Réžia:
Evžen SokolovskýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Ladislav ŠtaidlHrajú:
Martin Zounar, Eva Vejmělková, Rostislav Kuba, Kamil Halbich, Milena Dvorská, Zdena Hadrbolcová, Míla Myslíková, Bronislav Poloczek, Jaroslav Moučka (viac)Epizódy(11)
-
Povolanci (E01)
-
Od budíčka do večierky (E02)
-
Tak prisaháme (E03)
-
Nový poručík (E04)
-
Zelené Vianoce (E05)
-
Supermazák (E06)
-
Zimné skúšky (E07)
-
Samopal (E08)
-
Trápenie (E09)
-
Riadna dovolenka (E10)
-
Previerky (E11)
Obsahy(3)
V prvej časti sa diváci zoznámia s hlavnými hrdinami: Tomášom Soukupom, sústružníkom, ktorý je po uši zaľúbený do maturantky Hanky, bodrým dedinčanom Honzom Bradáčom, prezývaným Guláš, ktorému sa stalo osudné jedlo a mäsiarčina, a jeho protikladom bledým a zakríknutým opravárom televízorov Ctiborom Voríškom, ktorý si rýchlo vyslúži prezývku Kyslík. Spoznáme aj sympatického traktoristu Vlada Rutkaya Otecka, ktorý vyzerá dospelejšie a rozvážnejšie ako ostatní a nechal doma tehotnú manželku, a športovo založeného frajerského Michala Hlaváčka, ktorý už má všeličo za sebou. To, že sa také rozdielne povahy zišli na jednom mieste, spôsobil jeden povolávací rozkaz do Hrádku v Čechách... Podobne ako mnohé iné (napr. Okres na severu, Žena za pultom, Inžinierska odysea a pod.) vznikol seriál z vojenského prostredia Chlapci a chlapi na spoločenskú objednávku. Bolo to presne v čase, keď rapídne klesal záujem o vojenskú službu, mladí muži sa jej snažili vyhnúť a armáda mala veľmi nízku popularitu. Tvorcovia sa snažili ukázať, že povinná vojenská služba nie je strašiakom, práve naopak, podľa ich seriálu sa zdá, že jedine armáda zaručí každému mladému mužovi, aby duševne i telesne dozrel. Ich zámerom bolo dokázať, že dva roky prežité vo vojenskom prostredí nie sú pre nikoho stratou. Vojenské prostredie vykreslili ako letný tábor dospelých, kde nie je núdza o zábavu a humor a ak sa vyskytnú problémy, seriózni a obľúbení velitelia ich dokážu obratom vyriešiť. Jednotlivé postavy sú typickými figúrkami, napĺňajú charakteristiky istých ustálených typov. Nechýba medzi nimi frajer, smoliar, seriózny otec rodiny či večný hladoš. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie používateľa carl.oesch k tomuto seriálu (7)
Chlapci a chlapi (1988)
No zábavné, ale trochu jinak, než si autoři představovali. Bednář se Štorkánem měli monopol na problémy mládeže a rozhodli se ukázat vojnu takovou, jaká je. A povedlo se jim to asi stejně jako Ditelovi v Okresu na severu, v Muži na Radnici či Nemocnici na okraji města. Ovšem bez Dietlovy spisovatelsko-scenáristické zručnosti. Ony všechny ty pokusy dua Bednář - Štorkán byly podobné. Armáda potřebovala reagovat na velice široký problém šikany, ale zase nemohla přiznat, že s tím nic není schopná udělat. Profesionální vojáci nesměli být takoví primitivové a hlupáci, jako tomu bylo z větší části ve skutečnosti a navrch k tomu se musely předvádět pohádky o bojové pohotovosti, perfektně fungující technice a nadšení vojáků. Takže realistický obraz armády a popularizace vojenské služby záklaďáky byly zcela neslučitelené a vznikl paskvil. Jako vždy v podobných případech (a nebylo to jenom dobou vzniku a "společenskou" objednávkou, dneska na podobné věci narazíme taky), ale tady to byl paskvil skoro až kultovní, který rozhodně na rozdíl od zcela sterilního seriálu Velitel žije dodnes. I z hlediska skutečnosti byly ty