Kenpú denki Berserk

Berserk je určitě splněným snem většiny dospívajících kluků a pravděpodobně i těch, kteří se jimi cítí. Kdo z nich by nechtěl vidět konečně pořádného bojovníka, který se nebojí ohnat obřím mečem nerozeznávaje lidské, či démonické nepřátele. Všichni ti hrdinové typu Artuš, Conan, Robin Hood a Herkules nesahají ani svou silou a ani charismatem Guttsovi po kolena. Stejně tak si dovolím tvrdit, že žádný z mnou viděných mnoha jejich příběhů není schopný zachytit tak perfektně jednotlivé postavy a nastolit tak temnou atmosféru (Snad jedině Excalibur). Jediné, co by se dalo seriálu vytknout, kromě prazvláštní úvodní znělky, jsou animace a hudba. Těch několik použitých skladeb zní výborně. "Behelit" je tím nejmysterióznějším, co jsem slyšel a "Forces" je k postupu armády jako stvořená, ale celkově by nebylo na škodu pár písní přidat. To protože se ke konci a při opakovaných shlédnutích již oposlouchávají. Animace je zase individuální otázkou. Statiky je použito více než je zdrávo, ale díky jejímu propracování ji mnozí mohou považovat za klad, který napomáhá v budování opravdu těžké atmosféry. (08.06.2007)

Kdo by řekl, že v údajně nejkrvavějším anime historie bude mít hlavní slovo homoeritický pnutí mezi drsným blbečkem Gutsem a panenkovským vojevůdcem Griffithem, navíc krásně podbarvený sborem eunuchů? Já ne a zpočátku mě to dost zaskočilo. Když jsem se ale po pár výbuších smíchu konečně naladil na tu jejich zamilovanou chlapáckou notu, zhodnotil jsem tenhle motiv i jako docela zajímavej. Takže ne, homofobie není tím, co mi zabránilo Berseka docenit. Pes je opět zakopaný v tom, že je tohle anime napěchovaný snad všemi klasickými anime neduhy, snad kromě pitvoření. Takže je to plné absolutně, ale fakt absolutně plytkého filozofování, ze všech stran se na člověka řítí japonský snobismus a fascinace kastovním systémem a urozeností (ano, opravdu potřebuju, aby mi šlechta nejmíň dvacetkrát řekla, že Griffitha nesnáší, protože není urozený - od minula jsem to určitě zas zapomněl...), japonská úchylka pro prázdný kecy (souvisí s filozofováním, ale taky jen prostě se žvaněním), nejlépe uprostřed bitvy, reprezentovaná otravným Adonem Coborlwitzem, prodlužuje seriál snad o dva díly. A jak já nesnáším vyslovování zjevného! Což je bohužel topos, ve kterém jsou Japonci "mistři nad mistry". V Berserkovi se toho dočkáme kolikrát i s patřičným obrázkovým flashbackem. Ale abych jen nenadával - Berserka jsem si přeci jen užil. Chválím příběh, chválím kresbu, která je sice kolikrát statická, ale i tak vyvolává dojem dynamiky. A chválím práci s postavami během posledních cca 3 dílů. Hlavně Griffith, když už konečně zmlkne, jakoby teprve tehdy začal vyprávět. A to hlavně skrze pohledy, držení těla a situace, co se mu dějí před nosem. Tomu říkám výborná práce s postavou. Bohužel přišla příliš pozdě, načež bylo vše zmařeno uspěchaným finále. (10.03.2015)

Intenzivní zážitek, jak zde mnozí píší, ovšem to platí jen pro druhou polovinu. Berserk trpí až příliš dlouhým rozjezdem – u většiny epizod z první poloviny jsem si říkala, co je na tom tak úžasnýho, vždyť je to akorát o soubojích, rytířích a hektolitrech krve. A nadpřirozené monstrum se kromě pilotu objevilo jen v šesté epizodě. Do toho mi vadilo to časté používání statické animace, kdy místo úderu mečem a zabití protivníka skočí jen obrázek – sice hezky nakreslený, ale pořád jen obrázek. Někdy obrázek nasadili ve fakt nevhodný moment. I na hudbu mi trvalo, než jsem si zvykla, ze začátku mi přišla trochu mimo, a navíc se některé skladby opakovaly dost často. Na hudbu jsem si časem zvykla (i když openingy jsem pak přeskakovala), ale ta vizuální stránka mi dělala trochu problémy až do konce. Ano, přiznávám, že si potrpím, a náležitě dokáži ocenit kvalitní audiovizuální stránku filmu/seriálu, v čemž mi zde brání ta proklatá statická animace - ovšem oproti pokračování z let 2016 a 2017, kde tvůrci ztratili kontrolu (nebo soudnost) nad použitím CGI animace, je tahle animace ještě zlatá. Prý v takovém množství v žádném jiném anime už není – kdyby jo, už bych nebyla ochotná to překousnout jako tady. Proč tedy i přes všechnu kritiku tak vysoké hodnocení? Nakonec (zhruba asi v té polovině) mě totiž začal opravdu bavit příběh, skvěle vykreslená atmosféra, a především (jak napsali mnozí přede mnou a měli pravdu) postavy a i intriky. Jak se to rozjelo, dychtila jsem vědět (i přes ty mnou nepříliš oblíbené letité časové skoky, které jsem pak už stejně skoro nevnímala), co se s všemi postavami stane, a nemyslím jen Guttse, Cascu (mimochodem jedna z nejlépe napsaných ženských postav, co znám) a Griffitha – oblíbila jsem si i Judeaua a Pippina nebo toho otrapu Corkuse. Chtěla jsem vědět, co vlastně umí ten záhadný Behelit, jestli se splní ten Griffithův sen, a jak a proč Gutts dopadl, jak bylo ukázáno v první epizodě. Nejsem si jistá, jestli se mi odpovědi úplně zamlouvají, konec byl aspoň za mě těžký „WTF.“ Kromě toho chci vědět, co bylo dál, v „lepší“ moment to fakt utnout nemohli… 7/10 (14.08.2019)

