Červená planéta

Vesmírná jízda debutujícího režiséra, která trpí hlavně na častém srovnávání s Misí na Mars. Mars, Rudá planeta za to ale nemůže, když lidé zamoří svojí Zemi a co mají jiného dělat než navštívit zrovna jí. Akčních scén je relativně pomálu, stejnak ale jsou efekty překvapivě povedené. Přesto když na Marsu přistanou začíná pravé vyvražďování, což je jedna z věcí, která se mi nelíbila a chvílemi i připomínali další sci-fi, novější, Sunshine. Nejde o to zaujmout diváka tím jak kdo umře, komu se dřív rozbije sklíčko na svým obleku, kterému hrdinovi dřív jebne aby povraždil půlku posádky, jde o to diváka šokovat příběhem, a ve sci-fi takovéhoto charakteru minimálně to. Samotný průběh příběhu se příliš nepovedl, už jen fakt, že konec znáte během půl hodiny sledování nic nemění na tom, že má povedenou svízelnou atmosféru, které dopomáhá parádně nasnímaná krajina Marsu a řada slušných hereckých jmen. A ti ho drží nad vodou od čisté průměrnosti. --- A co víra? Opustíme i Boha? - Ale vědeckou dráhu jste neopustil, že ne? - Ted´ vím, že věda nezná odpověd´ na ty nejzajímavější otázky. Tak jsem se dal na filozofii a od tě doby hledám Boha. (12.08.2007)

Politicky korektní posádka, plno technických nesmyslů, stupidní nechtěně vtipné dialogy a robot s rozbitým FOF (Friend or Foe) zařízením kdovíproč nasazený do mise (no asi proto, aby bylo v prvních třech čtvrtinách o čem točit). A kyslík našli i tvůrci seriálu Chlapci a chlapi, jaktože ne celá NASA se svým vybavením? (17.01.2007)

Tenhle film mohl být velmi dobrý, ale je bohužel přesně takový, jako v něm použité dekorace. Plochý, nezáživný, rudý. Šikovný režisér by si dozajista s poměrně slušným námětem a tajemnou záletkou poradil a dokázal by do filmu vpašovat jak myšlenkovou hloubku (i když problém věda vs. víra analyzuje nepřekonatelně Zemeckisův Kontakt), tak akční spád. Hoffman ale natočil nudnou ucouranou konverzačku, kde veškeré pokusy o napětí končí na přílišné předvídatelnosti a veškeré pokusy o filosofické zamyšlení na dvojrozměrnosti postav a křečovitých dialozích. Připočtu-li průměrné triky a až někdy až trapnou snahu po monumetalitě (např. závěrečná scéna na orbitě zřejmě chtěla dosáhnout Kubrickovské majestátnosti, ale výsledek je tristní), vychází mi podprůměrné sci-fi. (10.02.2004)

Mě to zas tak úplně dementní nepřišlo. Naopak tam byly momenty, kdy jsem se hezky bavil. Nejvíc se mi líbil průzkumnej robůtek Amee. Je vidět, že i když jí něžně pojmenovali ženským jménem, tak to neznamená, že to bude pořád přítulná kočička. Třeba, kdyby mu dali jméno Charlie, tak mohli mít po starostech, protože robůtek by to vyhodnotil, že je mezi samými chlapi a tudíž v bezpečí. Komunikace je naprosto klíčová a jinak to chápe umělá inteligence zvlášť, když má být dle jména žena. To je potom ten správný hokej. Že je to ten správný námět dokládají zprávy z dneška. https://search.seznam.cz/?q=chatovaci+roboti+vlastni+jazyk&url=https%3A%2F%2Fwww.seznam.cz%2Fzpravy%2Fclanek%2Fmel-musk-pravdu-chatovaci-roboti-komunikovali-vlastnim-jazykem-facebook-je-musel-vypnout-35118&data=lgLEEA3KKY_clrmd7tTwtgT5mzPEQMvZcpu0laK-dtwiP_xZI1luIdu_DRexDnM5lq-YycFvUOJnCtQvmzwUCB62oEtDSUbJaT1Ho3YjrV2h8Ns0xD3OWYKoBsQC44ySxALILcQCDOE%3D (03.08.2017)

Velmi nepovedené béčko. Stále se něco dělo, všichni padali, spěchali, umírali, přesto to byla stokrát viděná, předvídatelná nuda. Když se z ní oloupe lak moderní trikové techniky a kosmetických úprav, je to příběh jak vystřižený z béčkových filmů padesátých let, kdy osamělí dobyvatelé létali na Mars, aby se tam nechali sežrat. Všemu dodává korunu komická scéna patetického umírání při vydýchání kyslíkových bomb a to na planetě plné kyslíku, což všichni věděli, protože právě jeho velké množství tam letěli zkoumat. (11.07.2011)