Jak Golem na svět přišel

Wegenerov Golem, realizovaný nedlho po Kabinete doktora Caligariho, je klasickou snímkou nemeckého filmového expresionizmu. Prvé Wegenerovo spracovanie tejto starej židovskej legendy sa datuje rokom 1915, druhé, štylizované ako komédia (Golem a tanečnica, 1917), je o dva roky mladšie. Do dejín kinematografie sa ale zapísala až (táto) tretia verzia, nazvaná Golem, ako prišiel na svet (1920). Hoci je Golem postavený na tradičnom židovskom rozprávaní, s aktuálnym judaizmom nemá mnoho spoločného; filmoví rabíni pripomínajúci čarodejných hviezdopravcov (na hlavách nosia skalpy, nie jarmulky), ktorí majú za cieľ privolávať zázraky na hlavu kráľa. Sám rabi Löwy vyzerá ako šialený vedec nie nepodobný doktorovi Caligarimu (Werner Krauss) alebo Rotwangovi (Rudolf Klein-Rogge) z Langovho snímku Metropolis (1927). Pre filmový expresionizmus sú typické výrazne štylizované kulisy: v Golemovi sú interiéry aj exteriéry židovského ghetta pokrútených a hrubých tvarov, navodzujúcich predstavu lona, zatiaľ čo svet nežidovského dvora je plný hýrenia a rozprávkovej atmosféry. V tridsiatom prvom roku Golem výrazne inšpiroval Whaleovho Frankensteina (1931); ten za svoju podobu vďačí viac Wegenerovi ako Mary Shelleyovej. 65% (15.02.2010)

Stará židovská legenda v nadčasovém hávu německého expresionismu. Režisérské duo Wegener–Galeen uskutečnilo dráždivou tvarovou syntézu gotického klenutí a lomení s expresionisticky pokřivenou perspektivou a výsledkem je zvláštní vizuální svět na pomezí reality a snu, historie a mýtu. Klasický příběh Rabiho Löwa a jeho monstrózního výtvoru je tryskajícím zřídlem temné atmosféry, která kulminuje ve scéně vyvolávání Astarotha (nadčasově ztvárněné a neobyčejně sugestivní), stejně jako jímavou prefigurací příběhů o "nepochopených" monstrech. Sám Wegener ztvárnil Golema jako zdroj nekontrolovatelné síly, ale zároveň jako bytost pozvolna opouštějící své prvotní určení a procitající do svého lidství. Čímž jasně předznamenal celou větev významných horrorových snímků. V restaurované verzi oceňuji zejména systém barevných filtrů, který citlivě kopíruje atmosféru děje a pak výtečný soundtrack, který dokonale koresponduje s duchem snímku. Der Golem je výpravný historický kus (ovšemže v měřítku své doby), snímek s atmosférou mystiky a příběhem, který jednou pro vždy předurčil monstra v kinematografii. Je kdesi na pomezí výrazně stylizovaného Kabinetu dra. Caligariho a skutečnost poetizujícího Nosferata. Pro milovníky černobílých snů s pečetí IFA vtělená rozkoš! (18.11.2004)

Tento snímek nese pravděpodobně 1. příčku v mém osobním žebříčku nejnudnějších a nejzdlouhavějších filmů. Až na lepší začátek a celkem dobrý konec, mám neuvěřitelnou mlhu. Snad, že dialogy jsou pro mě skoro to nejdůležitější a pokud má 1 a půl hodinový film kolem 35 vět přímé řeči, nedokážu plně akceptovat a pochopit děj a stávám se stále méně a méně pozorným. Čili v souvislosti s tím, že jde o němý film, ve kterém se z velké části příběh odvíjí gesty a obrazově, mnoho věcí mi pak uniklo a nedokázal jsem tak ocenit, alespoň tedy podle zdejšího hodnocení, nepochybnou kvalitu počinu. (14.04.2006)

Golem, vzhledem opět připomínající vypaseného staroegyptského vojáka, se po pár letech vrací, aby všem příznivcům hororu plivl svou hliněnou slinou do tváře a umučil je nudou prostřednictvím neskutečně dlouhé stopáže. Bohužel jsem totiž patřil k těm nešťastným, kteří se museli vypořádat s úmornou 101 minutovou verzi, během níž jsem čekal zcela marně na jakýkoliv záblesk strachu, děsu či napětí, který by ve mě snímek vyvolal. (24.04.2016)

Aj keď to nie je "klasika" ako Nosferatu, Der Golem je každopádne nesmierne zaujímavý artefakt nemeckého expresionizmu,so všetkým čo k tomu patrí...Scéna oživovania Golema je geniálna, tak ako aj jeho vizuálne spracovanie...Celkom by ma zaujímalo, aký bol osud tohto "židovského" filmu po roku 1933, keď sa k moci dostala NSDAP...asi sa jej veľmi nepáčil.. (27.04.2006)