Expres z Norimberka

Nový film režiséra Vladimíra Čecha mohl být dalším zajímavým pokusem o dobrodružný žánr v našem filmu — o špionážní film se všemi náležitostmi, které tento žánr provázejí — s napětím a prudkými dějovými zvraty. Zůstal však pouze pokusem nepodařeným. Přispěl k tomu jednak příliš radikální sestřih, který činí z filmu, kde záleží na každém detailu, dějovou tříšť, v níž se často divák nevyzná a musí velmi namáhavě rekonstruovat dějové motivy, jednak nedokonalé spojení napínavé formy s ideovým obsahem, který klouže na povrchu v několika laciných frázích. Musilo se to projevit na jednotlivých postavách, které jsou až úzkostlivě černobílé. Bohatá dějová osnova dobrodružného žánru ubírá ovšem do určité míry širší možnosti vykreslení charakterů jednotlivých postav, ale to, co vidíme v tomto filmu, nejsou lidé, ale schemata, která oživují v úloze šachových figurek dějovou osnovu. Lví podíl má na tom i to, že režisér použil některých prvků z amerických detektivek, které ve spojení s ideovým záměrem filmu působí víc než podivně. Vedle toho je do filmu zařazena řada postav, které s hlavní dějovou linií nemají nic společného, jako na př. topič a strojvůdce, a jen ilustrativně vyplňují prázdná dějová místa. A tak i herci, ač se jedna ve většině případů o naše přední herce, nemohli v tomto filmu uspět a ztroskotali na schématech svých postav. Jedinou výjimku tvoří Jaroslav Marvan v roli zlepšovatele Čapka, kterému se podařilo dát své postavě alespoň trochu života a přesvědčivosti. Filmový přehled 13/1954 (03.01.2009)

Musím přiznat, že jako špionážní film se mi to líbilo. Samozřejmě, ten počet špionů na jednu krabičku z Německa je naivně směšný, ale dodržuje to zákony žánru, objeví se i nevinná dívka v nesnázích, až na dr. Sovu, tedy Chudíkovu postavu, nevíme, kdo je kdo, a Beneš jako záporák se snaží, seč může. Do toho skvělé záběry krajiny, vlaku (miluju vlaky) včetně kabiny strojvedoucích, a pak naprosto dokonalé noční záběry Prahy, včetně dnes již neexistujícího holešovického nábřeží v závěru. Za mne slušná a navíc docela krátká podívaná. Jediné, co tady tahá za uši a doslova z toho člověka zamrazí, je ta pitomá replika o Číhošti, fuj tajbl. (24.04.2019)

V galerii schematických výtvorů budovatelské doby jásavých pochodových písní, hromadných justičních zločinů všech dosažitelných a představitelných forem a hluboké systémové devastace národního hospodářství, kultury i češství jako takového vznikala díla, která domněle ukazovala, na čí že straně je vlastně pravda. Tzv. zakladatelská - lze mluvit právem i o zločinných - léta komunistického režimu ještě prohloubila úpadek a ztráty, které za sebou zanechala Druhá republika a protektorát. Ve velkovýrobě tohoto plakátového braku fráze a lži vznikaly alespoň občas koukatelné filmy. Jedním z nich je i tato sága podvodu o rozsáhlých - většinou domnělých - infiltracích západoevropských a amerických zpravodajských služeb. Film byl svérázným dárkem k blízké tzv. měnové reformě, která okradla široké vrstvy obyvatelstva, chudinské i střední vrstvy, bez rozdílu. Také expresně. (15.04.2008)

Našinci ve vlaku. Tahle naspeedovaná agitka, řítící se rychlostí Slánského procesu, divákovi nedá ani na okamžik vydechnout díky své podivuhodně krátké stopáži, sevřenosti prostředí a plejádě pevných soudružských úsměvů tehdejší herecké elity. A když se navíc najde čas i na takové libůstky jako bagatelizaci Číhošťského zázraku a jeho stavění na úroveň varietního kouzelnického čísla, člověk si uvědomí, že i Karel Vaš musel tehdy chrochtat blahem. (05.01.2013)

Běda! Imperialistickým buřičům a rozvracečům se zachtělo sabotáže v našem krásném lidovědemokratickém ráji. Ještěže máme uvědomělého úderníka a příležitostného estébáka Pepíka Beka (pětiletka splněna za roky čtyři!). K tomu sovětský zlepšovák ve formě výtahu na ryby v přehradách a máme dokonáno. Úsměvná, nicméně báječná výpověď o době té nejtužší totality. (11.11.2011)