Aféry mé ženy

Pouze průměrný snímek, který je nicméně přehlídkou rázovitých postaviček ztvárněných celou plejádou známých a kvalitních herců. Tři detektivní povídky o malých českých zločinech jsou jinak snadno zapomenutelnou záležitostí. Filmu naštěstí pomáhá lehce ironický odstup, se kterým Vala coby manžel glosuje události a postavy kolem sebe ("heroin u nás nemáme a tak aspoň zobeme algenu"). Celkový dojem: 50 %. (19.08.2008)

Není to špatné, navíc se tu mihne hromada výborných herců, jenže výsledek je nějak moc svázaný. Beru-li to ale jako komedii, nikoliv kriminálku, dá se to považovat za povedené i koukatelné. Jen mi vadily neustálé narážky na alkoholismus od hlavní hrdinky, která je nakonec nadšená, když jí ten "kořala", co ho má doma, dá k výročí svatby koňak... (08.07.2008)

Pravda, děje povídek byly řidší než spodky Varla Frištenského, nicméně díky rozhovorům mezi oběma manželi se člověk nenudil. Buď se bavil, pokud se špičkovali, nebo mu naskakovala husí kůže od hlavy až po nejspodnější část zad, když milostně laškovali. Jinak Švormové to slušelo, Valovi taky, i když pravda, trochu (víc) sportu by mu neuškodilo. Navíc prokázal nevšední talent, dokázal najít na Švormové paruce šedivý vlas (17.02.2015)

Film, který možná není ani tak známý ani populární. Příběhy nejsou nijak komplikované, ale mně na snímku sedí právě ona komorní a pohodová atmosféra a v neposlední řadě dobré herecké výkony, zejména ústřední dovjice. Kvalita jednotlivých příběhů je různá, seřadil bych je ai takto: 1. Suvenýr z Paříže, 2. Vražda v čertově mlýně, 3. Smrt za slunovratu. (19.10.2011)

Škoda. Kdyby filmu vydržel šmrnc a vtipné hlášky první povídky, bylo by to skvělé. Ale hnedle druhá povídka to srazí ke dnu, kdy vlastně se ani pořádně nedozvíme, jak se ta smrt přesně přihodila (i když je nafocená), kdy vlastně nakonec to hapruje logicky (některá jednání postav jsou vzhledem k "rozuzlení" podivná) a kdy vlastně ani nezjistíme (a nabízí se to!), co měl znamenat ten paprsek slunce, který mohl ozářit třeba jeho manželku a on jí říct, že je poklad. Třetí povídka je tak půl na půl - dospívající Monika Hálová s rašícím poprsím je sen každého milovníka lolitek (odborně se tomu říká hebefilie), pro ty, co bydlí na Novodvorské bude překvapením, že se tam někam vešla pouť, ale jako případ je to také postavené na hlavu. I těch špílců ubylo - jako by psal poslední dvě povídky jiný scenárista, než tu první. Je to příjemné, oddychové, svěží, ale nakonec tomu chybí něco navíc, co by dodalo šmrnc celému filmu a nějak jej víc ukotvilo, než jen čekání na potomka. (28.03.2017)