Betonová zahrada

Málokdy se stane, že filmové zpracování předčí knižní předlohu - nicméně tohle je tento případ. Andrew Birkin citlivě vypustil pro mně nekonzistentní epizodu románu a dokonale podkreslil magickou atmosféru díla ..a ta Charlotte Gainsbourg, uff, ta nebyla nikdy tak okouzlující a uhrančivá zároveň jako zde, v betonové zahradě. (09.05.2008)

Snímek dokážu pobrat jen tako podivný hypnotický sen, který by se ale jistě, a často i v bdělém stavu, mohl honit hlavou nejednomu puberťákovi - nedokážu příběh vnímat s větším než jen malým množstvím příměsu reality, protože pak bych to, co z toho nakonec vyleze, musel považovat buď za čirou provokaci anebo za návrat k původním surrealistickým ideálům (což je vlastně pomalu to samé) :-D (19.01.2009)

Dokud se tam neobjevil Derek, bylo to na plnej. I tak ale celkově velmi působivý film, nádherná práce kamery, hudby, střih báječně a logicky posouvá děj dál, líbí se mi záběry plné slunce a k tomu kontrast domu, co zepředu vypadá jako sklad železářství. Chemie mezi Julií a Jackem je patrná téměř od prvních minut, takže jejich intimní vztah (před kamerou) může vyvolat na konci až zklamání. Nejvíc vzrušující je scéna natírání krémem. (13.08.2016)

Velmi zajímavý a působivý snímek, v němž exceluje mladinká Charlotte Gainsbourg. Jakoby již touto rolí dokazovala, že s účastí v podobně zvláštních, silných snímcích nebude mít žádný problém:) Betonová zahrada se odehrává na periferii blíže neurčeného místa. Lokace jsou dokonalé, dům na samotě, zcela odstřižený od ruchu města. Na tomto místě, v úkrytu, stranou od všeho, se odehrávají skutečnosti, které jsou tak podivné až bizarní, stejně jako zároveň až bolestně pravdivé. Snímek zpracovává zásadní téma, aniž by působil přehnaně. Je decentní a křehký. Tak jako hlavní hrdinové. (23.09.2017)

"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec. (25.03.2012)