Synové a dcery Jakuba skláře

Výborný český seriál z pera Jaroslava Dietla. Scénárista je to vskutku jedinečný, utáhnout takovou řadu let a osudů, to chce poklonu. Jediným šrámem na Dietlově díle by mohla být doba komunismu i fakt samotný, že právě v této době seriál vznikl. Osobně mi to vůbec nevadí, vnímám to jako historický exkurz. Potěšily i překvapily mě herecké výkony L. Munzara, E. Jakoubkové, P. Kostky, J. Krampola, J. Hanzlíka, D. Kolářové a mnohých dalších. (09.03.2013)

Dietl opět zazářil. Vystavěl perfektní příběh, zachytil osudy několika generací, ze sklářského prostředí. Jednotlivé postavy se rvou o místo na Světě, který se neustále mění tak jak ho mění dějiny. Příjemný dojem rušil problém s maskováním herců na mladší. Vyzdvihla bych výkony všech herců, kromě Jakoubkové, která má všech rolích stejný výraz - píchlého kola, naštěstí docela brzy ,,odešla". Jinak nemám co seriálu vytknout. (20.05.2014)

Velice dobře odvedený seriál o Cirklově potomcích mě vždy bavil. Bohužel dojíždí na politicky ovlivněné pozadí. Velmi uznávám Dietlovu schopnost vystihnout různé rodinné a jiné vztahy + navíc schopnost zhostit se toho v rámci dlouhého časového úseku (skoro celého jednoho života), ovšem ty bolševické hlášky jsou občas až k nevydržení. Ale dá se to, myslím, přehlédnout. Beru tenhle seriál jako výpověď o tom, jak se lze na historii dívat a do určité míry tento pohled i chápu. A třeba též vzpomenout, že řada herců si zde střihla skvělě zahrané postavy (za všechny Petr Haničinec, Jiří Krampol, či Boris Rösner). Určitě stojí za zhlédnutí, ale asi by člověk o československých dějinách měl vědět víc. (10.06.2018)

Nejsem kdovíjaký znalec Dietlových seriálů. Kdybych měl z té poloviny, co znám, vybrat nejlepší, původně Dietlovské (ne adaptace), tak chronologicky vzato: Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města a právě Synové a dcery Jakuba skláře. Dietl napsal několik šíleností poplatných režimu a nevím, nakolik chtěl a musel. Pravděpodobně to bylo stylem něco za něco. I v těchhle seriálech se řeší režim, strana, soudruzi. Ale Synové a dcery Jakuba skláře ukazují zmíněné věci v trochu jiném světle. U Pitavala byly ironické náznaky, v Nemocnici se jen mluví o straně, V Jakubovi je to otevřená kritika zmetků, kterým se nový režim hodil, a slabochů, co získali funkci, ale neuměli s ní pořádně naložit; ale i pochopení pro lidi, kteří si prostě mysleli, že dělají dobrou věc. Označení jako propaganda úplně nesedí. Už proto, že mezi nejsympatičtější postavy patří kapitalisté hostinský a majitel hutě. Tenhle seriál je hlavně o obyčejném chlapovi, který chce jen poctivě dělat dobrou práci, a jeho rodině. Zajímavým ho za mě dělá výborný scénář, krása sklářského umění a naprosto boží herecké výkony. Několik herců tu předvádí své životní role. Úplně nejvíc jsem si užíval Krampolova hostinského Pepu, hajzla Boška v podání Petra Haničince, Danielu Kolářovou v netypické roli selky, buzerované svým manželem, Frejova vejtahu a zbabělce Hammerschmieda, Lukavského jako podnikatele Krahulíka, roztomilou Hanu Maciuchovou v roli Němky Lídy, Rösnerova brusiče skla a pozdějšího gestapáka Schlapkeho a Munzarova Jakuba. K věku bych měl výhrady jen v prvním dílu. Štěpánková vypadá na čerstvou matku moc staře a Munzarovi těch 20 let taky nikdo nevěří. Ani mi nesedělo to jeho vychloubání. Od druhého dílu už to byl jiný člověk. Jako by předtím pořádně nevěděl, jak toho cucáka zahrát a pak se cítil silný v kramflecích. Ale jeho vývoj postavy od nějakých 40 do 80 let je škola herectví. Strašně se mi líbí, že když se Jakub spravedlivě naštve, je z něj démon. Ale jinak mírný, pokorný, mírumilovný chlapík. Problém jsem měl i s postavou Schlapkeho, kde je to spíš scénářem. Vím, že spousta lidí měnila povahu, životní názory atd., ale u něj to byl moc velký skok. Chlap, který se učí česky, chce být součástí české komunity, bojuje za práva dělníků, a pak najednou cvak a je z něj nácek jak poleno, kterému na Češích nezáleží a cynicky pronásleduje a vraždí. To už na mě působil věrohodněji nafoukaný posera Hammerschmied. Nejlepší scény seriálu jsou dělání poháru na ukázku, intimčo za kuchyní a když Jakub řve na Hammerschmieda, aby něco dělal. P.S. V příštím životě chci být sklářem :-) (07.02.2017)

Velmi vkusné dílko Dietlovo ve velmi profesionální režii Jaroslava Dudka. S hudbou už je potíž, Liška byl v té době patrně již mrtvý. Hudba je tedy taková nějaká ale nevýrazná. Sága jednoho sklářského rodu kdesi v Sudetech. Nebýt trapných scén jako je vstup Jakuba do strany (vždyť k ní vztah žádný neměl), jeho poměr s huťmistrovou (málo uvěřitelný) připomínalo by to vzdáleně 20. století Bertolluciho. O čem to bylo? Profesionální odborník sklář prodává svoji práci i uměleckou kreativitu. Kapitalisté (tedy zejména Krahulík-R. Lukavský i jeho žena J. Štěpánková) to dovedou ocenit i prodat. Lidi semele zprvu 1. světová válka, poté druhá. Pak přijdou zločinní komunisté v čele s udavačem Boškem a vše je v prdeli. Vynikající postavu zde sehrál Josef Cirkl-J. Krampol, který díky dějinám přichází o hotel téměř 4x. Přesto musí nějak žít. Realistickým dokladem o pravdivosti tohoto seriálu je fakt, že Cirklovy děti, poctivě vychovávané k lásce k huti i straně, nakonec žádnou kariéru neudělají. Jakub zbaven funkce předsedy krajského výboru, Vojtěch zbaven funkce ředitele huti, zeť Jakuba Cirkla v gulagu atd. Možná tím chtěl Dietl na závěr života říct. Podívejte se komouši, psal jsem vám celý život agitky na objednávku. Teď se podívejte, že tam umím tu pravdu procpat, aniž si toho vy blbečkové všimnete. (05.02.2012)