Réžia:
Vladimír ČechKamera:
Josef StřechaHudba:
Štěpán LuckýHrajú:
Karel Höger, Josef Bek, Otto Lackovič, Josef Vinklář, Vladimír Menšík, František Vnouček, Eva Kubešová, Miloš Vavruška, Dagmar Zikánová, Jana Štěpánková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Český detektivní film, ve kterém jde o dvojnásobnou vraždu, krádež vítězného losu a pokus zaretušovat velké manko. Na snímek volně navazovaly další dva díly. Když dvojice mladíků ukradne los, vyhrávající dokonce auto, ještě netuší, že se zaplete do dvojnásobné vraždy. Detektivní zápletka i vypravěčský um sice sotva uspokojí, často převažuje nezáměrná naivita, avšak v dobovém kontextu má tento film značný význam - zcela se obešel bez ideologických podtextů. Mezi nejpřitažlivější herecké položky patří podvodnický číšník jako vždy výřečného Vladimíra Menšíka. V české kinematografii se vynořili dva uvážliví kriminalisté (Karel Höger, Josef Bek), kteří přešli ještě do několika dalších filmů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (105)
ale ano, podivná dvojice Hoger + Bek docela ladí a všechny tři kusy jsou docela slušné a na tu dobu bez agentů a bez skrývajících se nacistických přisluhovačů, což spolu s vyslanými agenty tvořilo po nějakou dobu 100 % padouchů (jo kulacííí, abych nezapomněl). Asi nejradši mám druhý díl, kde Oldřich Nový vytvořil neobyčejně peknou figuru, ale i tohle se dá vidět. Kdo má rád detektivky, tak tohle je must see. A jen poznámka k jednomu komnentáři mám pocit, že ani tak nešlo o to, že se vyhrálo hodně peněz a dal se koupit Spartak, ale spíše o to, že se jinak auto získat bez dlouhých pořadníků nebo známostí prostě koupit nedalo. ()
Zvláštní kombinace kriminálky (kdy jakoby víme, kdo je vrah) a detektivky (to, když zjistíme, že vraha vůbec netušíme). S několika vtipnými dialogy mezi Högerem a Bekem, když už odezní menší napínák z úvodní části. Skvěle se povedlo film zařadit do hornického města (Kralův Dvůr dnes už bez komínů a těžebních věží, ale také část Hradce Králové) a jakoby jeho okolí (zvláště přehrada s chatou a převozníkem). Herecky velmi na výši - například Eduard Kohout na naprosto minimálním prostoru dokáže vystihnout skutečnou tragédii účetního a celého jeho života. Potěšily mne hvězdy čs. filmů 30. let - jak Eman Fiala, tak především ve větší roli František Vnouček, kterého známe nejspíše jako spravedlivého mladého učitele z Cesty do hlubin študákovy duše. Překvapilo mne, jak nádhernou dívkou je Štěpánková, které stačilo hrát velkýma, rádoby naivníma očima. A dokonce i Menšík se zde krotí a svou roli sice pojal ve světákovském stylu, ale velmi uvěřitelně. Samotné vyšetřování připomíná precizní vyšetřování jako ze současného seriálu Případů 1. oddělení, žádné unáhlené hypotézy ani intuice, ale poctivá práce a skládání střípků. Divák v každé chvíli ví přesně to, co vědí i vyšetřovatelé. Líbilo se mi i zatčení s těmi jazzovými rytmy na pozadí a bubnem. Nebo poslední Högerova hláška: "A máme po detektivce." Oba mladíci, zahraní překvapivě ne tak jistým Lackovičem a poněkud civilnějším a uvěřitelnějším Vinklářem, nakonec mají stanout před lidovým soudem, a možná je škoda, že nevíme, jak dopadl - za podobné prohřešky proti socialistickému myšlení a řádu se posílalo i do uranových dolů. ()
Je to malý zázrak, že režisér Vladimír Čech mohl natočit v roce 1959, tedy v ponuré dekádě 50. let, kterou umělecky odráží monolit schematické tvorby, skutečnou detektivku založenou na prosté podstatě politicky nemotivovaného kriminálního činu, byť mírná ideologická motivace by se v třídním původu pachatele přece jen našla. Přesto je s podivem, že tvůrci nemuseli do příběhu implantovat západní protistátní centrály vysílající přes hranice diverzanty a jiné protistátní živly, jelikož ostatní filmy tohoto žánru se jimi jen hemží. První ze série detektivek s kapitánem Tůmou (v podání intelektuálně vyznívajícího Karla Högera) a poručíkem Líbalem (představovaného bodrým Josefem Bekem) je zajímavá jak svým hereckým obsazením, tak i fungující linkou dějové osy, především ale se znalostí dobového kontextu coby možnost nahlédnout do filmovým pásem zakonzervované ,,reality" temné doby - je krátce po československé měnové reformě, celou společnost svírá tuhý totalitní režim, situace je opravdu neutěšená ekonomicky, sociálně i politicky...toužení po získání losu a výhře auta je velmi pochopitelná motivace... ()
Veľmi fajn veľmi stará kriminálka. Zaujala ma od samého začiatku až do konca. Nie že by som pri nej nedýchal, ale prelievanie podozrivých a dôkazov zo strany na stranu a ponechanie diváka v neistote, aj keď uz niečo tuší, bolo zvládnuté výborne. Teda zaokrúhlim nahor. –––– Tak nám zabili Ferdinanda, pane Batista. ()
Tuhle trilogii o alibi mám velmi rád. Obsazení Karla Hogera (kapitán Tůma) a Josefa Beka (poručík Líbal) je perfektní a jako dvojka vyšetřovatelů ladí dokonale. Tento první díl je asi nejpochmurnější a i díky kameře Josefa Střechy, která je hodně nadčasová a vynalézavá. Vladimír Čech uměl detektivky točit velice zdařile a dokázal diváka napínat do poslední chvíle. Občasné humorné vsuvky film povyšují ještě více. Spolu s filmy Kde alibi nestačí a Alibi na vodě tvoří jedny z nejlepších, které v kriminálním žánru u nás byly natočeny. ()
Galéria (9)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (7)
- V jedné z verzí scénáře je Tůma (Karel Höger) vedle své profese amatérským spisovatelem detektivek, které však nakladatelství odmítá uveřejnit pro jejich vykonstruovanost a nepravděpodobnost a paradoxně navrhuje Tůmovi odborného konzultanta z VB. Rovněž je v několika scénách přítomna starostlivá manželka, se kterou Tůma probírá pracovní problémy v prostředí ložnice. (snaked)
- V kanceláři kriminálky visí obraz z pohraničníkem u hraničního mezníku a sedící mladou matkou. Stejný obraz daroval strýc major (Ilja Prachař) novomanželům v komedii Svatba jako řemen (1967). (Ganglion)
- Film 105% alibi sa natáčal v Hradci Králové na Šimkovej ulici a Ulrichovom námestí, v Prahe-Dejviciach na pošte na Kafkovej ulici, Kráľovom Dvore - lokalite Výšiny a na Slapoch. (dyfur)
Reklama