Synové a dcery Jakuba skláře

Podle mého názoru mistrovské Dietlovo dílo. V rámci možností omezil vliv komunistické ideologie (tím nechci říct, že tam není, ale je snesitelná) a vyobrazil ságu, která má obrovskou hloubku. Nemám moc rád Munzara, ale tady je fantastický. Celý příběh je úžasně promyšlený a především vývoj jednotlivých postav, to je psychologie sama, vykreslení jejich povah a absolutně uvěřitelné a logické jednání je v takhle rozsáhlém díle až neskutečné. Sledovat Jakuba Skláře jak se z mladého muže mění ve starce, jemuž se zvýrazňují hlavní povahové rysy, ale zároveň není nesnesitelný je paráda. Stejně třeba postava Petra Kostky mi přišla přehnaná snad jen v jednom díle a to je velmi obtížně realizovatelný charakter, protože ztratit sympatie diváka může velmi snadno. Další věcí jsou historická fakta a reálie, když pomineme 48. rok, opět nacházíme velmi kvalitní dílo, které poměrně slušně zobrazuje dobu a řadu věcí divákovi ukáže z jiného úhlu pohledu. Bylo by velmi hloupé zatracovat seriálový vývoj socialistů a komunistů, do II. sv. v. je velmi realistický a pravděpodobný. Jsem přesvědčený, že se jedná o jeden z vrcholů české seriálové tvorby a dávám za pět. (29.12.2012)

Tento podla mňa historický seriál o živote čechov v nemeckom pohraničí pred vojnou a po vojne mám rád. Je moc zaujímavé, že za istých okolností sa im žilo po vojne horšie. Výborne vykreslené charaktery niektorých postáv ( P.Haničinec, P.Kostka). Samozrejmä , že prim hrajú L.Munzar a J.Hanzlík. Ale ja mám najradšej J.Krampola, myslím si že je to jedna z jeho najlepších rolí..... Seriál hodnotím 70%. (04.09.2005)

Seriál pro mne po letech překvapením. Škoda, že zhruba od roku 1945 (tímto rokem měl skončit) už nemá grády a ztrácí na tempu. Téměř k neuvěření je to, že až zas tak neagituje a komunisté jsou líčeni s neskrývanou střízlivostí až kritikou. I když postavy jsou černobílé, děj je maximálně zjednodušen, tak už to v seriálech bývá. Přesto je znát, že si s dějovou linkou dal Dietl práci. Doba o které je řeč přináší spoustu nepříjemných dějinných zvratů, které ve svobodné době scénárista vítá, ale v totalitě to komplikuje situaci. Jak se stavět k Rakousku- Uhersku, sudetským Němcům, Mnichovu, Únoru, aby se to Soudruhům líbilo a zároveň to nebyla sračka? Tvůrci do toho šli odvážně a prsama, až jsem se chvílemi divil, že jim to dovolili natočit. Agitka tam je, ale daleko daleko míň, než jsem čekal. Poválečných dějin se tvůrci očividně zalekli a raději řešili jen rodinné problémy. Vcelku ale nemám námitek. Stojí za vidění alespoň jednou. (30.03.2011)

Možná někteří herci podali své životní výkony, a možná se Jaroslav Dietl snažil o vyváženější pohled, než jen ten komunistický. Možná je to zajímavá rodinná sága. To ale nic nemění na celkově neblahém ideologickém vyznění seriálu, který lže o důležitých tématech moderní české historie jako je První republika, dělnické hnutí či vztah Češi - Němci. (08.01.2010)

Dietl je prostě Dietl. To se musí nechat, že ten seriály psát uměl. A to na to ani neměl nějakou pitomou scénáristickou newyorskou školu, jako ty dvě slepice Bártlů, co teďka píšou Rodinný pouta. Úspěšně jsem se tomuto seriálu vyhýbal a zjišťuju, že to byla chyba. Samozřejmě, že nebýt herců a režiséra, nebyl by to tak dobrý seriál, ale i tak. Od první chvíle mě to chytlo a teď už si nenechám ujít ani jeden díl. Nejzajímavější jsou zatím díly z poválečné doby, kdy se kritice nevyhne ani slavná KSČ. A je jedno, jestli Kostka je manželkou ušláplej úředníček, nebo Haničincova postava jen kabátějící se zmetek, nebo ne. Nebyli to ostatně všichni kabátějící se zmetci? Někteří komunisti museli být dobří, někteří museli režimu plně a vážně věřit, jinak by se tu neudržel tak dlouho. Ti dobří komunisté položili životy ve válce a v padesátých letech a ti všichni zlí překabátění přežili dál. To podle mě je hodně velká kritika. Že nakonec na každého dojde, to už je jen malý ústupek cenzuře a všem těm přeživším zlým. Všechny postavy jsou tu pěkně charakterně popsané, ať už na ně bylo kolikchtělo času, žádnej tu nepřipomíná draka ve větru. A co se týká maskování, srovnejte to třeba s nyní novou Ságou rodu Forsythů. Luděk Munzar může těžko v třiapadesáti vypadat na dvacet, ale všem ostatním to stárnutí lze uvěřit. Nevypadají tu všichni pořád stejně jako u Forsythů, kde damian Lewis byl od dvaceti do devadesáti rozlišenej jen chůzí a šedinama. (30.07.2006)