Love Story

´´Hláška´´ - ,,Láska znamená, nikdy nemusieť žiadať o odpustenie,, je predsa len tak trochu filmovejšia, ako samotný život, ale predsa len hodná zamyslenia sa. Nečakajte ´´bolestivú´´ romantiku ala HVIEZDY NÁM NEPRIALI, to osudové príde až v záverečnej 30minútovke a to pred tým, je retro romanca v plnej poľnej, kde chémia medzi oboma ústrednými postavami funguje 200%tne. Praotec všetkých moderných romancí a zároveň jeden z najväčších komerčných úspechov americkej kinematografie síce časovo mierne zostarol, ale všetky svoje pocty si zaslúži. (30.01.2015)

toto nie je žiadny béčkový, presladený, patetický romatnický film, toto je láska...krásne citlivo a prirodzene natočené a taktiež veľmi smutné...už na začiatku sa dozviete k čomu dospejeme na konci a aj tak sa s tým nebudete chcieť zmieriť a dúfať že sa to nejako zmení...slzy boli...zožral som tento film aj s navijákom...a výborná hudba len vylepšila celkový dojem (04.03.2012)

Je to doják no... hraje na city (za pomocí teskných melodií piána :) a navíc je po dvou minutách jasné jak to bude vypadat. Já jsem na to rád přistoupil a to především díky dvou věcem. Jednak parádních slovník přestřelek zamilovaného párečku a taky přímo nadpozemsky krásné Ali MacGraw. Takle nějak si představuju definici ženské krásy. (06.09.2009)

Právem oscarová hudba posouvá vyznění každé scény z obyčejné romance v něco mnohem důležitějšího a tragičtějšího. Přesto mi vadilo, že spousta důležitých témat byla jen načrtnuta, úvodní seznámení dvou sebevědomých a sarkastických lidí příliš samozřejmé (pro něj to možná mohla být výzva, já bych šel řpíště do jiné knihovny, jenomže žádný podrobnější popis film nenabídne) a závěr, od momentu, kdy se Oliver dozví pravdu, klouže od jednoho rantlu k druhému a my zůstáváme nezasvěceni a mimo pojetí času. (31.12.2009)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)