mimokasárenské příhody zcela mimo. Jsem pevně přesvědčen, že Vejmělkovou by onen operetní svůdce s escortem dostal do tří měsíců, ale zase - tady armáda potřebovala předvést, že i ty dva roky se dají vydržet a že pro opravdovou lásku a věrnost to uteče jako mávnutím proutku. Nejasné a hlavně nepochopitelné byly i rodinné peripetie onoho ženatého Slováka. Nepochopil jsem, jak se oni gangsteři - Švihlík s Krampolem chtěli "prostřílet", když utéct se dalo po důkladné přípravě i přes nemožnost vycestovat s CK také jinak. Ale zase má ten seriál i vizuálně informační dobovou hodnotu, kterou měli vzít v úvahu tvůrci současné soup opery ČT Vyprávěj, která je stejně plochá a neživotná, ale proti Chlapcům chlapům jí chybí ona nechtěná zábavnost. Jinak seriál obohatil veřejnost řadou nechtěně komických figur, ze kterých se stali docela dobří herci (Prima Vařečka, Kyslík, Žloudek, Petr Rychlý) a hlavně se tady ve vší kráse nejlepších let předváděla Vejmělková, a ve vedlejších rolích i třeba Michaela Dolinová (s docela slušným knírem) - kdo by byl tehdy řekl, že si jednou zapózuje v Penthousu, Eva Čížkovská, Monika Žáková i mladičká Sabinka Laurinová. Zajímavé je, že spoluobjednatel díla - ČSLA chtěla, aby roli, kterou nakonec nezapomenutelně stvárnil Martin Zounar (jeho otce hrál jeho otec Miroslav Zounar) zahrál - Pavel Kříž. Chtěli se přiživit na popularitě 3. dílu Básníků, ale Pavel Kříž, jako jeden z mála herců prokázal mimořádný charakter a radši odešel do Kanady, než aby se k něčemu takovému propůjčil. Nakonec představa Pavla Kříže jako vojáka základní služby byla sama o sobě šílená. Ale zábavná taky. O trochu víc jak dvě hvězdy, i když na onen doprovodný song nebohé Ivetky jsme byl neskutečně alergický...P.S. Skvělý koment Nash. Přesně tak to beru i já. ()
Povolanci (1988) (E01)
Od budíčka do večierky (1988) (E02)
Celé je to dost zkreslené. Rychlý není zas taková guma, ve skutečnosti to projeví později, chce mít klid. Ráž je i hlasově mimořádně nesympatický, není divu, že později měl v televizích jenom pár štěků a vzpomněl jsem si na tuhle jeho asi první a poslední větší roli, když v jedněch Specialistech je rafinovaně zavražděnej nějakou radioaktivní látkou a postupně umírá. Kadeřnice Maruška dost dlouho hlásila později počasí na Nově, prostě v tomhle seriálu se objevila řada nejrůznějších hvězd a hvězdiček, které se později prosadily ve větší či menší míře leckde. Jinak ten přijímač i pro nás byl z celé vojny asi nejjednodušší záležitost. Vše bylo na povel a o nic se člověk nemusel starat. A Kyslík? Těch byly zejména pro absolventy vojenských kateder mraky. I oni se divili, že je rodiče nějak nevyreklamovali, že musí ráno vstát, najíst se za sedm minut a bavili mě borci, so třeba neuměli zatopit v kamnech nebo jenom nasekat třísky... ()
Tak prisaháme (1988) (E03)
Senzační koment Nick123. Těch účesů manželů Rážových jsem si začal všímat, až co jsem si to tady přečetl. A kdykoliv jsou spolu, musím se smát. Jinak ty schematické postavičky jsou neuvěřitelně zábavné. No, a uplyne pár let a Poloczek si vysekne svoji životní roli v Černých baronech. JInak ta přísaha byla (myslím text) neuvěřitelný hnus, v přijímači jsme se tomu "hrdinně" vyhnul tak, že jsme radši a dobrovolně šel dělat dozorčího kuchyně, což byla funkce, které jsme se vyhýbal jako čert kříži, i když řízek mi hoši udělali opravdu pěknej (na rozdíl od kolegů absolbentů), kteří předváděli na buzerplacu v kasárnách to samé, co je tady ukazováno na prachatickém náměstí. Jenže přísaha se taky muslea podepsat a tomu se už vyhnout nešlo. Jako třeba volbám za komančů...Vejmělka se zase vyznamenala a zabrnkala Prima Vařečce pěkně na nervy a nakonec - mu stejně nedala. ()
