Hellsing

Hellsing je pro mnohé prvním (a někdy i jediným) anime. Já už mám za sebou přibližně stovku titulů, takže mě samozřejmě nemůže až tak nadchnout. Svým způsobem se jedná jen o komiksová jatka zalité rudou krví. O příběh zde ani tak nejde, postavy se nijak nevyvíjej, ale když máte hlavní hvězdu s obličejem a brýlemi Alucarda, tak není o zábavu nouze. Navrch přidávám ještě jeden bod za dobře namíchaný hudební koktejl... 8/10 (17.12.2007)

Hellsing je urcite jednim z tech znamejsich ditek matozne zily anime-hororu. Jeho cold, wild, sexy beast image, doplnuje skvela rockova hudba. O to vice u srdce zaboli stupidni dej lepe receno absence pribehu a stupidni zaporaci, ktere od hanby zachranuje snad jenom konflikt s priestem. Ostatni alucardovi oponentni jsou blby samorobitka a incognito je vrcholne otresna postavicka. Kdyby se hellsing roztahl na vic dilu, urcite bychom byli obeznameni i s alucardovou minulosti, treba se i dozvedeli jak vlastne otec hellsing zamašlil pro dcerku do sklepa drakulu. Neni to spatny serial, ale tolik nevyuziteho prostoru proste zamrzi (02.03.2006)

Mám rád rudou barvu. Pokud má ty správné odstíny. Komoušská rudá nemá;) Měsíci by čas od času ta správná rudá slušela, a tady ji má velmi často hned celá noční obloha. Do tohohle audiovizuálně svérázného anime se nedá nezamilovat, zvlášť když hned v prvním díle ty takřka Hellsingovsko trademarkové jazzovo-bluesové variace podkreslují akce tak cool frajera (myšleno v tom nejlepším slova smyslu) jako je Alucard. Jeho znudění věčným životem bez rovnocenného nepřítele a poněkud opovržlivé chování k životu lidskému je úhelným kamenem úspěchu Hellsingu. Tím druhým je alespoň pro mě Lady Integra. Ona je tím hlavním ženským elementem a tím, kdo věci vidí v těch správných eticko-politických souvislostech. Zato Victorie je kromě svých asi tří silných momentů poněkud trapná až zbytečná a je další z několika dost zásadních věcí, na nichž by se dalo v honbě za dokonalým Hellsingem dost výrazně zapracovat - říká mangy zcela neznalý divák. Spousta otázek zůstává nezodpovězena a je to velká škoda, potenciál Hellsingu by si zasloužil podstatně větší prostor - skutečně by bylo co prokreslovat a dát divákovi spoustu námětů k přemýšlení. Tedy ne že by v těch pouhopouhých třinácti dílech nebyla žádná úvahy hodná témata obsažena, ale jak říkám - there's so much more to tell... Vzhledem k nevyužité dřímající síle temnoty je to jen dost slabých 80%. PS: Ten Alexander Anderson je ale fest přemotivovanej zmrd, n'est-ce pas?:) (17.11.2007)

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)

Jedno z nejpřeceňovanějších anime, co jsem kdy viděl. Na první pohled mi to všechno přišlo strašně zajímavé- grafický styl, hudba, atmosféra... Bohužel po třetím díle to šlo dolů. Přišlo mi, že to tvůrci celé nějak odflákli a ke konci jsem se dostal jen tak tak. Koukněte radši na OVA, protože jediný aspekt, který je v TV seriálu na větší úrovní je skvělá hudba. 5/10 (25.02.2010)