Mike Blueberry

„Hehe, to je tabáček.“ Tato víceméně závěrečná věta filmu je asi nejvýstižnějším vyjádřením hlavní myšlenky, dá-li se tu o nějaké mluvit. Ostatně ušklebující se šaman Runi to svou gestikulací potvrdil i za Kounena. Jan Kounen je Holanďan, což mluví za mnohé, ale já, nejsa hulič ani nizozemský patriot, bych měl asi vysvětlit ty 4 hvězdičky. Ještě podotýkám, že jsem nečetl předlohu.            Distributor vydal DVD s podtitulem „Když andělé líbají démony“ a vyzdvihl „úžasné obrazové zpracování“ - no nekupte to. Takže nejprve varování pro věčné optimisty: TOTO NENÍ ŘEŽBA ŽÁDNÝCH POSLŮ. Co se týče toho obrazového zpracování, distributor mohl mít na mysli buďto časté letecké záběry divokých hor a plání, nebo, což je pravděpodobnější, mluvil o zapojení funkce vizualizačních rozšíření, známých z přehrávačů hudebních souborů, jež má režisér evidentně v oblibě. U obého méně by bylo více a kdyby se Kounen trochu krotil, možná by mu to prošlo. Především digitální kaleidoskopy v psychedelických představách postav poměrně jasně vymezily cílovou skupinu (no aspoň že byly celkem vkusné) a tak trochu příliš svým podáním vybočovaly z mezí hlavního žánru. Ehm, tak snad abych začal s tím, co se mi líbilo.            Příběh začíná vcelku nijace a tak trochu předjímá určitou dějovou řídkost. Prvotní iniciace hlavního hrdiny má dvě fáze - jednu divokou v civilizaci (je neuvěřitelně plytká, což je, jak se naštěstí nakonec ukáže, fígl) a druhou mírumilovnou v divočině mezi indiány. Potom je časový skok a hlavní hrdina je nám představen jako ruka zákona, v jedné ruce flašku, v druhé podezřelé cigáro (které neupustí až do konce filmu). Přitom se začne rozehrávat postranní linka o hledání pokladu, jímž je, skryté za roušku zlata, indiánské umění ovládat duchy… Ono tady opravdu o příběh jde až v druhé řadě a to je to, co mnohé diváky silně mate. Kameraman nepředvádí sobecky své znalosti příruček a většinou výborně navozuje atmosféru, hudba se vyvine do skvělé klidové formy, Cassel je sympatický a vlastně neméně sympatický je i rozpolcený, ale zlu propadlý Madsen. Svou atmosférou film opravdu silně připomíná Proposition, které je však pohříchu mladší a má za sebou Nicka Cavea (byť ne režijně), který je mnohem silnější než Kounen a udrží myšlenku po celý film - asi to bude tím, že své drogové období má za sebou. A právě atmosféra je to, na čem tento snímek stojí, je syrová, klidná a přitom víří, je tak nějak orientální - mohou za to možná režisérovy sklony k experimentování, ale to mi neva, účel v tomto případě světí prostředky. Abych to shrnul, Blueberry není pro každého, vyžaduje trochu trpělivosti, na ČSFD je značně nedoceněné, trpí několika mouchami, má výbornou atmosféru a je to bonbónek. (10.08.2010)

Bezpochyby nejhorší film mého oblíbence Vincenta Cassela. Kdyby v něm nehrál, tak to ani nedokoukám do konce. Přislo mi to divný a ujetý ve špatném slova smyslu a upřímně ani vlastně nedokážu říct o čem to bylo. Přemýšlela jsem, jestli dát jednu hvězdičku nebo odpad! a mrzí mě, že to ani Vincent Cassel nezachránil. (25.03.2009)

Co k tomu dodat? Kdo viděl.. ví svoje. Já měl možnost to vidět dokonce 2x. Poprvé jsem totiž usnul asi půl hodiny před koncem. Napodruhé jsem byl svěží a tak jsem to dokonce dokázal dokoukat do konce. Myslím, že přenesení duchovna a tajemna do westernu byl docela originální nápad a i vizuální stránka filmu byla vcelku vydařená. Dokonce i herci v hlavních rolích docela potěšily mé oko. Avšak děj byl místy zmatený a konec byl vůbec šílený. Zkrátka a jednoduše. Pro příznivce ranního vysílání čt2 s panoramatickými záběry našich hor je tenhle film naprostá senzace. Pro zbytek (co hledají smysluplný děj) je to ztráta času. 30% (07.04.2010)

"Vítej v jiném světě." Těmito slovy šamana Runiho končí film a já jimi své hodnocení začnu. Musím dát plných 5 ne za film jako takový, ale za informace, které znalému jedinci dokáže zprostředkovat. Jak ze stránky psychedelické - vizuální ztvárnění jiné stránky reality nemá a troufnu si předpovědět, že dlouho nebude mít obdoby. Tyto zážitky je totiž těžké uchopit a uchovat v paměti, proto je fantastický výkon být schopen tyto prožitky předat dále . Tak i ze stránky psychologické (pokud má vůbec smysl tyto stránky oddělovat) - celým filmem se vine skutečnost konfrontace z vlastním stínem (C.G.Jung) - ukončená katarzí a uzdravením. Není od věci zmínit Kounenův dokument Other Worlds - jeho cestu za indiánskými šamany a léčiteli. Pokud se nemýlím, některé zpěvy jsou z dokumentu jsou identické s těmi filmovými. A ještě jedna věc - stále mám dojem, že si z nás rejža trošku vystřelil, protože padoušská postava, ztvárněná Michaelem Madsenem, má v podstatě mnoho sympatických rysů. Jako by bylo její padoušství jen uměle naroubováno pro potřeby filmu. Takže ještě na závěr - pro nezasvěcené bude film představovat jen obskurní a chaotický western(časový nesoulad dosažení jeskyně s koněm a bez koně), pro lidi, kteří kráčí po stezkách poznání, bude tento film klenotem pro jeho skutečnou informaci, a zároveň na povrch může vyplavat jeho dějová konzistence a srozumitelnost. Děkuji Ti, Jane Kounene - z mého hlediska jsi dokázal nemožné. P.S.: Rozhovor s J.Kounenem o natáčení filmu zde: http://www.femalefirst.co.uk/entertainment/Blueberry-106.html (13.06.2009)

Měl jsem v paměti uloženo jako vizuálně zajímavý western a teď zjišťuji, že Blueberry je spíš pseudointelektuální žánrová splácanina. Pokus o natočení psycho-spirituálního westernu se vůbec nepovedl, nudí a místy vypadá dokonce parodicky. Navíc v mnoha momentech jsem se nedokázal zbavit dojmu, že prostě kopíruje Jarmushova Mrtvého muže. Pár záběrů je sice dobrých, ale to nějak nestačí... (17.11.2016)