Piano

Velmi citlivě zachycené drama dvou mužů a jedné ženy, které osudově spojil Nový Zéland a piano oné ženy, která skrze něj komunikuje se světem a vyjadřuje své niterní pocity... Nemohu snad nic vytknout, hudba, scenérie, herecké výkony, prostě vše, jak má u velmi dobrého snímku být. Měli by vidět všichni zamilovaní.. :-) (16.11.2011)

Tak nějak nevím. Piano jsem chtěla zhlédnout již dlouho a nakonec to vypadá, že to bohužel bude jeden z těch filmů, od nichž jsem očekávala asi něco jiného. Obsazení je výborné, zejména Holly Hunter a Harvey Keitel excelují. O úžasné hudbě Michaela Nymana snad ani nemá smysl se více rozepisovat. Anna Paquin mě však nijak neuchvátila. Zřejmě je docela obtížné vyjadřovat se o hereckých schopnostech malého dítěte, ale musím říct, že výkon Anny mi na Oscara nepřišel. Zejména čin, jehož se dopustí v závěru filmu a zapříčiní tak, sice nevědomky, ale přece jen, sled docela krutých událostí, které následují, mi zajistil to, že její postavu, která mi už tak během celého filmu přišla jaksi nepříjemná, jsem v tu chvíli opravdu hodně neměla ráda. "Děcko blbé", pomyslila jsem si:) Přišlo mi, že se celý příběh v podstatě nikam příliš nevyvíjel, a až na klavírní scény a nahé scény Holly a Harveyho (mmm... dobré tělo má:), se tam toho příliš moc nedělo. Piano je vysoce kvalitním filmem, ale obsahově i emočně jsem toho čekala více. (12.06.2013)

Tak depresivní, hluboký a zároveň tak poetický film jsem dlouho neviděla. Ona ta depresivnost je vlastně jenom v pár scénách ale celkově prostupuje celým filmem. Ale v čem opravdu Piano vyniká tak v hereckých výkonech - Holly Hunter, Sam Neill, Harvey Keitel a především mladičká Anna Paquin hrají plně na sto procent. Není to film pro každého, zvlášť pro toho kdo očekává že se příjemně odreaguje. 82% (09.07.2010)

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma (18.05.2018)

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. (08.09.2011)