Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Pokud hledáte detektivní filosofické sci-fi, tak GITS je jednoznačně správná volba. Prostředí zhruba odpovídá mé představě o roce 2030, kdy se seriál odehrává. Lidstvo sice udělalo velký pokrok ve výpočetní technice a kybernetice, ale jinak zůstalo stejně prohnilé, jako je dnes. Kromě několika dílů překypuje seriál velice originálními zápletkami a zajímavými řešeními jak jednoduchých, tak složitých případů. Velice jsem si oblíbil Tachikomy, protože právě jejich "monology" dávají možnost k zamyšlení se. Trošku nepříjemně pro mě kontrastuje klasická animace s použitými efekty, protože bych byl rád, kdyby se plynule pohybovaly nejen auta, ale i lidé. Nelze nezmínit fantastickou hudbu Yokko Kanno, která dává seriálu daleko modernější nádech. (08.01.2008)

Pro část mojí technokratické duše je to čistá rozkoš. Všechno, co jsem napsal o filmu Mamoru Oshiiho Kôkaku kidôtai, platí bezezbytku i o tomhle kyberpunkovém arcidíle. Nemám k němu výhrady a pokud jsem při jeho sledování na nějaké ty nedostatky nebo drobné nesrovnalosti narazil, okamžitě jsem na ně zase zapomněl. (02.01.2009)

Naprostá kyberpunková pecka, plná detailů. Ať je to sledování příběhu Vysmátého muže (v jedné scéně ukazují záběry s logem, v dalším díle to samé + hláška, že to teprve později dodali média a na konci série je k tomu menší dovětek:)) nebo předhazování citátů, které pokrývají filozofický podtext seriálu, je to působivé. A také nutno říci, že rozhodně přístupnější a čitelnější v myšlenkách a záměrech tvůrců než dvojice filmů (i těch citátů na minutu je méně). Skládání hlavní dějové linie je jako skládání puzzlů bez znalosti obrázku, který vám má vyjít. Je to zábavné, poutavé a díky úžasné režii a všudypřítomné hudbě seriál neztrácí tempo. Postavy jsou prohlubovány, divák je poznává, odkrývá jejich motivaci i mentalitu, ale všichni nedostanou stejně prostoru. Je to pochopitelné, ale Motoko bych zbožňoval i kdyby byla v každém pátém díle... Ostatní mají většinou smůlu. Druhou smutnou zprávou je přítomnost až přehnaně dětinských (u pár dílů doporučuji koukat i po závěrečných titulkách) Tachikom. Ve výsledku jsou velmi důležité, ale jako by autoři chtěli ubrat na vážnosti nebo naléhavosti kyberpunkového světa plného hackerů a jejich nonstop útoků na oči/svět/tak vůbec. I přesto, tenhle výlet do "blízké" budoucnosti je prostě neuvěřitelně působivý a cca bez tří dílů, by těch 5* ode mě rozhodně dostal. 90% PS: tohle je první sezona seriálu, druhá tu má oddělený profil:) (13.09.2010)

Tak nevím, má tohle navazovat na původní Ghost in the Shell nebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na 2nd GIG a na Ghost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval. (25.01.2018)

Jedna z nejlepších detektviních sérií, co jsem kdy zřel. Famózní příběhové linie i drobnými odbočkami stimulují mé implantáty fantasie natolik, že častokrát trnu úžasem. To, že seriál si lehce hraje s filmovou předlohou a utváří jakýsi svébytný pohled na svět GiS jenom dokazuje zdatnost tvůrců. Způsob, myslím podoben i filmu, jakým střídají intimní drama a dokonalé bitky naplňuje mou touhu po vyprávění jako takovém. 1 série i 2nd Gig - ty aluze - ty myšlenky - ty postavy - síť a strupy. Jsem odvařen - totálně... (17.12.2009)