Zelené Vianoce (1988) (E05)
Legrační, ale takhle to na vojně chodilo. Když z vás nějaký naprosto nevýznamný důstojníček chtěl něco dostat (třeba aby ste za něj udělali jeho práci), tak samozřejmě slíbil opušťák. Přirom vám ho nemohl zajistit. Pak se před váma měsíc schovával. Tedy na začátku, než jste se naučili kdo je kdo a kdo co může a nebo nemůže. Pravda, sloužil jsme u bývalých pétépáků, kde ty vojna byla lehce menší pakárna, ale opravdu jenom lehce, nota bene když naše část stavby navazovala na již "funkční" kasárny. A užili jsme si s oněmi "opravdovými" lampasáky, kteří chtěli běhat přes naše staveniště do svých kasáren (bylo to půl kilometru kratší) a nebo naopak na autobus před naším vjezdem na staveniště opravdu dost. Arogance, vytahování se hvězdičkama na náramenících, výhružky, nebo naopak zadkolozectví vysoké úrovně. Nikdy jsme nechápal tu radost vojáků (a nejen jich), že vystoupí na Strahově. Ale opravdu to tak bylo. Těšili se tam. Nakonec za komančů to bylo obrovské dobrodružství. Aspoň pro řadu z nich. Scénka, kdy trvale nafouklý Prima Vařečka dorazil nečekaně na kontrolu Vejmělky byla zase odfláknutá, čekal jsem něco "většího", třeba nějakou tu facku. Ale pravdivé je, že dojet tehdy přes noc z Příbrami do Prachatic byl docela problém. Na druhou stranu jeho nadrženost byla taky docela srandovní. ()
Supermazák (1988) (E06)
Topi to popsal naprosto přesně, šikana nebyla snad jenom mezi absolventy. Tedy jeden dubnovej to na nás po příchodu k útvaru zkoušel, ale byl to sušinka a nebyl problém ho srovnat. Zase směšně schematické příhody, ale alespoň neuskutečně zábavné. Je legrační, že Hájek toho moc nenahrál, alespoň co jsme si stačil všimnout, ale pokud jsme ho někde zaznamenal, stvárnil esenbáka v uniformě a tam vypadal vždycky úžasně dobově...stejně by bylo zábavné, kdybychom nějakým zázrakem v tehdejěí době dostali do ruky Penthouse z přelomu tisícíletí, kde se Dolinová nechala nafotit nahoře i dole bez...tehdy byl hit i třeba z Rakouska nebo NSR propašovaný katalog obchodního domu, kde bylo pár stránek modelek ve spodním prádle a plavkách. ()
Zimné skúšky (1988) (E07)
ad Topi80 - šetřilo se ještě mnohem víc, takhle se na cvičeních střílelo jenom výjimečně. Při ostrých střelbách 6 až deset ran a při podobných "akcích" se střílelo slepejma, což zaneřádilo zbraně víc, než normální ostré náboje. Co ale bylo (asi omylem) pravdivé byl onen výstup mezi Rážem a Kloučkem stran jeho řidičských zkušeností. Ona ta technika i u prvosledových jednotek byla v dost mizerném stavu a hlavně, nebyla nafta a benzín, takže se jezdilo opravdu tak málo, jako to Klouček přiznal. V devětaosmdesátým jsme byl jako záložní důstojník na cvičení u prvosledové divize a strávil jsme tam pět týdnů. A asi bych stejně jako můj stejně "postižený" kolega unudil k smrti (a to jsme autem jezdili na víkend domů a vraceli jsme se na 11 v pondělí zpět, kdybych neobjevil, že na spisovně, kde jsme vysedávali byl trezor umístěný tak, že ze sousední místnosti bylo možné se do něj dostat přes odšroubovanou zadní stěnu. A jeho obsah mi poskytl obrovské množství informací