Červená planéta

Podle mého docela podceňovaná sci-fi, která sice nepřináší nic světoborného, ale přichází s přímočarým schématem - po velmi krátkém úvodu je jasné, že poslání mise jde rychle stranou, a že se tady bude bojovat o holé přežití a mnohdy nevyhnutelně umírat. V "Rudé planetě" se navíc sešla sympatická sestava herců, kteří každý předvedli to svoje a někteří z nich dokonce něco navíc - nejen Val Kilmer, ale i Carrie-Anne Moss..."Rudou planetu" slupnete jako malinu a ani vás nebude tlačit v žaludku. Příjemný, oddychový film bez přehnaných očekávání, která nechce a ani nemůže naplnit. (03.02.2006)

Perfektní sci-fi béčko s áčkovými herci a céčkovým scénářem. Příběh má spád a je v rámci žánru dobrý (až na ty hlísty), děj je zajímavý (požár ve stavu beztíže, skvěle zobrazené přistání na Marsu, marťanské exteriéry, záběry z kosmu), herci jsou dobře zvolení (Sizemore je fajn, Kilmer tentokrát taky a Carrie-Anne Moss je tu ještě hezčí než v Matrixu)... Takže spíš než tu lacinou zápletku s nenažranými svatojánskými brouky a spoustu nevědeckých nesmyslů jsem tvůrcům napoprvé vyčítal nepochopitelné a neodpustitelné amatérské kiksy, kterých jsem si všiml - mraky zemského typu zřetelně viditelné na obloze a dokonce i dvakrát mihnuvší se noční Měsíc. Ale oblačnost na Marsu prý skutečně je a blízký Phobos na martské obloze prý opravdu svítí, takže to nejspíš nebyly kiksy, ale záměr. Každopádně je to skvělá oddechovka a ani klišovitý happyend mi tentokrát dobrý dojem nekazí. (27.12.2013)

Soundtrack Graeme Revell: 1. Tower That Ate People ,2. The Inferno ,3. A Thousand Years ,4. Mars Red Planet ,5. The Fifth Heaven ,6. Montok Point ,7. Canto XXX ,8. Alone ,9. Dante's Eternal Flame ,10. Crash Landing ,11. The Tower That Ate People [Remix] ,12. When the World Is Running Down (You Can't Go Wrong) [Different Gear Vs. , (07.05.2011)

Vesmírná jízda debutujícího režiséra, která trpí hlavně na častém srovnávání s Misí na Mars. Mars, Rudá planeta za to ale nemůže, když lidé zamoří svojí Zemi a co mají jiného dělat než navštívit zrovna jí. Akčních scén je relativně pomálu, stejnak ale jsou efekty překvapivě povedené. Přesto když na Marsu přistanou začíná pravé vyvražďování, což je jedna z věcí, která se mi nelíbila a chvílemi i připomínali další sci-fi, novější, Sunshine. Nejde o to zaujmout diváka tím jak kdo umře, komu se dřív rozbije sklíčko na svým obleku, kterému hrdinovi dřív jebne aby povraždil půlku posádky, jde o to diváka šokovat příběhem, a ve sci-fi takovéhoto charakteru minimálně to. Samotný průběh příběhu se příliš nepovedl, už jen fakt, že konec znáte během půl hodiny sledování nic nemění na tom, že má povedenou svízelnou atmosféru, které dopomáhá parádně nasnímaná krajina Marsu a řada slušných hereckých jmen. A ti ho drží nad vodou od čisté průměrnosti. --- A co víra? Opustíme i Boha? - Ale vědeckou dráhu jste neopustil, že ne? - Ted´ vím, že věda nezná odpověd´ na ty nejzajímavější otázky. Tak jsem se dal na filozofii a od tě doby hledám Boha. (12.08.2007)

„Na duchovnom živote nie je nič ľahké. Je to ešte komplikovanejšie, ako byť inteligentný.“ Nedám tomu 3*. 2* sú tak akurát. Na jednej strane je fajn, že sa to (na rozdiel od o 20 miliónov drahšej) Misie na Mars (ktorá letela do kín v rovnakom roku) na nič nehrá a je to „len“ survival o postupne sa zmenšujúcom počte hrdinov, ale v konečnom efekte žiadny z daných marťanských filmov neokupuje moje srdce. Misia na Mars ma každopádne bavila predsa len o  hviezdu viac. Mala vyladenejší kasting, boli na nej viac vidieť investované prachy a scenár bol bláznivejší a teda zábavnejší. U Červenej planéty budete kvôli extra monotónnemu deju miestami premýšľať, či vôbec mali scenár, alebo sa skôr v ten-ktorý deň natáčania ráno porozhliadli okolo seba aké majú kulisy a improvizovali. Val Kilmer (odfarbený) je tu veľmi zlý, ale nebojte sa, to aj Benjamin Bratt, budúci Mentalista Simon Baker a Tom Sizemore. Netuším, akej múdrej hlave napadlo postaviť do čela 80-miliónového sci-fi dvoch tak problematických hercov, ako Kilmer a Sizemore, ale v praxi to presne podľa toho aj dopadlo: herci sa zjavne nemuseli, odmietali spolu natáčať, čo bol problém najmä pri spoločných scénach, takže sa natáčalo veľakrát oddelene (čo je pri spoločných scénach fakt záhul) a potom sa to strihalo, aby si divák nič nevšimol. Je to zvláštne, ak uvážime, že len 5 rokov predtým sa stretli v tíme Roberta De Nira v legendárnom Neľútostnom súboji, kde však zjavne obaja cítili rešpekt voči osobe režiséra a tak nebllbli a nedovoľovali si to, čo neskôr pod taktovkou Antonyho Hoffmana. Z hercov v pozitívnom duchu zaujme len Carrie Anne-Moss (ktorá bola vtedy v móde vďaka Matrixom). Je však na plátne málo a na konci k nej nepochopiteľne našraubovaný romantický motív, ktorý sa tam vôbec nehodí, keďže predtým o chémii medzi ňou a Kilmerom padli max. tri vety). Od veci síce nie je ani charizmatický Terence Stamp, ten však dopláca na upotené filozofické reči, ktoré nedokáže dostatočne dobre predať. Zaskočilo ma, ako matne film po vizuálnej stránke vyzerá (ak nerátame fajn interiér i exteriér vesmírnej lode a nie zle vymyslené skafandre). (19.12.2004)