Avatar: Legenda o Aangovi

Parádní podívaná, která nijak nedrhne ani nenudí, výtečně vypadá, obsahuje skvělou akci, dýchá z ní poctivá Asie, není blbá a hrají v ní šikovní herci. Seriál pro celou rodinu a širokou veřejnost a nejlepší hraná fantasy za opravdu hodně dlouhou dobu. Celá recenze zde. 8/10 (16.03.2024)

Původně jsem k live-action reimaginaci legendárního AVATAR: THE LAST AIRBENDER přistupoval dost skepticky, jelikož původní animovaný seriál je fakt bezchybnej klenot a pomyslný etalon svýho žánru. Po pár minutách ale moje předsudky a skepse zmizely jak pára nad hrncem, a já věděl, že sleduju seriálovou událost sezóny [a to máme teprve konec února].... Ať už jde o neskutečně poutavý world-building, orientální nádech [viz. halucinogenní a spirituální scény; jmenovitě třeba excelentní pátá epizoda kterou lze přirovnat snad jen k IT na tripu], prvotřídní choreografii soubojů skoro až ve střihu Hongkongské školy, meta-témata [otázky militarismu či chyb minulosti], a v neposlední řadě o epickou stylizaci s prvotřídním filmovým audiovizuálem stírající pomyslnou hranici mezi seriálovým a filmovým formátem, production values a velkolepou výpravou a dramaturgií – v tom všem nemá live-action verze AVATARA ve svým seriálovým rybníčku (nebo spíš rybníku?) sebemenší konkurenci.... Hlavním nosným pilířem jsou zde však postavy, jejich mezi-vztahy a ohromně lidský přístup tvůrců k jejich character issues, díky nimž se divák dokáže jak s Aangem, Katarou, Sokkem, ale i impulzivním Zukem a jeho strýčkem Irohem [kteří ambivalentně lamentují mezi rolemi sympatických záporáků a anti-hrdinů] dokonale ztotožnit... Druhým hlavním pilířem jsou zde perfektní kreativní využívití klasického příběhového schématu mýtu o cestě hrdiny, který přirozeně kooperuje s až pohádkovými meta-motivy o dobru a zlu – stejně tak platí o motivu kamarádství, rodiny, a vypravěčskýho principu morálního ponaučení, díky čemuž si seriál užijí jak dospělí, tak dospívající, tak i děti, kteří se s původním animovaným seriálem dosud nesetkaly.... co dodat víc? Snad jen: perfektní prolog; 9 větrů z 10 🩵 (01.03.2024)

Příjemná fantasy pro celou rodinu. Vládce větru (film) se mi nelíbil, ale tuto seriálovou verzi jsem si oblíbil. Příběh, vyprávění funguje skvěle, postavy jsou sympatické a ten malý mudrlant Avatar tomu celému příběhu dal takovou jiskru. Trochu drhnou triky (digi bordel), to si měli pohlídat. Skvělé jsou však všelijaké originální příšery, kterých tam mohlo být daleko více. No a nejlepší ze všech byl vzdušný bizon, takový velký ňuňínek 🙂. Celkově jsem spokojený.... (24.02.2024)

Výprava a vizuální věrnost stařičké kreslené předloze jsou skutečně obdivuhodné, ale bolestně tu chybí ta bezprostřednost a zábavnost, kterou se původní seriál vyznačoval. Chápu, že je to asi nutná daň současné době, ve které téma dobyvačné války rezonuje temnějšími tóny, než tomu bylo před dvaceti lety, ale stejně se to bere až moc vážně. Hlavní představitelé občas vypadají, že mají v prdeli vražené pravítko a každou chvilku deklamují strnulé monology o odpovědnosti, přátelství a obětech, eventuelně o moci a vyvolenosti. Což jim zřejmě bohužel nahrazuje absenci hereckých schopností. Nicméně oceňuji, že se Netflix pro jednou vykašlal na (ve fantasy jinak povinné) rasové kvóty a nějakým zázrakem obsadil do téměř všech rolí čistokrevné asiaty, kteří tomu dodávají ten správný východní šmrnc. (25.02.2024)

Originál animák sem neviděl a Shyamalanův film si nepamatuju, takže do seriálového Avatara sem šel víceméně s čistým štítem. No a finální dojmy jsou docela smíšené. Technické stránce není co vytknout, vizuál je líbivý a herci jsou dobře vybraní. Příběhu ale po parádním startu lehce spadne řetěz a v jednu chvíli sem se rozhodoval jestli mě irituje víc Aang a nebo Zuko. Nakonec to dopadlo víceméně remízou a případnou čtvrtou hvězdu (ke které není zas tak daleko) si schovám až pro další série, které snad vychytají těch pár much…70% (12.03.2024)