Maxipes Fík

Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit. (23.04.2024)

Jeden z nejlepších večerníčků a určitě patří mezi moje nejoblíbenější, které jsem moc rád sledoval. Příběhy Reka teda Feka, nakonec se pejsek pojmenoval Fík, to už Ája vyslovit dokázala. A taky jsem přestal růst, když jsem se napil poprvé piva. / Viděné epizody *13.dílů / Zhlédnuté vše ( Hodnocení: 10/10 ) (26.05.2012)

Stejně jako bych si nedokázal představit Křemílka a Vochomůrku bez Jiřiny Bohdalové, tak si nedokážu odmyslit pana Dvořáka u příběhů Áji a Maxipsa Fíka. Také jsem rád poslouchával na kazetách dobrodružství tohoto obrovského, ale dobráckého psa, možná ještě raději než Křemílka a Vochomůrku. Opět ve svém žánru patří k nejlepším. (29.03.2008)

"Copak? Copak?" "Ale, koukáme, jak tenhle pes hraje dámu." Mizerně, že jo. Tuhle zapomněl jednou skákat." Výtečná serie, kde k sobě všechno pasuje - Šalamounovy kresbičky, Skoumalova hudba, Dvořákův přednes. To bylo krásné dětství. Jeden nový Večerníček, Maxipes Fík, skončil a hned začal jiný, nějaký Rákosníček... (28.11.2006)

"Já byfem chtěla pfa!" "Říká se já bych." "Dobře, tak já bych, ale stejně byfem chtěla pfa!" Nejen Ája, i moje vlastní sestra by chtěla pfa, a než rodiče pfa konečně pořídili, byla jsem na vodítku voděna já, coby mladší sestra a tudíž subjekt vhodný tak k tomu běhat s vyplazeným jazykem. Jizva na mém čele svědčí o tom, že v roli pfa jsem někdy nestíhala běhat dost rychle. (19.11.2013)