Love Story

Jak všední název film dostal, tak i absolutně obyčejné zápletky a děje se zuby nehty drží. A je pro mě překvapivé, že funguje. To je zapříčiněno hlavně přesnými herci, jež se drží skvěle napsaných charakterů, kterým je nemožno nefandit a nepřát lásku. Vždyť korejskou romantickou klasiku A Moment to Remember můžeme považovat za remake melodramatu Love Story z roku 1970. 80 % (19.03.2011)

Právem oscarová hudba posouvá vyznění každé scény z obyčejné romance v něco mnohem důležitějšího a tragičtějšího. Přesto mi vadilo, že spousta důležitých témat byla jen načrtnuta, úvodní seznámení dvou sebevědomých a sarkastických lidí příliš samozřejmé (pro něj to možná mohla být výzva, já bych šel řpíště do jiné knihovny, jenomže žádný podrobnější popis film nenabídne) a závěr, od momentu, kdy se Oliver dozví pravdu, klouže od jednoho rantlu k druhému a my zůstáváme nezasvěceni a mimo pojetí času. (31.12.2009)

Láska dává křídla. Řekli si zřejmě tvůrci a připravili, za pomoci střihu a zábavných rejpavých dialogů dvou zamilovaných, přímo zběsilou, energií (však ke konci se vytratí) přetékající romantiku, která zbytečně tento vzájemný cit nepřikrášluje a představuje jej takový jaký je a jaký jen může pro dva mladé a zamilované lidi, na začátku jejich strastiplné cesty dlouhým životem, být. Rozpor otce a syna jen skvěle dokresluje celkové drama, a dojemný, emotivní závěr. Sympatický, krásný pár a přímo dokonalý, hudební doprovod. (17.02.2014)

„Fakt to nebolí“ Je pozoruhodné, a vzhledem k doznívajícímu neklidu 60. let zároveň pochopitelné, o jak konzervativní melodrama projevili američtí diváci roku 1970 enormní zájem. Love Story představuje velmi opatrný návrat k jistotám. Spárováním dokonalých protikladů poukazuje na možnost překonání třídních rozdílů a následné obnovy ztracené rovnováhy. V 70. letech již poněkud archaický třídní rozdíl tvůrcům posloužil jako náhražka za palčivější společenské konflikty té doby – mezi různými etniky nebo příznivci odlišných politických směrů. Krásnou chudou dívku lze navíc snáze vydávat za bezchybný ideál. Jako křehké stvoření vybízí k opatrování, k vytváření pocitu finanční i jiné stability, kterou jí Oliver dokáže nabídnout. Ona ho na oplátku dostává od „zvířecí“ zábavy (hokej je ukázán jako dost agresivní hra) více mezi lidi. Vytvořením harmonického rodinného prostředí, které doma nenachází, Oliverovi poskytne podmínky pro nerušené studium. Sama přitom od sebe-zdokonalování upouští (už ostatně dokonalá je) a před kariérou dává přednost vidině rodinného života. City v jejím případě vítězí nad ambicemi, s nimiž ještě svést souboj Oliver. Jako v každém oidipovském dramatu, také zde je problematickou osobou otec – právě ten coby starý pragmatik syna nutí upřednostnit lepší společenské postavení před neziskovou láskou. Navzdory tušenému zvratu v poslední třetině je Love Story obdivuhodně bezbolestným filmem, měkkým, hebkým a voňavým jako čerstvě vyprané prádlo z televizní reklamy. Bez skutečně zlé postavy nebo negativní emoce je symptomem touhy po něčem čistém a nezkaženém, po nerealizovatelném návratu v čase (tuto nevratnost film také řeší). Ne v něm samotném, protože sám jakoukoli hloubku postrádá, ale v tom, co zosobňuje, spočívá opravdová tragičnost Hillerova filmu. 60% Zajímavé komentáře: Galadriel, DaViD´82, CheGuevara (09.11.2012)

Druhé filmové stretnutie s Ryanom O'Neal (po Papierovom mesiaci), a opäť trefa do čierneho. Teda nie absolútne, ale tento už klasický romantický príbeh so skvelými hereckými výkonmi, parádnou réžiou a krásnou hudbou ma strhol do víru klavírnych melódií a snovej love story s tragickým záverom. Film pojednáva o problémoch, ktoré sú aj dnes aktuálne - mladícka rebélia, vzťah medzi deťmi a rodičmi, potreba samostatnosti a vysnený ideálny život, ktorý nikdy nie je taký, ako si predstavujeme. K plnému počtu chýbalo málo. 85% P.S.: Štek Tommy Lee Jonesa je na nezaplatenie, spoľahlivo na pár minút rozochvel moju bránicu. (13.01.2014)