Betonová zahrada

Filmy s oranžovým nádechem bývají pochmurné, nekončí zrovna nejlépe, ale rádi se na ně díváte. Tohle je přesně tenhle případ. Přesahuje to průměr, určitě je to zdařilý film, ale čtvrtou hvězdu nedávám. Silně to po ní pošilhává, halvně kvůli Sue (Alice Coulthard) a konci, který asi končil tak, jak měl (je to podle knižní předlohy tudíž se moc změn ve scénáři nekonalo). Některé scény byly sice nerealistické, ale takových 60-65% si to zaslouží. Film je taktéž sondou do myslí dětí a dopadů na jejich psychiku po ztrátě obou rodičů. (25.03.2009)

3 a půl. Ačkoliv je to výborně natočený příběh co se týče kamery, prostředí, hereckých výkonů a režie, velice jemný, poetický, náladový a melancholický, je to celkem nuda. Chtělo to ještě více přitlačit na pilu kontroverze, téma se tomu přímo nabízí, ale to by se režisér nesměl bát. Není to pro každého. Mně se to líbilo, ale většinovému publiku to asi nic neřekne. (17.11.2011)

"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec. (25.03.2012)

O incestu vkusně a citlivě? Ano, jde to. Betonová zahrada vás o tom dozajista přesvědší. Žádné přehané moralizování, ani prvoplánová provokace... Spíše pomalu plynoucí děj, jenž vás pohltí svou komplexností. Rodina se pomalu ale jistě mění, tíží jí hrozivé tajemství... Které všechny její členy izoluje od okolí, ale zároveň spojí a proplete dohromady. Jen oni jsou schopni čelit nové situaci a vzájemně se podporovat, pochopit a to i za cenu porušení společenských i morálních konvencí. Člověk zkrátka musí pochopit onu hrozivou samotu a touhu po lásce... A jako vždy dokonalá Charlotte Gainsbourg. (01.03.2010)

Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje? (03.01.2007)