nejen o stavu armády, která rozhodně nebyla v dobrém stvau. Mimo jiné mě zaujala zpravodajská informnace o proti naší dovizi stojící divizi bundeswehru, která byla podle zjištění zpravodajců plně profesionální (popř. doplněná déle sloužícími dobrovolníky) a kde i řidiči osobních terénních vozů (o tancích a obrněných vozidlech ani nemluvě) byli profesionálové, kteří ročně najezdili včetně cvičení v terénu 10 krát tolik kilometrů, co naši de facto záložáci na základním výcviku. Jinak díl mě lehce zklamal tím, že Vejmělka se se Zounarem válela v posteli v kožichu a celé to bylo odbyté, stejně jako její příjezd domů poté, co ji nevědomky podtrhla její kamarádka. superbourák Rostislav Kuba s escortem (něco a la dneska mercedes) byl tak nechutně seladonský, že to bylo směšné. Nakonec s Vejmělkou si vysekli něco podobného v Básnících 3, i tam neuspěl. Ve skutečnosti by ji už pígloval před vánocemi a Prima Vařečka by ostrouhal. A jet z Příbrami do Pece bylo v té době na pět hodin za příznivých podmínek. Nádherný byl Kyslíkův hysterický záchvat a schematičnost osob pokračuje, inu Bdnář + Štorkán, od nich se nikdy nic lepšího čekat nedalo. Ale musím pořiznat, že záklaďáci byli z Bartošové songu celí bez sebe. ()
Tady to soudruzi Štorkán s Bednářem (za socialismu specialisté na problematiku mládeže) rozjíždí ve velkém stylu. Vytipují si příklady typických postaviček a naznačí jejich charaktery a tím předznamenají problémy, kterým budou při nejčestnější službě vlasti čelit. A ukazují to tak, jak si to soudruzi (ti v uniformách i bez nich přáli, aby to tak bylo). Nacházejí se ve schizofrenní situaci, kdy se snaží být reální (ačkoliv je zřejmé, že jejich představy o realitě jsou mimo) a přitom nemohou ani v náznaku ukázat, jak to bylo doopravdy. Protože kdyby přinesli scénář, ze kterého by vyplynulo, že víc jak dvacet procent furťáků jsou notoričtí alkoholici, polovina techniky je věčně nefunkční a opravy se řaší kanibalizací, že třetina vojáků díky dvěma termínům nástupů je vlastně nevycvičená, armáda má přes všechny proklamace nedostatek nejen náhradních dílů, ale také benzínu a nafty (kterou si ale soudruzi důstojníci a praporčíci znárodňují, jak to jde), kasárna i ostatní objekty v příšerném stavu a přes masovost armády založené na povinné branné povinnosti (tedy pro většinu obyčejných lidí) byla ta armáda strašlivě nevýkonná, skončili by úplně. O všudypřítomné šikaně ani nemluvě. Všechno se dělalo jenom jako. O poplachu se vědělo týdny předem (velitelé měli své kamarády na místech, kde se o tom rozhodovalo) a příslušných pár dní, kdy se vědělo, že to "písknou" spali vojáci oblečení a obutí, aby skutečně do deseti minut vyrazili. V seriálu není uvedena jedna dost zásadní věc a totiž, že takhle by oni vojáci u jednoho útvaru v jihočeském kraji být ani nemohli. Platila totiž zásada, že musí narukovat do kraje, mezi kterým a jejich bydlištěm je jeden další kraj. Takže třeba Středočeši a Ostraváci sloužili v Bratislavě a doplňovali je východniari. Pražáci Voříšek, Hlaváček a Prima Vařečka z Příbrami by zcela jistě skončili na severní Moravě, na Hradecku nebo na západním Slovensku. Komická je schematičnost hlavní dvojice, ona studentka gymnázia, on dělník, její matka vztahu nepřeje, laskaví a chápaví jsou pouze jeho rodiče (dělnická rodina par excellence), i když jeho sestra prudí. Vejmělka byla nádherná (dobře vypadá i dneska po padesátce), ale