo nezažil ztrátu, nebo nemá zrovna náladu, nebo nemá takové rád, tomu to pochopitelně nesedne. Já viděla film, který zdobí pravidlo: V jednoduchosti je krása. Viděla jsem ho dnes prvně, což je pro filmovou fanynku ostuda, no skutečně mě celý život míjel, což je možná dobře. Ve dvaceti by mě možná dojal, ale docela určitě z trochu jiných důvodů, než dnes. Za mě vynikající, včetně nedokonalostí, které nemám nejmenší potřebu rozpitvávat. Co předvedli ti dva, byla strhující jízda hodná uznání. Naposled mě takto rozsekal romantický korejský tříhodinový s šíleným názvem nebo moje oblíbená, ryze dámská záležitost Už teď mi chybíš. Pěkné. (25.04.2021)