Pamäť

Komorní melodramatické vyprávění (díky malému množství exteriérů bych si ho dovedla představit i jako divadelní hru) o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, proč se postava Jessicy Chastain chová tak, jak se chová, až mě její konfrontace s matkou a sestrou totálně rozsekala. Peter byl rovněž skvělý, ale cenu za herecký výkon bych viděla raději u Jessicy. Závěr ale přišel až moc brzy a nechal dost otázek nezodpovězených. Každopádně silný zážitek. (02.07.2024)

K mému prvnímu setkání s režisérem Michelem Francem jsem v podstatě náhodou, na základě klasické karlovarské otázky vůči spolupracovníkovi štábu "tak na co bych měl jít?" A výsledkem je klasická situace, kdy člověk dostane chuť na na předchozí autorovic bonbonky, protože vycítí zásadní talent a prosté lidské souznění. Paměť mi svým způsobem připomněla některé ranější kousky mého miláška Toma McCarthyho,  (kterého jsem shodou okolností před mnoha lety taky "objevil" právě ve Varech), v nichž se potkávají, sbližují a ovlivňují na různé způsoby poškození lidé, přičemž je to podáno citlivě, empaticky a srozumitelně. Moc se mi líbí scenáristický um, který zvládne náš pohled na ústřední postavu několikrát převrátit způsobem, který nepůsobí nuceně, natož klišoidně. A taky způsob vyprávění, který je civilní a (zdánlivě!) jednoduchý, aniž by křičel "já jsem umění, dejte mi nějakou cenu!" Mému osobnímu vkusu chyběla snad jen troška humoru... aspoň příležitostné uhihňutí by se šiklo. (02.07.2024)

Intimní drama, civilní romance odehrávající se v Brooklynu. Vzkvétající mexický režisér se zaměřil na masterpiece záběry spolu s bohatýmy dialogy. Úžasné obsazení vás drží v pozoru děje a často dojde i k úsměvným momentům související s demencí. Paměť a demence je hlavním tématem. Moc se mi líbila přirozená gradace problémů hlavní postavy, které si nese od dětství a během příběhu postupně vyplouvají na povrch. Hudba je velmi omezená, je použita pouze tam, kde se opravdu hodí, nic nezamaskovává. (30.06.2024)

Festivalovka, kde pohyb kamery mimo statív a akákoľvek hudba na podporu emócie je prejav nedovolenej dekadencie Hollywoodu. Ale tak vedel som do čoho idem a popravde na rozdiel od iných komorných festivaloviek, kde ma spôsob rozprávania príbehu vyslovene štval (pozerám sa na teba Aftersun), tu mi to trocha pomáhalo vžiť sa do pocitov hlavných postav. A vlastne ta statická kamera bola často umiestnená veľmi umne a napríklad ten pocit nepríjemnosti a úplnej samoty v spoločnosti v úvodnej scéne na párty bol podaný šikovne. Hlavnou devízou tu je určite Jessica, kvôli ktorej som si vlastne film aj pustil. Jej výkon v TEJ scéne bol odzbrojujúci a totálne u mňa zmenil náladu a celkový pocit z filmu. Mám rad, keď ma film dostane do polohy, kde by som najradšej fyzicky cez obrazovku ublížil skazenej postave (kto videl, vie, spoilovať nebudem). Koniec bol taktiež trocha festivalový, kde ten koniec režisér zámerne nechcel dopovedať. Čo ale považujem za pridanú hodnotu sú otázky, ktoré u mňa po filme prišli. Viacero udalosti ma nútia premýšľať, že príbehy hlavných postav boli napokon trocha iné, ako sa pôvodne podalo a bolo tam viac náznakov, že to je vlastne cele inak (takto, ale oveľa väčším a majestátnejším spôsobom zamestnal moju myseľ Tár). Týmto sa mi dostalo toto dielko do hlavy, aj keď na väčšie hodnotenie to asi nevydá. (16.09.2024)

(KVIFF 2024) Tento film mě dost zajímal a já jsem v celku rád, že jsem se naň dostal. Téma filmu je hodně silný a taky perfektně zahraný. Film je to velice depresivní, silný, plný emocí a velmi silných scén. Nějaký podprůměrný a nudný vtípky se tu najdou, humor tu opravdu není nejlepší. Ani jednou jsem se nenasmál. Děj byl zajímavej a všechny zvraty a odhalení minulosti byly drastický a velice nepříjemný. Ale je to zahraný tak dobře, že to patří k těm nejlepším scénám z celého filmu. Budování vztahu od prvotní nenávisti až k nekonečné lásce bylo velice zajímavé na sledování. Soundtrack a výběr hudby se dal, byli to poslouchatelný. Před filmem nás navštívil ještě režisér a byl velmi překvapen, že je velký sál v Thermalu v 11 hodin úplně plný. Úplně chápu jeho pocity, úplně stejně jsem to viděl já. Jsem spokojen, že jsem se dostal do Velkého sálu, byl to zážitek, na kterej jen tak nezapomenu! 9/10 Velmi silný film! (Thermal/Velký sál - 2.7.2024) (02.08.2024)