The Convert

Oproti Horizont: Americká sága (2024), který jsem musela dokoukat natřikrát, je toto překvapivý klenot, který chytne a nepustí. I když... překvapivý ani tak ne. S Lee Tamahorim jsem měla tu čest pracovat a jeho jemné režisérské vedení i ve vypjatých scénách byla čirá radost zažít. Jinak teda skvělá výprava, scénář, hudební doprovod i opět fenomenální Guy Pearce, se kterým jsem se bohužel na place The Catcher Was a Spy (2018) minula, ale nikdy neříkám nikdy ;o) Takže suma sumárum hodně povedený filmový zážitek. (20.07.2024)

6/10 | Tamahori se (opět) vrací ke svým maorským kořenům a tentokrát historkou o radostech a strastech šiřitelů křesťanské víry v nejzapadlejších koutech světa. Pearce v hlavní roli odvádí svůj (vysoký) herecký standard, domorodý casting dodává filmu správnou dávku autenticity, kostýmům a výpravě není co vytknout (téměř každý záběr nádherných přírodních scenérií si zaslouží zarámovat a pověsit na zeď) a závěrečný konflikt je natočen působivě (škoda, že podobně atmosféricky laděných scén není ve filmu více), ale po dějové stránce vyprávění příliš nestrhne a nikterak svižné tempo a zbytečně rozmáchlá stopáž ke spokojenému diváckému zážitku taktéž moc nepřispívá. | Obrácení pohanů na křesťanskou víru, těžký život kolonistů v zapadlé osadě, problémová koexistence s domorodými kmeny, kulturní rozdíly, střet civilizací, klanové války a postupná hodnotová i sociální integrace hlavní postavy do společnosti původních obyvatel. A k tomu ještě břemeno viny a snaha o vykoupení se z hříchů minulosti, politikaření kolonistů, projevy rasismu a dokonce dvojitá love story s pochmurným koncem. To vše je ve filmu do větší nebo menší míry zastoupeno, nicméně s ohledem na množství témat Tamahori jen přeskakuje od jedné věci ke druhé, aniž by se kterékoliv z nich věnoval více do hloubky, respektive ji zpracoval nějakým atraktivním způsobem. | PeZet (19.07.2024)

Ono to je ťažké na posúdenie. Niekde tisícky kilometrov od Británie nádherne rozkvitá polonahá civilizácia, ktorá si občasne s oštepmi v ruke zadupe na zemi, hurónsky zaziape na kolegu a v čase kľudu pochutnáva na karé z bojovníka z vedľajšej dediny. A potom ich príde obohatiť veľký biely človek, ktorý si myslí, že je nadradený všetkým, čo je u Anglosasov vlastnosť pozostalá dodnes, a preto si uzurpuje právo poľudštiť ťa krížom a mušketami. A tak narážame na večný problém ľudstva: otázka spolužitia. Lee Tamahori zvykne točiť veľmi dobré filmy, v tomto neprekročil svoj tieň, ale poučil aspoň o maorskej histórii, kultúre a zvykoch. A poukázal na to, že konvertovať sa darí len málokomu, lebo je to konvertácia k akceptácii toho, že aj tí druhí sú ľudia. Tí, ktorí to nepochopili, sa ale stali úspešnými kolonizátormi a vďaka poplatkom, clám, porobe a vykorisťovaniu dodnes živia svojich monarchov a celý ostrov inak dosť lenivých ľudí. (16.07.2024)

Pokud se naladíte na pomalejší tempo, což se dá vyčíst z komentářů a recenzí, nebudete nějak víc zklamáni. Příběh sice nemá nijak závratné tempo, ale co se týče kvalit režie, herectví a přírody, je to docela dobrý. I nějaká řež tam je. Což ovšem navádí člověka k myšlence, jak by to dopadlo, kdyby to byl kříženec Braveheart, Last Mohikans a Patriota. Hlavně teda v tom tempu, a krvelačnosti. Mám pocit, že by to byla pecka. No neva, ty tři si to vydobylo. 50%. (26.08.2024)

plusem tohoto historického dramatu je vedle Guye Pearce rozhodně povedená výprava a pak také zaměření na ne úplně známe boje mezi maorskými kmeny, kdy některé byly v boji značně zvýhodněné dary od evropských přátel v podobě mušket. Evropanům pak už jen stačilo čekat až se jednotlivé kmeny vytlučou mezi sebou a nemuseli se nijak extra snažit. Trošku horší je to tady každopádně se stopáží, která by unesla krácení o dobrých dvacet minut, protože tempo není nijak extra zběsilé a ani zajímavé téma nezažene občas vykouknuvší nudu...60% (19.07.2024)