Plaváček

Další ze zpívaných pohádek, kterou jsem v dětství viděl několikrát a měl jí docela rád. Dnešní generace namlsaná nejrůznějšími efekty a filmy s komiksovými hrdiny tohle prostě už ocenit nedokáže. Neříkám, že příběh samotný nemá nějaké ty mouchy a k dokonalosti má tato pohádka daleko, ale je plná pěkných písniček, dobrých pěveckých a s přivřením oka i hereckých výkonů (o které tu zas až tolik nešlo). Mladá Bartošová byla pěkná, Rottrová půvabná a scéna s matkou sudičkou Kozderkovou a synem Dědem Vševědem Zimou nezapomenutelná. 50% (25.12.2021)

Československá hudební televizní pohádka, jež unikátním zpívaným způsobem zpracovává známý příběh o Plaváčkovi od K. J. Erbena. V této pohádce jsou totiž do všech rolí obsazeni známí zpěváci populární hudby a veškeré dialogy či slova vypravěče jsou zpívané. Hlavní postavu Plaváčka ztvárnil S. Hložek, zlého krále P. Bobek, královnu M. Rottrová a princeznu přelíbezná I. Bartošová. Ve vedlejších rolích se objevili uhlíř K. Černoch, rybář J. Helekal, děd Vševěd J. Zíma, sudička L. Kozderková, převozník M. Drobný či nešťastný mládenec V. Neckář. Pod dominantní a velmi zdařilou hudební složkou je podepsán P. Skalický, je až s podivem, že Plaváček byl jediným filmovým hudebním počinem tohoto skladatele. Herecky se mi z našich pěvců nejvíce zamlouval P. Bobek, jehož zpěv byl podpořen velmi chytlavou rytmickou hudbou. Noční duet děda Vševěda s jeho matkou byl hudebně taktéž velmi povedený. Jedná se o velice milou záležitost z dílny paní režisérky J. Pokorné-Makoszové, přičemž za hudební doprovod ve stylu popmusic 80.let pana Skalického dávám hvězdu navíc. (06.11.2016)

Tragikomické spojení zpěváků, kteří neumějí hrát (s výjimkou Laďky Kozderkové v roli Sudičky a Josefa Zímy) a kteří po pravdě řečeno ani co hrát nemají. Slaboučká až únavná kolovrátková diskohudba, okázalé kostýmy, které by se hodily spíš na divadelní scénu, režie bez jediného nápadu. Pohádka je tak nudná, že dnes má cenu se na ni dívat už jen jako na dokument o tom, jak vypadaly a zpívaly naše popové celebrity na sklonku totáče. (21.10.2012)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)

Bacha, spoilery, ale zase co můžete v pohádce čekat jinýho, než výhru dobra nad zlem, co? Tady však světoznámá star, co všichni znají jménem, Plaváček s tváří Standy Hložka furt někam chodí, aby si nakonec došel pro status nejnudnější postavy z jakékoliv pohádky. Krom chůze totiž nevyvine jedinou akci z vlastní vůle a vše za něj musí řešit chudák kmotřička sudička v podání úžasné Laďky Kozderkové. Normálně padouchům nefandím, ale Bobkův král mi jako charakter přišel mnohem zajímavější, neboť se třikrát neúspěšně snaží Plaváčka oddělat a přitom neví, že má co dočinění s českým Terminátorem (tuhle mojí tezi podporuje i věta z písničky "Já se vrátím") a hypnotizérem, který dokáže přinutit princeznu, aby se do něj hned zamilovala. Chudák král ho pak pošle pro tři zlaté vlasy, protože netuší, že Plaváček má nejen nahackovanou nesmrtelnost, ale i přesné znalosti bydliště své sudičky a k tomu ještě z prdele kliku, neboť Děd vševěd, od kterého má ty vlasy čornout, je její syn. To jiní princové musí chudáci skolit draky, nebo porazit černokněžníka, ale Plaváček (mimochodem, dost debilní jméno, když jste starý a Plaváček podle sudičky "Dlouhý život bude mít, každou cestou může jít", takže potom bude pro prdel) ne, ten to má na stříbrném podnose naservírováno a na konci chudák král radši jede převážet lidi, protože s tímhle cápkem se nemůže měřit. (14.03.2023)