105 % alibi

Tak nám zabili Ferdinanda [Zelinku]. Jak uvedl např. Chřástal, tvůrci ještě zjevně nevědí, že pojmou dvě volná pokračování v rozvernějším tónu, se skleněnou čtvrtou stěnou (1951) či jako parodii na cinema verité (1965). 105% sice už občas zajiskří ironií, většinou jde ale o chřestění řetězy buržoazních nešvarů, vedoucích ke smrtelným hříchům. Manka, závist, loterie věcných cen, rejdy v RaJ, mimomanželské píchačky, víkendové rekreační objekty, ulévání se z práce pro kolektiv, palčivý chtíč (po Škodě 440). Marnost skalních budovatelů lakonicky shrnuje Líbal Josefa Beka: Všichni jsme Češi. V celkem chytré detektivce se spoustou podezřelých "Čechů", v puncovaně proletářském prostředí Hradce Králové excelují uvědomělí soudruzi kpt. Tůma s npor. Líbalem. Prvního jmenovaný nehřeší vůbec (v intencích socialistické i křesťaské morálky), dokonce soucítí s pachateli, a ten druhý se zmůže pouze na kladením sugestivních otázek podezřelým, v rozporu se socialistickou kriminalistikou, jak podotýká světec č.1. (Odpustíme mu, neboť šikanuje reakčního provozního tří stravovacích podniků.) Přestože takto bez kazu, vypadají Höger s Bekem, že v každém okamžiku propadnou společně / vzájemně sodomii, což s ohledem na vztah ke společenskému zřízení nelze. Soudružka sekretářka, o níž probíhá ve druhém plánu soudružsky gentlemanský souboj, jiskření ještě umocňuje - jeden si umí představit, jak o sebe mezi jejími masitými stehny v dialektickém kmitání třou Líbal a Tůma penisy. S bezprecedentní chemií mezi hlavními protagonisty nemohou soupeřit podezřelí Lackovič a Vinklář, ale Vladimír "Kici" Menšík jako sólo ortodoxní hetero-chlívák ano: Dnes je čvrtek. / Zejtra pátek, šiju šiju si kabátek, to je Erben, nebo co? Ďábel. (14.02.2021)

Je to malý zázrak, že režisér Vladimír Čech mohl natočit v roce 1959, tedy v ponuré dekádě 50. let, kterou umělecky odráží monolit schematické tvorby, skutečnou detektivku založenou na prosté podstatě politicky nemotivovaného kriminálního činu, byť mírná ideologická motivace by se v třídním původu pachatele přece jen našla. Přesto je s podivem, že tvůrci nemuseli do příběhu implantovat západní protistátní centrály vysílající přes hranice diverzanty a jiné protistátní živly, jelikož ostatní filmy tohoto žánru se jimi jen hemží. První ze série detektivek s kapitánem Tůmou (v podání intelektuálně vyznívajícího Karla Högera) a poručíkem Líbalem (představovaného bodrým Josefem Bekem) je zajímavá jak svým hereckým obsazením, tak i fungující linkou dějové osy, především ale se znalostí dobového kontextu coby možnost nahlédnout do filmovým pásem zakonzervované ,,reality" temné doby - je krátce po československé měnové reformě, celou společnost svírá tuhý totalitní režim, situace je opravdu neutěšená ekonomicky, sociálně i politicky...toužení po získání losu a výhře auta je velmi pochopitelná motivace... (07.04.2013)

...zapletka trosku naivni v dnesni dobe, nicmene je to asi muj nejoblibenejsi dil z cele trilogie...co mne take uchvatilo, ze se, vzhledem k dobe, kdy byl film natocen, v totmo filmu temer nesoudruhuje a ani nezdravi "cest", jak zname z jinych filmu teto periody. Dokonce tam slysim spise "pane kapitane ...", atd. Cely snimek vychazi velmi apoliticky. Samozrejme az na par symbolu, uniforem, apod. (01.11.2015)

Vyšetřovaný zločin – vražda starého alkoholika, navíc účetního - nevypadá v kontextu dnešních krimi příliš atraktivně (jak psal už Stephen Leacock, mrtvola ženy či dítěte je tragédie, kdežto mrtvola staršího džentlmena – no bože, to je přece docela v pořádku) a největší akcí je málem nákup v bufetu, ale jde o solidně promyšlenou a zahranou „čistou“ detektivku. To nejlepší je samozřejmě dvojice vyšetřovatelů, která si přímo říkala o další případy budoucí „alibistické“ trilogie – hloubavý charismatický Tůma a bodrý hard-boiled Líbal jsou k nezaplacení, přestože jejich dialogy a poznámky nejsou ještě tolik zábavné (tím neříkám, že zábavné nejsou) jako v pozdějších – čím dál tím víc ironických – filmech série. Dobový bufáč (s prodavačkou jak z Millerova Sin City), putyka a Menšík. (01.03.2015)

Veľmi fajn veľmi stará kriminálka. Zaujala ma od samého začiatku až do konca. Nie že by som pri nej nedýchal, ale prelievanie podozrivých a dôkazov zo strany na stranu a ponechanie diváka v neistote, aj keď uz niečo tuší, bolo zvládnuté výborne. Teda zaokrúhlim nahor. –––– Tak nám zabili Ferdinanda, pane Batista. (01.11.2023)