Berserk je po skvelej druhej časti GwG trilógie a tejto fanservisovej variácii Duny tretím anime, ktoré v roku 2007 nabúralo moju anime TOP 10. Predovšetkým oceňujem, že som konečne videl fantasy, isté si tým, že jeho sila je v príbehu a postavách. Berserk nepotrebuje k budovaniu fantasy atmosféry temer žiadne žaby a krokodíly (rozumej elfov, trpaslíkov, škretov a inú efektnú háveď) a zobrazuje vzostup a pád Griffithovej skupiny takým spôsobom, až mi pripomenul nedávno prečítaného Machiavelliho Vladára a jeho state o tom ako si má počínať neurodzený muž, ktorý chce získať kráľovstvo. Griffith totiž od prvého momentu ako kráľ pôsobí, chýba mu už len tá maličkosť – kráľovstvo. Čo ma zarazilo je to, že hoci mám rád práve “agility” filozofiu šermu, ktorý predvádzali Griffith a Caska, skutočne najväčším bijcom sa pre mňa stal Guts (a áno Subjektiv to s tým “nedomrlým kojencom” napísal veľmi presne). Nielen preto, že seká ľudí napoly tak ako si my smrteľníci krájame syr na rožok, ale i preto, že ako jediný pochybuje o Griffithovom sne. Práve z Gutsových pochybností potom na pozadí príbehu nenápadne vyvstáva celá etická otázka príbehu, či stojí za to obetovať pre svoj sen o vládnutí nielen seba ale i druhých. Výhrady k animácii príliš neberiem jednak s ohľadom na rok vzniku a jednak vzhľadom na to, že statiku je vidieť len keď kamera švenkuje po obrázkoch z mangy, čo seriál na rozdiel od vecí ako Claymore či Death note robí otvorene (t.j. nechce budiť zdanie že niečo sa hýbe, hoci sa to nehýbe) a zásadne nie v akčných pasážach muža proti mužovi. Okrem toho statické obrázky sú do seriálu zakomponované v tých najvhodnejších okamihoch a sú podporené atmosféru uchovávajúcou zvukovou kulisou. Tvorcovia skrátka obrazovým minimalizmom vyťažili príbeh na maximum a to sa už dnes veľmi v anime nevidí. Pochváliť treba i hudobnú stránku, ktorá sa podľa môjho názoru k seriálu výnimočne hodí; veľkým prekvapením pre mňa bolo, že jej autorom je Susumu Hirasawa, tvorca rovnako výborného OST k Paprike. Skrátka a dobre, Berserka by mal vidieť každý, kto to s anime myslí vážne a rovnako i každý milovník krvavého fantasy s pointou hlbšou, než má v západnej fantasy prefláknutý boj dobra so zlom. A ja idem zháňať mangu. 10/10 (31.12.2007)

Láska na první pohled to opravdu nebyla – přece jenom tak častá statická animace není úplně user friendly. Navíc mi Berserk od pohledu vizuálně neseděl. Postupem času mi to už ale bylo úplně jedno, naopak, cítila jsem, že tahle forma sem prostě patří. Chtě nechtě vás začne Griffith a spol. fascinovat. Začnete polemizovat nad tím, co je správné, co ne; uhranutí se donutíte přemýšlet, proč vám běhá mráz po zádech, když k tomu zdánlivě není důvod. Navíc vás vývoj událostí po prvním dílu na chvíli tak nějak ukolébá, takže třebaže časem tušíte nějakou zradu, finále vám prostě otevře ústa a vyvalí oči. Přechod do temnoty, té pravé, je vskutku impozantní. (21.09.2011)