Třaslavec

Šialená bizarnosť, ktorá aj po desaťročiach baví. Respektíve kedysi možno strašila, ale dnes už len baví. Teda moment, jedna solídna ľakačka tu je. Film sa rozbieha pomaly, ale od 45 minúty už ide na plné pecky až do konca a posledné minúty sú už tak meta, že z toho nestíhal asi ani Tarantino, keď film pozeral kedysi dávno na videu. Castle ale okrem žánrovej zábavy ponúka aj cynické zamyslenie sa nad tým, kam zrejme každé manželstvo po rokoch smeruje. Možno sa inšpiroval vlastným, neviem. No a šialeného doktora si Castle vypožičal z dobových paranoidných scifíčok. (24.03.2020)

Zase připomínka, jak ultimátní hororový král byl ve své době Vincent Price. Tady navíc funguje jak komediální napětí, tak hrstka vedlejších postav, elegantní přestřelky s manželkou Isabel i ta škvoří červí příšerka. Navíc jsem měl štěstí účastnit se repeté třaslavčí interaktivní projekce v Aeru a sdílet TINGLER s plným sálem lidí. Jen mě motivuje dohnat si časem řadu dalších starých strašidelných klasik - kéž by jich šlo víc vidět takhle hezky v kině. (05.02.2018)

Zábavně naivní snímeček, který by bez přidané hodnoty interaktivní projekce a cíleně budovaného kultu prostě zapadl. Castle byl v prvé řadě promotér a impresário, takže Třaslavce obestřel mýty nejen před uvedením, ale i po projekci. Dodnes se traduje, jak diváci během filmu zažívali hrůzu nebo že některé sedačky byly pod proudem, ale stejně jako víme, že se žádný proud nekonal (na vybrané sedačky byly instalovány bzučáky z armádních zásob, které sedačky rozvibrovaly), tak ani strach se nekonal (stejně jako při legendárním promítání Příjezdu vlaku od Lumiérů lidé neutíkali před vlakem). Ale nic z řečeného nesnižuje genialitu Castlea a jeho přístupu. Mistr PR totiž odhalil podstatu kina, která spočívá v hromadném zážitku a ochotě diváků na něj přistoupit díky anonymitě ztemnělého sálu. Ani na konci 50. let nebyli diváci natolik hloupoučcí a nezkažení, aby uvěřili Castleho gimmickům, ale stejně jako soudobí diváci se nechali do kina zlákat něčím neobvyklým a nekriticky se toho rádi stali zúčastnili. Uvidíme, jestli se Hollywoodští hlavouni po odumírání módy 3D neuchýlí k zážitkovému kinu. Tedy je celkem jisté, že to neudělají, protože na rozdíl od 3D nemůže být tento druh projekce unifikován a standardizován. A právě v tom je jeho síla. (19.02.2012)

Po intru Williama Castlea a ječících hlavách jsem se opravdu bál - toho, co bude film za blbinu. Následoval pomalý rozjezd s ulítlým tématem, tak tingler, říkám si, a sakra. Ale pak to dostalo neuvěřitelné grády. Vincent Price tradičně skvělý, potvora nechutná, vana plná krve kolorovaná proti černobílému pozadí a strašení němé ženy nemělo nejmenší chybu (včera jsem si opět pouštěl Skeleton Farm Halloween Horrorshow, tak jsem hned byl chytřejší, kde se některé záběry v těch sestřizích vzaly). Litovat můžu jen toho, že jsem v kině nebyl v onom roce 1959, abych si užil Castleovo "zážitkové kino", ani nedávno na Otrlém divákovi, kde zřejmě prováděli něco podobného. Závěrečné interakce publika v kině na plátně s předpokládaným publikem v reálu neměly chybičku, bavilo mě se na to jenom dívat si, jaké to mohlo být, tohle vše zažít - a pak byl najednou konec a já jen litoval, že tvůrci nenechali Vincenta pseudovědecky běsnit o něco déle. (19.07.2014)

Malý zapomenutý béčkový klenot. Ta premisa je správně ujetá – hlavní hrdina – Dr. Chapin – má exaktně ověřenou teorii, že když ve chvíli největšího strachu nedáte průchod svým emocem (tj. nebudete křičet), váš strach se zhmotní do podoby asi 30 cm dlouhého červa s nožičkama, který se vám usadí pod kůží na šíji a zabije vás. Je potěšením sledovat, jak démonický Vincent Price s ledovým výrazem pronáší své praštěné teorie, dialogy jsou často přímo dadaistické a zaujme kolorovaná pasáž s vanou plnou krve a mrtvolnou rukou nad hladinou. O loutce červa s jasně viditelnými provázky ani nemluvě. Ideální materiál pro nějakou sešlost béčkových fanoušků s pivkem v ruce :o) (20.07.2010)