Réžia:
Barry ShearScenár:
Luther DavisKamera:
Jack PriestleyHudba:
J.J. JohnsonHrajú:
Anthony Quinn, Yaphet Kotto, Anthony Franciosa, Burt Young, George DiCenzo, Gloria Hendry, Antonio Fargas, Frank Adu, Paul Benjamin, Ken Lynch, Robert Sacchi (viac)Obsahy(2)
Když okradete mafiány, není to loupež – ale sebevražda... Měla to být obyčejná loupež. Banda zlodějíčků se ale dostane do vražedné hry na kočku a myš. V New Yorku se jim totiž podaří okrást italské gangstery, kteří mají naneštěstí pro ně pod palcem celý Harlem. A právě několik členů mafie je během loupeže neplánovaně zamordováno. Zlodějíčci přitom budou mít v patách nejen zuřící gangstery, ale také neúprosné bělošské policisty, jelikož i jejich příslušníci byli během krádeže zastřeleni. Boj o přežití a odplatu může začít... Výtečný a v našich poměrech nepříliš známý thriller s akčními prvky vyniká působivou atmosférou, na hony vzdálenou od stylizované studiové produkce. Režisér Barry Shear si prosadil, aby se kriminální námět natáčel v hodnověrných lokacích na Manhattanu. A stejně bezprostředním způsobem přistoupil k látce také kameraman Jack Priestley, který použil navzdory zvyklostem lehké kamery Arriflex. Pohyblivé vybavení spolu s reálnými lokacemi a nekašírovaným herectvím (uvidíme mj. rázovitého Anthony Quinna) dodaly filmu nezaměnitelný punc syrovosti. Poetiku každodennosti ještě umocňuje téma rasismu, vetknuté už do samotného názvu snímku. 110. ulice tvořila v New Yorku 70. let pomyslnou hranici mezi smetánkou a chudinou, mezi „bílým“ byznysem a zanedbanými černošskými ghetty. Toto třídní napětí se podařilo přinést i do dramatického oblouku filmového vyprávění, jehož svébytnost podtrhuje soulová a funková hudba, v čele se stejnojmennou titulní písní Bobbyho Womacka, která byla ještě nesčetněkrát filmaři využita (Jackie Brownová, Americký gangster). Nemenší měrou je snímek zajímavý svým atypickým žánrovým půdorysem, jenž na jednu stranu vychází z „westernově“ uzpůsobených kriminálek typu Drsného Harryho, na stranu druhou ale nezapře etnické prvky tzv. blaxploitation filmů, a v neposlední řadě v něm najdeme znaky potemnělých „noirových“ detektivek. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (47)
Přes 110. ulici je zajímavá kriminálka, v níž se nedočkáme jasně stanovených klaďasů a záporáků jako v mnoha jiných filmech. Děj snímku prožíváme s lidmi, jejichž cíle a způsoby lze morálně napadnout, a proto jde o zcela uvěřitelné postavy, které nepodléhají černobílosti vyprávění. Příběh je tím daleko víc osvěžující a lépe kriticky poukazuje na sociální prostředí, které z poctivých lidí dělá křiváky a z chudáků zabijáky. ()
Opravdu výborná pouliční kriminálka přesně jak bych si to představoval v sedmdesátkách. Trojice černých pouličních zlodějíčků postřílí pět italských mafiánů a dva poldy a ukradne 300 tisíc. A začne štvanice. Italové vyšlou psychopatického zabijáka, své si k tomu řekne i lokální černošský boss, který chce hrát vyšší ligu a jsou tu taky policajti, co jsou všude pozdě. A je tu všechno - funky muzika, 70s New York, sprostota, brutalita, mafie vs. pouliční gang vs. nasraní policajti a taky černí vs. bílí a rasismus z obou stran. Slovo negr tu zazní asi tak 100*. K tomu idealistický černošský polda vs. rasistický, zkorumpovaný starý polda, který tak nějak uvnitř stále je dobrý. Ano příběh, vyšetřování, sympatické postavy to tu moc není a té akce taky moc ne. Ale atmosféra je famózní a finální akce na střechách je lahůdková. Silné 4* pro tuto víceméně neznámou kriminálku. ()
Drsná kriminálka o ukradení mafiánských prachů a následném honu na lupiče. V tom hraje prim mafie. Ústřední policejní duo působí hodně unaveně, vyřeší vlastně vcelku hovno a mafie je všude dříve. Celé se to odehrává v nejhnusnějších koutech Harlemu plném pasáků a dealerů, takže žádný sluníčkový film. Nejsympatičtější postava byl asi velitel lupičů. ()
Násilná 70's kriminálka s obrovskými bouráky, padouchy rozstřílenými samopalem, kultovním úvodním songem (Tarantino použil v Jackie Brown) a černochy pobíhajícími po newyorských střechách v pestrobarevných pimpovských oblečcích ... Má to svoje neodolatelné kouzlo a navíc je to - na béčkovou kriminálku - poměrně novátorsky natočené s mnoha stylovými vychytávkami. A nesmím zapomenout zmínit fešáckého Anthony Franciosa jako úlisného mafiánského bosse. Vizte geniální titulkovou sekvenci. ()
110. ulice New Yorku jako hranice dvou světů - rozdílných i podobných. Na jedné straně bílý zločin italské mafie, na druhé černý zločin Harlemu. Tři černoši namíchnou mafii i policii a octnou se tak mezi dvěma ohni - policisti i mafiáni se předhání, kdo je chytí a potrestá jako první. Ovšem vše je složitější a pomyslná 110. ulice rozděluje nejen mafii a policajty, bělochy a černochy, ale často i lidi uvnitř těchto skupin. Podobně jako film "V žáru noci" i tento snímek ukazuje nechtěnou spolupráci černého a bílého, mladého a starého, čerstvého a znaveného, idealistického a rozčarovaného policisty. Je překvapivé, jak pomalu a jak rychle se mění společenské a osobní konvence. ___ Je to zrovna jeden z těch filmů, na kterých vyrůstali Tarantino a Rodriguez. ___ Ač je natočený v roce 1977, film má zcela moderní vizuální stránku. Není čemu se divit - je to první celovečerní film natočený za použití tzv. self-blimped (sound-proofed) kamery pro synchronizovaný záznam zvuku (sync sound), což zesílilo původnost (autenticitu) komornějších scén. ___ Skvělý jazzový soundtrack navíc. ()
Galéria (79)
Zaujímavosti (5)
- V scéne odohrávajúcej sa v kancelárii u Doc Johnsona (Richard Ward), keď s ním rozprávajú detektívi Matelli a Pope (Yaphet Kotto), beží televízia. Práve v nej dávajú western Súboj v El Diablo (1966) o rasovom konflikte medzi belochmi a Indiánmi. (beso74)
- Prvý film natočený kamerou Arriflex 35 BL. (beso74)
- Samopaly použité vo filme sú značky Smith and Wesson Model 76, 9 mm. (beso74)
Reklama