Synové a dcery Jakuba skláře

Nádherná sága, jedna rodina a tolik příběhu v průřezu dějin. Spousta vynikajících herců, kteří jsou tady jako mladíci.... Nádherná příroda a prostředí sklářské hutě, která je mi z dětských let tak blízká. Ukázka toho, že největší nácek je pak největší komunista - prostě parchant zůstává parchantem. Dále přemýšlím, co tenkrát ty lidi zaslepeně vedlo k tomu, že budeme všichni soudruzi a budeme se mít dobře..... Určitě jeden z plnohodnotných seriálů, které by měl každý Čech povinně znát..... Chápu, že nízké hodnocení je díky tomu, že seriál oslavující pány soudruhy, odradí spoustu lidí. Mne to původně taky odrazovalo, ale nakonec jsem odsunula oslavu komunistů do pozadí a musela jsem uznat, že se jedná o skvost a opravdu dobré herecké výkony. (24.07.2013)

Rodinná sága, vykreslená co nejvěrohodněji v letech, kdy se formoval svět nejen lidsky, ale i politicky. Každá doba má své, ale zde můžeme lehce pocítit atmosféru první poloviny minulého století. Hlavním faktorem je ztráta jistoty v zítřek, a že převlékání kabátů není zase tak těžké. (Pokud z toho má člověk vlastní prospěch.) (17.03.2024)

Když hraje Kostka (ročník 1938) syna Luďka Munzara (1933), něco asi není úplně v cajku. Nejstrašidelnějším momentem je ale snaha (v té době 16ti letého) Ondřeje Kepky naverbovat svého tatínka (opět Munzar) do komunistické partaje...Kepka to říká tak sugestivně, že se mně udělalo fyzicky nevolno. A pokud vám v Nemocnici na kraji města vadily (zdánlivě) nekonečné záběry na průběh operací, zde je to prováděno ještě útrpněji, k tomu detailní pohledy do rozžhavené pece, což opravdu není balzám na oči. Dalo by se to sice přetáčet, jenže švenky na horký sklenářský oranž jsou zákeřně rychlé a nečekané, že je snad lepší na to nekoukat vůbec. Tři hvězdy dávám za několik tradičních Dietlových perel, jako třeba když se Munzar dozví, že musej všichni naverbovat do I. světový války, popadne pivo, vychlastá ho na ex, zařve "Když je to kyselý, tak ať je to jako vocet!", načež s půllitrem mrdne vo zem a všichni huťský kolem něj pak udělají to samý. To jsem měl husinu i na bradavicích. (02.01.2013)

Dietl je prostě Dietl. To se musí nechat, že ten seriály psát uměl. A to na to ani neměl nějakou pitomou scénáristickou newyorskou školu, jako ty dvě slepice Bártlů, co teďka píšou Rodinný pouta. Úspěšně jsem se tomuto seriálu vyhýbal a zjišťuju, že to byla chyba. Samozřejmě, že nebýt herců a režiséra, nebyl by to tak dobrý seriál, ale i tak. Od první chvíle mě to chytlo a teď už si nenechám ujít ani jeden díl. Nejzajímavější jsou zatím díly z poválečné doby, kdy se kritice nevyhne ani slavná KSČ. A je jedno, jestli Kostka je manželkou ušláplej úředníček, nebo Haničincova postava jen kabátějící se zmetek, nebo ne. Nebyli to ostatně všichni kabátějící se zmetci? Někteří komunisti museli být dobří, někteří museli režimu plně a vážně věřit, jinak by se tu neudržel tak dlouho. Ti dobří komunisté položili životy ve válce a v padesátých letech a ti všichni zlí překabátění přežili dál. To podle mě je hodně velká kritika. Že nakonec na každého dojde, to už je jen malý ústupek cenzuře a všem těm přeživším zlým. Všechny postavy jsou tu pěkně charakterně popsané, ať už na ně bylo kolikchtělo času, žádnej tu nepřipomíná draka ve větru. A co se týká maskování, srovnejte to třeba s nyní novou Ságou rodu Forsythů. Luděk Munzar může těžko v třiapadesáti vypadat na dvacet, ale všem ostatním to stárnutí lze uvěřit. Nevypadají tu všichni pořád stejně jako u Forsythů, kde damian Lewis byl od dvaceti do devadesáti rozlišenej jen chůzí a šedinama. (30.07.2006)

Viděl jsem to před mnoha lety jako dítě sotva odrostlé, snažím se to pečlivě sledovat i dnes, abych si poopravil svůj tehdejší názor. Já vidím především pečlivě realizovaný příběh přesahující několik desetiletí. Zajímavé i diskutabilní pohledy do velké historie, která se promítá do malých osudů obyčejných lidí. Vidím i výborné herecké výkony. Tady ale stejně jako u jiných Dietlových seriálů platí, že čím kladnější postava, tím méně nás baví (vzpomeňme třeba na nadpozemsky nedotknutelného primáře Sovu). Takže i tady mě moc nebavil prvoplánově kladný Luděk Munzar. Rušil mě i seriálově profláknutý Hanzlík (vzpomeňte, dva roky před Sanitka, dva roky po Cirkus Humberto). O to víc mě bavily rozporuplné charaktery, které bravurně předvedli Kostka nebo Haničinec. A Jiří Krampol; ve srovnání s jeho tehdejšími dryáčnickými výstupy v Semaforu, nedejbože léta únavnou show Nikdo není dokonalý tady podal fakt dost dobrej výkon, kdy do toho dal trochu svého rozšafného humoru, ale postava je to jinak příjemná.. A že je v tom politika? Na to jsou jednoduchý statistiky – od konce války do roku 1948 vstoupilo do Komunistické strany dva a půl miliónu lidí, takže v tomhle nevidím úlitbu režimu, ale prostou realitu. (09.11.2008)