Love Story

„Fakt to nebolí“ Je pozoruhodné, a vzhledem k doznívajícímu neklidu 60. let zároveň pochopitelné, o jak konzervativní melodrama projevili američtí diváci roku 1970 enormní zájem. Love Story představuje velmi opatrný návrat k jistotám. Spárováním dokonalých protikladů poukazuje na možnost překonání třídních rozdílů a následné obnovy ztracené rovnováhy. V 70. letech již poněkud archaický třídní rozdíl tvůrcům posloužil jako náhražka za palčivější společenské konflikty té doby – mezi různými etniky nebo příznivci odlišných politických směrů. Krásnou chudou dívku lze navíc snáze vydávat za bezchybný ideál. Jako křehké stvoření vybízí k opatrování, k vytváření pocitu finanční i jiné stability, kterou jí Oliver dokáže nabídnout. Ona ho na oplátku dostává od „zvířecí“ zábavy (hokej je ukázán jako dost agresivní hra) více mezi lidi. Vytvořením harmonického rodinného prostředí, které doma nenachází, Oliverovi poskytne podmínky pro nerušené studium. Sama přitom od sebe-zdokonalování upouští (už ostatně dokonalá je) a před kariérou dává přednost vidině rodinného života. City v jejím případě vítězí nad ambicemi, s nimiž ještě svést souboj Oliver. Jako v každém oidipovském dramatu, také zde je problematickou osobou otec – právě ten coby starý pragmatik syna nutí upřednostnit lepší společenské postavení před neziskovou láskou. Navzdory tušenému zvratu v poslední třetině je Love Story obdivuhodně bezbolestným filmem, měkkým, hebkým a voňavým jako čerstvě vyprané prádlo z televizní reklamy. Bez skutečně zlé postavy nebo negativní emoce je symptomem touhy po něčem čistém a nezkaženém, po nerealizovatelném návratu v čase (tuto nevratnost film také řeší). Ne v něm samotném, protože sám jakoukoli hloubku postrádá, ale v tom, co zosobňuje, spočívá opravdová tragičnost Hillerova filmu. 60% Zajímavé komentáře: Galadriel, DaViD´82, CheGuevara (09.11.2012)

Love Story není příjemným filmem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to bolestivý snímek o sebeobětování, touze, odpuštění a o těch nejhlubších a nejupřímnějších citech jaké jsem kdy v americkém romantickém filmu zahlédl. Přes nepatrné množství lehce kýčovitých scén bych tento snímek spíše než romancí nazýval společenským dramatem a hutným obrazem své doby. Herci nepřekvapivě dobří, například Ryan O'Neal mě přes svůj "odtažitý" herecký výkon (jeho postava je komplikovaná a cesta k ní stojí diváka úsilí) zaujal podobně, jako o pár let později v geniálním Barry Lyndonovi. A poťouchle cynické mršce v podání úchvatné Ali McGraw jsem podlehl v jejím prvním dialogu (pro podobně svéhlavé a samostatné ještěrky mám prostě slabost). A co se týče samotného závěru, tak i přes svou cynickou povahu rozhodně nesdílím názor, že se jedná o laciné citové vydírání (však pointa snímku je vyzrazena hned v první větě a úvodní minutě) a zcela nepokrytě se přiznávám k vlhkým očím. Za mě jeden z nejupřímnějších a nejemotivnějších filmových konců, jaký jsem dosud viděl. // Segal se nezapře, doufám, že se jednou dočkám zfilmování Doktorů a filmovému zrození Laury Castellanové . (25.11.2012)

Hned na zaciatku filmu sa dozviete, co sa stane a neskor som uz na to ani nejak nemyslel, pretoze prislo mnoho inych zivotnych nastrah oboch hrdinov, ze som takmer na to zabudol a cakal som len nejaku klasicku romanticku dramu, lenze zrazu prisiel sok. Cely film hrala krasna smutna melodia, ktora si Oscara za najlepsiu hudbu podla mna zasluzila. Film bol nominovany aj za najlepsi film roka, avsak najlepsim filmom sa stal GENERAL PATTON (1970). V kategorii najlepsia rezia to bolo podobne, sosku vyhral reziser filmu Generala Pattona Franklin J. Schaffner. V hereckych kategoriach boli nominovani Ryan O´Neal a Ali MacGraw za hlavne ulohy a John Marley za vedlajsiu ulohu, avsak ani jeden z nich nedokazal nominaciu premenit na Oscara. O´Neilovi vyfukol sosku George C. Scott za dramu GENERAL PATTON, Ali MacGraw zase Glenda Jackson za romanticku dramu ZAMILOVANE ZENY (1969) a Johnovi Marleyovi pre zmenu John Mills za romant. dramu RYAN´S DAUGHTER (1970). ________ Ali MacGraw - (Jennifer Cavalleri) +++ Ryan O'Neal - (Oliver Barrett IV) +++ John Marley - (Phil Cavalleri) +++ Ray Milland - (Oliver Barrett III) +++ Russell Nype - (Dean Thompson) +++ Tommy Lee Jones - (Hank Simpson) +++ (28.03.2011)

Jak všední název film dostal, tak i absolutně obyčejné zápletky a děje se zuby nehty drží. A je pro mě překvapivé, že funguje. To je zapříčiněno hlavně přesnými herci, jež se drží skvěle napsaných charakterů, kterým je nemožno nefandit a nepřát lásku. Vždyť korejskou romantickou klasiku A Moment to Remember můžeme považovat za remake melodramatu Love Story z roku 1970. 80 % (19.03.2011)

Love Story je film, o ktorom som niečo počul, niečo čítal a nikdy ho nevidel. Asi som si za tých 40 rokov od nakrútenia nenašiel naň čas. Videl som ho bez úvodných x minút, pretože sa v TV JOJ asi ponáhľali, aby to mali z krku a film pustili skôr, ako videu zaplo, že má nahrávať. O retrospektívnom úvode som sa teda iba dočítal z niektorých príspevkov. Hudobný motív je úžasný a určite má miesto v nejakej Top Ten. Páčili sa mi tiež brilantné vyjadrenia Jennifer. A to je asi tak všetko. Na romantický film nemali obaja hlavní predstavitelia potrebnú charizmu a keď mám potrebu vidieť príbeh, do ktorého vpadne rakovina, tak je lepšie pustiť si pôvodnú verziu Griffin a Phoenix. (02.05.2011)