Bylo čtvrt a bude půl

♫ "Bylo čtvrt, a už je půl, a já sám jak v plotě kůl, pod tvým oknem stojím dál, tak jako denně jsem tu stál a budu čekat dál a dál." Příběh o tom, že "zhasli jiní, zhasneš taky", je možná docela jednoduchý, ale ty písničky! Kromě té titulní, která je vskutku chytlavá (s Neckářem vážně hitovka) mě tam zaujala jedna, která jako by svým hudebním jazykem "z oka vypadla" hudbě z televizní Popelky.  Možná je pravda, že "to není žádný umění, imitovat někoho jiného," ale Michaljov v tomto nikoho neimituje, maximálně maličko vykrádá sám sebe :D. Jinak kromě těch písniček jsem si užíval dívat se na krásnou Marii Drahokoupilovou. Vůbec se nedivím, že kvůli ní mladý Michal Pavlata "drží čestnou stráž" a čeká až mu "za záclonou dá tajné znamení".     (20.02.2022)

Hezký film z oblastního divadélka cenný hlavně přítomností vynikajícího skladatele Michajlova, který zde hraje sám sebe. Pěkný výkon nafoukaného frajírka předvádí Pavlata. Výběr ostatních představitelů se také povedl, jmenujme především Zdeňka Dítěte v roli přísného šéfa liberecké scény, Drahokoupilovou jako sekretářku, mladou ztřeštěnou Macháčkovou, úlisného krajského osvětového inspektora Homolu anebo veselé švitořivé baletky.   15:38 – all seeing eye; // „Přibude ti asi šest písniček.“ „Kolik?“ „Šest, šest, co se divíš.“ – to vůbec není skrytý symbol 666, jedná se o zcela náhodné použití třech šestek za sebou. // „Proč se země točí … kolem nás.“ (14.09.2024)

Název filmu – verš z písňového textu – věrně vystihuje jeho hlavní nedostatek: necelistvost, která není ani romantickým torzem ani účelně vystaveným fragmentem, ale jen planou snahou obsáhnout vše. Rozehrává se toho až přespříliš, aniž by to však spoluutvářelo celkový tvar: doba, lidé, mravnost, zábava se předkládají v epizodkách a skečích, mizejících v prázdnu klopotně prchavých obrazů... Vše se přitom otravně zdvíhaným prstem těch poučenějších v koloběhu provinční zábavy i „mistrů z Prahy“ mění v bezživotná schémata. A tak tedy snímek místy okouzluje dobovým koloritem - všedností podbarvenou donekonečna se opakujícími písněmi -, pod jehož postupnou tíží trne příběh, rovněž v dílčích pasážích zasahující, v okázalou moralitu, zesílenou strašlivým „herectvím“ páně Pavlaty. Snad by bývalo bylo vhodnější obsadit tuto roli nějakým skutečným amatérem, jimiž svět malých divadel šedesátých let oplýval (a byla mezi nimi řada schopných), a nebylo by pak ani nutné předabovat toto nevěrohodné pískle k němu zcela nepřiléhavým slavným hlasem Václava Neckáře (jenž by tuto úlohu jistě také zvládl). Na druhou stranu bych vyzdvihl Michajlova, jenž je z celého severního „Apolla“ nejpřesvědčivější. I dík svým nedostatkům věrná stopa po jedné "zlaté" epoše. (01.08.2014)

Moc nechápu tak vysoké hodnocení (62%), předpokládám, že mnozí hodnotí ze sentimentu či nějaké nostalgie, ale tenhle (hudební) film opravdu není dobrý. Možná se někomu líbí hudební party, ale i u těch bych řekl, že se jedná většinou o průměr (a horší) a naprosto nejhorší je ta titulní "čtvrt a půlová". A také stejně jako již tu zmiňuje sator, tak naprosto nechápu důvod proč tam vlastně ten Pavlata hrál, když tam stejně tak mohl hrát i ten Neckář - film by to mohlo jenom těžko zhoršit. (22.03.2018)

Film jsem si svého času pustil několikrát, nyní už bych u něho asi nevydržel. Je to taková "hra na soutěž superstar" koncem 60. let. Pro M. Pavlatu životní role, a pěkné kouknout se jak tehdy vypadal i Angelo Michajlov, jehož hudbu má stále dost lidí v oblibě a pouští si ji pro zpříjemnění všedního dne. (05.06.2011)