Dobrodruh

Film-ego. Ak by som mal vyzdvihnúť jeden film ako konkrétny príklad nahromadeného machizmu a francúzskeho drsňáctva, bol by ním Le Marginal, jednorozmerný príbeh komisára Jordana, ktorý brázdi ulice v nepriestrelnom aute, skáče desať metrov vysoko a tridsať metrov ďaleko, miesto pištole nosí zakamuflovaný príručný guľomet, exceluje v umení prenasledovania a vypočúvania à la stará škola, je arogantný egocentrik a dvere žiadnej spálne (čím exotickejšej, tým lepšie) pred ním nezostanú zatvorené. Plochá štylizovanosť drogového podsvetia podriadená prihlúplej fabule, pozvoľne pozorovateľný úpadok Belmondovho charakterného herectva a Morriconeho repetitívne motívy. Raz to prísť muselo. 40% (03.11.2014)

Nevím, jestli je to tou dobou nebo oblečením či mejkapem, ale jediný, vzhledově, zajímavý člověk je v tomto francouzském filmu Jean Paul Belmondo. Jediný sympaťák. Jediný dobrodruh. Jinak (i přesto) patři film ke klasice francouzské krimi a dám ruku do ohně, že se řadí ke kultu mnoha jiných režisérů, kteří se pokouší vyrobit film o drsném policajtovi, kterému šlapky dávají služby zdarma proto, jak přirozeně je úžasný. (14.06.2011)

Akční kriminálka o superpoldovi komisaři Philippovi Jordanovi (Jean-Paul Belmondo). Nebál se žádné akce, a protože je spravedlnost slepá, neváhal ji brát do vlastních rukou. A likvidoval jednoho padoucha po druhém. Má to svoji logiku, oni by ho také zabili, ale občas se vyžíval ve své sadistické krutosti. A nakonec se mu podaří zastřelit toho nejhlavnějšího padoucha Meccacciho (Henry Silva), samozřejmě cizí pistolí a s rukavicí na ruce. Na ženy byl hodný, což poznala i prostitutka Livia Maria Dolores (Carlos Sotto Mayor). A jeden dobrý polda, který držel s Jordanem basu, inspektor Rojinski (Pierre Vernier). Akce, honičky, rvačky, střílečky, akrobatické kousky a kruté dobro poráží kruté zlo. (02.05.2010)

Belmondo zkrátka tyhle role uměl, a je jedno, že by jeho komisaře Jordana zcela po právu svlékli z uniformy a zavřeli až by zčernal. Sázet na to, že podobní kovbojové mají dostatek morálky a sebeovládání, aby si dělali co chtějí vždy jen v zájmu dobra tam, kde se zlu podařilo zcela si podmanit systém, se v reálu zatím pokaždé vymstilo - můžeme nicméně obdivně vzdychat nad Dobrodruhem a podobnými snímky, kde sebevětší rvačka neznamená pro výše popsaného hlavního hrdinu jedinou modřinu, kde kterákoliv žena padá do mdlob ve chvíli, kdy On vkročí do dveří, a kde se čistí feťácká doupata, navštěvují SM gay kluby, (všechno vyobrazeno tím nejstereotypnějším způsobem, dnes už možná ani ne "téměř" směšně), odehrávají se dobře nazvučené automobilové honičky a mezi segmenty Morriconeho hudby se střílí o 106, respektive 93 podle Beretty 93R, která tu zaznamenala možná první výskyt na filmovém plátně;) Je to sice konzistentně hloupá, ale přesto stylová francouzská drsná kriminálka, na kterou se dobře dívá... tedy, hodně občas, a pořád si ji pletu s jinými Belmondovými filmy, ale stejně nemůžu říct, že Dobrodruh by měl mít jinou než červenou barvu. 70% (02.11.2014)

Starý francouzský kriminálky byly vždycky dobrý, a ty s J.P. Belmondem o to víc. Charismatickej herec, kterýmu tyhle role naprosto seděly, lamač dívčích srdcí, tvrďák a kaskadér, taky rebel... Takovej byl ve svých filmech vždycky a vždycky tohle baví, přestože už jsme viděli X variant na podobný téma. Tady skáče z helikoptéry na motorovej člun, seřeže všechny grázly, některý provrtá i olovem, no a když pak nasedne do starýho Mustangu, je vymalováno! Já to mám rád, tyhle filmy mě baví... (01.11.2020)