Vraždy podľa predlohy

Thriller o "serial killers" (to nie sú zabijáci seriálov ale masoví vrahovia), kde sa väčšina zúčastnených správa ako psychopati (tým nemám na mysli zrovna masového vraha po ktorom sa ide). Toto zráža film na kolená a len s prižmúrením oboch očí s dá ísť v hodnotení nad 50 %. Sigourney je nemastná neslaná, Hunter vyzerá smiešne a vôbec sú všetci policajti za tupcov a krajne nesympatickí. Dosť preceňovaný film. (01.12.2006)

A pak že je soumrak bílého heterosexuálního muže novým znakem současné filmové tvorby. Skoro čtvrtstoletí starý film a jediný normální muž v něm je gay. Zbytek jsou vraždící sadističtí psychopati, žárliví troubové s hubou plnou blbých keců (Patton) a nebo plaší nosiči koblih, kteří se odmítají k ženským sexuálním tužbám postavit čelem (Mulroney). Prostoru pro ženské hrdinky tak naplno využily panikou atakovaná S.Weaver, která dýchajíc do papírového pytlíku vyjmenovává americké prezidenty a H.Hunter dovedně otravující publikum svou protivnou inspektorkou. Vše probíhá v sinusoidě zbytečně natahovaných scén a opatrného dávkování adrenalinu do diváckých žil, než přijde konec, při kterém ani nemusíte být členem jednotky PreKrim z Minority Report, abyste věděli, že se jistá postava zvetí a v poslední možné vteřině stiskne spoušť. Amiel rozhodně není Fincher, ale kdo z nás je, že ano.. (05.12.2019)

Jeden z filmů, který český dabing zabil. SNAŽNĚ VÁS PROSÍM, POKUD BUDETE MÍT TU MOŽNOST, SEŽEŇTE SI FILM V ORIGINÁLNÍM ZNĚNÍ, protože ty nesmysly, co lezou postavám z úst a mnohdy na ta ústa ani nepasují, by někdo zasloužil pár facek. Film není nikterak šokující, ani nervy drásající a já se k němu v podstatě vrátila kvůli Sigourney a její neobvyklé roli v poloze oběti a ještě k tomu postižené agorafóbií (strach z otevřených prostor). Film nedosahuje kvalit filmů jako je Sedm nebo Mlčení jehňátek, je to jen další z docela kvalitních 90. - tkových filmů o sériovém vrahovi, které se dnes pro samé Jigsawy a motorové pily už nikdo nesnaží natočit, protože téma sériových vrahů v áčkových filmech je buď už zvětralé nebo si ho zabírají druhořadé a třetiřadé snímky či korejská produkce. Nicméně je to pořád kvalitní snímek, i když tak trochu úsměvný - když jsem se dívala na scénu, jak detektivka obdivuje kolegu, kde se proboha tak naučil pracovat s počítačem, že si umí i zálohovat data, tak jsem se vyloženě bavila -, každopádně si zaslouží pozornost, pokud si chcete zavzpomínat a přitom neurazit svůj vkus. (15.09.2012)

V roce 1995 přišly hned dvě odpovědi na MLČENÍ JEHŇÁTEK a sice neméně parádní instantní klasika SEDM a pak VRAŽDY PODLE PŘEDLOHY, slušný serial killer thriller, ale bez Fincherovy stylovosti. Tak si říkám, jestli Sigourney Weaver v roli traumatizované agorafobické specialistky na sériové vrahy taky nepokukovala po Oscarovi, každopádně film si svým suverénním výkonem krade pro sebe mrňavá a roztomilá fízlyně Holly Hunter, do které jsem se tu nevyhnutelně zamiloval stejně jako chudák Will Patton. (28.09.2011)

Já pořád říkám, že všechny ty přednášky a publikace, které detailně referují o zvycích a činech sériových zabijáků jsou takovým Kladivem na čarodějnice pro začínající psychopaty. A tady se mi to do jisté míry potvrdilo. Agorafobická Ripleyová pomáhá vypátrat vrahouna, který se zhlédl v Bundym a spol. a vraždí přesně podle jejich návodu. A pochopitelně má plány i se samotnou Sigourney. Copycat je poctivý krimi-thriller s dobrým nápadem, mírně rutinním zpracováním a parádním obsazením, přičemž u mě hrála prim Holly Hunter. Tu jsem tady vyloženě žral. Jeden z těch lepších sériovo-vrahounských filmů. 80% (21.08.2014)