Vraždy podľa predlohy

Thrillerů a krimi filmů, kde nejen policisté ve dne v noci nahánějí nějakého vraždícího úchyla, se objevilo v devadesátých letech jako hub po dešti, prostě pro diváky i producenty atraktivní téma. Společným jmenovatelem většiny z nich bývá peripetie, kdy už i policistům je jasné, kdo je pachatelem, nicméně než je skutečně dopaden, stačí jim obvykle pozabíjet i několik dalších lidí. Vraždy podle předlohy patří k řadě těchto snímků, pro někoho atraktivních, ale pro mě tuctových, neboť jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Předem odhadnutelný děj, vlastně sotva film začne, už alespoň v nárysech tušíme, jak dopadne, a tak se ze slibně vyhlížejícího thrilleru stává nuda... (27.01.2012)

Psycholožka Helen Hudsonová (Sigourney Weaver) se tak dlouho zabývala analýzou sériových vrahů, až si na ni jeden z nich došlápl. To ji natolik vyděsí, že se sama začíná potýkat s psychickou poruchou, spočívající v chorobném strachu z opuštění svého bytu. I když se svojí prací dávno nezabývá, série podivných vražd ji donutí přispět svými znalostmi policistce M.J. Monahan (Holly Hunter) a jejímu parťákovi v pátrání. Navíc se zdá, že onen vrah neustále mění svůj styl - a že jen Helen Hudsonová je schopna předpovědět, kdy a jak znovu udeří... Pamatuji se, že když jsem film viděl před lety poprvé, tak mně docela děsil - z dnešního pohledu zjišťuji, že mne asi neděsil film jako takový, ale šílená ženská v podání Sigourney Weaver. Film jako takový je zbytečně dlouhý, zbytečně komplikovaný a některé částí "zápletky" jsem dvakrát nepobral (proč by se měl kolega policistky zabouchnout právě do této ženské, nevím). Samotný závěr už byl vůbec postavený na hlavu, a v té chvilce jsem začal fandit vrahovi, ať se jich konečně zbaví a můžu jít spát... (01.02.2004)

Samozřejmě, není to na úrovni Mlčení jehňátek nebo Sedm, ale i tak to není špatný thriller, především díky výborné Holly Hunter v roli vrchní komisařky, která pracuje na objasnění případu sériového vraha, který vraždí podle slavných vražd v minulosti. Vše pak vede k psycholožce (trochu slabší Sigourney Weaver), která je specialistkou na masové vrahy. (24.11.2014)

Copycat je bohužel nečekaně podprůměrný thriller o sériovém vrahovi. Chybí mu prakticky všechny podstatné ingredience pro úspěch v mém oblíbeném subžánru. Charisma serial killera neexistuje, naopak, podobné minely při obsazení této postavy se snad ještě nikdo nedopustil. Dva dny po zkouknutí nevím, že tam nějaký SK byl. Abych nezapomněl, můj dojem výrazně ovlivnila téměř nesnesitelná Holly Hunter, jejíž herecká snaha vyzní­vá úplně do prázdna. Tvrdou a precizní­ detektivku ji nevěří­m a totálně mě iritovala svým ultrapisklavým hláskem. Bohužel... Naví­c ani scénáristicky se není­ čeho chytit a Sigourney Weaver možná ještě teď lituje, že si v tomhle nedodělku zahrála. Dámy a pánové... takhle určitě ne!!! 35% (23.11.2011)

Najväčšou prednosťou filmu Copycat je pre mňa množstvo informácií o sériových vrahoch a ich profilovaní, ktoré ponúka. Opisuje nielen fiktívneho zločinca, ale prináša zaujímavosti aj o skutočných sériových vrahoch, čo dej filmu efektívne prepája so realitou, rovnako ako aj pieseň od The Police Murder by Numbers. Inak film vychádza z klasickej šablóny kriminálok, rieši traumu dr. Hudsonovej, vzťahy predstaviteľov zákona a ukáže aj čo-to zo života a práce hľadaného vraha. Atmosféru filmu vhodne dopĺňa hudba Christophera Younga. Ako fanynke všetkého, čo sa týka sériových vrahov, sa mi film veľmi páči hlavne z informačného hľadiska, inak považujem scenár za fantazijnú konštrukciu. (09.08.2008)