hereckého talentu moc nepobrala a lze se jenom dohadovat, jak se ke svým rolím dostávala. Tady se armáda ve své legrační snaze po propagandě a pravdivosti snažila získat do hlavní role Pavla Kříže (na základě popularity třetích Básníků), ten ale radši riskoval emigraci. A tak se objevil Zounar mladší, střídající výrazy hysterika se zachmuřilostí psychopata. Stejný jako v Ordinaci v růžové zahradě později, ale našel se v kuchařském cyklu Prima vařečka. Zato Kamil Halbich a především budoucí Jasánek z Černých baronů Vladimír Javorský jsou herci skvělí a později to mnohokrát dokážou. Kubec měl tenhle seriál taky jako životní roli. Kateřina Lojdová byla další typická neherečka, na rozdíl od Vejmělky ale ne příliš pohledná a to jak tváří, tak postavou, což zdokumentoval dokonale v Troškově trilogii Slunce, seno a ..., zato to dotáhla až do poslanecké sněmovny. Ze slovenské strany mě zaujal Peter Marcin, který patří k předním slovenským komikům. Představitel Rutkaye utekl snad ještě dříc, než se seriál objevil v premiéře na obrazovce a pracoval v USA v realitách. Dnes je už po smrti, stejně jako tloutík přezdívaný Guláš. Odjezd Rutkaye je tady již bohatě okomentován, ale ty vesnice na Slovensku vypadají i dneska podobně jako v seriálu ona imaginární "typová". Co se v seriálu absolutně ignoruje (u pochopitelných důvodů) jsou vztahy mezi Čechy a Slováky a samozřejmě přítomnost cikánů (tehdy se jim ještě tak běžně říkalo) v množství, které přesahovalo jejich poměr v populaci. Důvodem byl fakt, že vojenská správa měla předepsaný počet branců a nějak ty modroknížkaře musel nahradit. Taxa za modrou se pohybovala mezi dvaceti až čtyřiceti tisíci, což byly tehdy obrovské prachy, škodovka stála kolem padesáti. A na to Romové z osad na jihu Slovenska neměli a tak muslei jít. Na vojně jsem zažil mentálně retardovaného vojáka z východního Slovenska (IQ kolem 70), který se na vojně neměl nikdy objevit. Neuměl se umýt, půl roku chodil ve stejném prádle a pracoval jako topič na stavbě. Když jsme mu jednou prohlédli skříňku, měl ji plnou konzerv, které fasoval, protože do kasáren se nevracel. No a on konzervu neuměl otevřít...a vztahy se Slováky? Byly všelijaké, pár Slováků bylo fajn (i v krizových situacích), ale v principu se Češi a Slováci v lásce moc neměli. Paradoxně, nejhorší to bylo mezi důstojníky. Ja nikdy nezapomenu na jistého absolventa katedry podporučíka stavebního inženýra Baláka, který byl velmi přátelský do chvíle, než se ožral jako prase. Pak na nás vyřvával, že keby nás zasratých Čehúnou nebolo, Slovensko by bolo do piatich rokov druhé Švajčiarsko. Docela rád bych se ho zeptal, kde se to zadrhnulo, protože už těch potřebných pět let otočili šestkrát a k tomu Švýcarsku (ale i třeba Slovinsku) mají stejně daleko, jako tehdy za federálu. A zapomněl jsem vlastně i na Maďary, kteří Slováky vytáčeli tím, že se snažili kamarádit s Čechy a dost rychle i česky začali mluvit, což někteří Slováci pokládali za provokaci. Takže tolik ke střípkům z té vojny, hlavně se nenechte (kdo jste to nezažili) krmit historkami od těch, co na druhou stranu hrdě hlásí, že tam nebyli. A těch Voříšků bylo percentulně nejvíc mezi absolventy vojenských kateder, vysokoškoláků, kteří svoji nepoužitelnost dokazovali až neuvěřitelnými kousky a hlavně bláboly. A jsou nezničitelní, nakonec i tady na ČSFD to ve svých komentech dokazují víc než jasně. () (menej) (viac)