Vraždy podľa predlohy

„Priemerný sériový vrah chodí slušne oblečený, je biely, má okolo 30 a susedia ho majú radi.“ Pokračovanie v 90. rokoch módnej serial killer vlny odpálenej Mlčaním jahniat a Sedem (ďalej napr. Zberateľ bozkov, Zberateľ kostí alebo Sleduje ťa vrah). VRAŽDY PODĽA PREDLOHY, napriek tomu, aké sú nudné, majú aj plusy. Scenár je kvalitný: jednak poľudšťuje titulného zlosyna (inteligentný a pekný mladý beloch, teda presný opak Buffala Billa) a tiež ústredný pár je parádne zmiešaný z ráznej policajtky Holly Hunter (Oscar za PIANO) a Sigourney Weaver (v prekvapivo neakčnej úlohe psychicky zničenej ženy, ktorá má panický strach vychádzať zo svojho špičkovo zabezpečeného/zariadeného bytu). Známky napínavých scén a mrazivo sa zakrádajúcej hororovej atmosféry podtrhuje solídne herecké obsadenie podporných rolí (Connick Jr., Patton, Freeman). (09.11.2004)

Uznávaná soudní psycholožka Helen má za sebou traumatizující zážitek s psychopatickým vrahem a je už rok vyřazena z normálního života. Znamená to, že nevychází ze svého bytu. Ctižádostivé vyšetřovatelce Mary se žena zpočátku nejeví jako zrovna ideální spolupracovnice. Brzy se však ukáže, že její zkušenosti jsou neocenitelné. Na obzoru je další psychopatický vrah jehož zákeřnost a troufalost nezná mezí. Na jeden thriller se zde sešlo tolik nápadů až je k neuvěření jak je tvůrčí tým prohospodařil. Režisér Amiel se s výborně propracovaným scénářem popasoval spíše v průměrně rovině. Už několikrát ukázal jak nedobře umí zacházet se speciální látkou jakou měl k dispozici i tentokrát. S perfektními herečkami v hlavních rolích jakými jsou Holly Hunter a především Sigourney Weaver mohl roztočit psychologickou osu, která by na sebe postupně nabalila všechny základní znaky dobrého thrilleru. Psychologie postav je ve filmu potlačena a větší prostor je věnován nevěrohodné komunikaci mezi vrahem, vyšetřovatelkou a psycholožkou. Psychopata ztvárnil William McNamara, který nebyl nic extra a jen jsem litoval, že ho nehrál Harry Connick jež na nás a na psycholožku hrozil podřezáním krku v úvodu filmu a šel z něj mnohem větší strach. Vyšel z toho thriller, který volil různá zjednodušení a držel se zaběhaných standardů s několika dobrými a zajímavými momenty, ale rafinovaným a více originálnějším směrem se z neznámých příčin nechtěl vydat anebo se tak dělo jen vzácně. Jon Amiel rozhodně nebyl správným mužem na režisérském křesle. Jeho film smrděl rutinou. Film měl rozhodně navíc. Mé hodnocení: 60% (03.05.2013)

Thrillerů a krimi filmů, kde nejen policisté ve dne v noci nahánějí nějakého vraždícího úchyla, se objevilo v devadesátých letech jako hub po dešti, prostě pro diváky i producenty atraktivní téma. Společným jmenovatelem většiny z nich bývá peripetie, kdy už i policistům je jasné, kdo je pachatelem, nicméně než je skutečně dopaden, stačí jim obvykle pozabíjet i několik dalších lidí. Vraždy podle předlohy patří k řadě těchto snímků, pro někoho atraktivních, ale pro mě tuctových, neboť jak se říká, opakovaný vtip přestává být vtipem. Předem odhadnutelný děj, vlastně sotva film začne, už alespoň v nárysech tušíme, jak dopadne, a tak se ze slibně vyhlížejícího thrilleru stává nuda... (27.01.2012)

Fajn kriminálka, kde nejde o odhalení vraha, ale jen jeho dopadení (pro někoho to může být zásadní nedostatek). Sigourney Weaver umí hrát a ani tady se neztratí, naopak Holly Hunter mě tu vyloženě štvala už od začátku. Jak už názec napovídá, vrah kopíruje své předchůdce a tak se ve filmu pořád něco děje a dvě hodiny opravdu nenudí. 7/10 (07.02.2018)

Solidně vystavěný thriller, kterému nechybí originální nápady, pořádná porce solidní krimi ani občas slušně horrorové momenty. Vizuálně fajnové, střídavé tempo dokáže rozhoupat žaludek napětím, které chytne a už nepustí. To vše navíc se skvělým obsazením. Sigourney Weaver s Holly Hunter jako netradiční dvojka vyšetřovatelek brutálních sériových mordů, už to samo o sobě jsou tři důvody, proč si film nenechat ujít. A ať si kdo chce co chce říká, obě jsou výborné. (03.02.2014)