Kókaku kidótai: Stand Alone Complex

Nejznámější animovaný přírůstek do žánru cyberpunku mám rád jak v celovečerní, tak (jako jeden z mála) i v hrané hollywoodské podobě, takže jsem po dlouhých letech odkládání nakonec zamířil i do jeho seriálové verze. A i přes přítomnost všech známých postav a povědomé kulisy mě čekalo nečekané vystřízlivění. Pryč jsou akční symfonie nebo salvy myšlenek, které nejdou vždy adekvátně uchopit nebo pár větami vysvětlit, částečně je navíc pryč i specifická nálada, neodmyslitelně k Sekci 9 patřící. Ze Stand Alone Complex se totiž vyklubala epizodická sci-fi kriminálka, která je sice tu a tam ozvláštněna nečekanými žánrovými zatáčkami, ale ve své podstatě zůstává stále tím samým. Kartotékou případů, které se ve velkém otřou o politiku, v menším záběru pak o ekonomiku, sociologii či historii, aby vše zakončily střídmou akční scénou nebo nostalgickou rozmluvou. Chvíli jsem takový přístup dokázal přijímat, ale když se podobně nenápaditě vyvíjela i ústřední linie s Vysmátým mužem, která se první tři čtvrtiny seriálu zdá spíše povinným přívěskem, nebylo mi zrovna do zpěvu a marně jsem se snažil pochopit, proč právě Ghost dosahuje v žebříčcích nejpopulárnějších japonských seriálů tak kultovní úrovně. Jenže pak přijde poslední sedmička epizod, které míří tak vysoko, že jsem se málem ujišťoval, jestli sleduji stále ten samý seriál. Místo nicneříkajících dialogů se přistupuje k činům, na osudech hlavních charakterů mi záleží až bolestivě moc a zpětně divák pochopí i velmi pozvolné tempo nebo občas až neexistující gradaci jednotlivých zápletek či epizod. Stand Alone Complex je hodně specifická vize a přestože k ní mám nejednu výhradu, má v sobě zároveň tolik jedinečnosti, že jí v hodnocení rád trochu pomůžu a jsem rád, že nakonec dostála slavnému jménu. (11.09.2018)

Pro část mojí technokratické duše je to čistá rozkoš. Všechno, co jsem napsal o filmu Mamoru Oshiiho Kôkaku kidôtai, platí bezezbytku i o tomhle kyberpunkovém arcidíle. Nemám k němu výhrady a pokud jsem při jeho sledování na nějaké ty nedostatky nebo drobné nesrovnalosti narazil, okamžitě jsem na ně zase zapomněl. (02.01.2009)

Stand Alone Complex na člověka, který první zkoukne oba filmy vybafne mírně odlišným stylem, dalo by se říct, že "lidštějším" (mírně goofy vzhledem k zápletce, ale jiné slovo mě nenapadlo, sry). SAC se skládá ze dvou sezón, kde každá sezóna se točí ohledně jednoho velkého případu...ale epizodky, které se odehrávají mimo tyto větší "linky" jsou někdy nemálo hřejivé, hlavně se mi líbily díly, které nakousávaly minulost jednotlivých postav (škoda, že z 52 dílů, byly jen 3....jedním z těch kousků je i 10.díl první sezóny a je moc moc mňami, super atmosféra, parádní hudba atd..). Po každé sérii tu jsou ještě OVA (jsou 2...to jen tak, kdyby někdo nevěděl nebo neuměl počítat nebo byl naprostý idiot;)...po první sérii tu je OVA s názvem Laughing Man, která se snaží shrnou hlavní zápletku do necelých 3 hodin...takže nedoporučuju koukat první na OVA a až potom na seriál, člověk je pak mírně ztracen....po druhé sérii tu je OVA s názvem Individual Eleven (stejné schéma). GitS je jeden z těch seriálů, který v druhé sezóně mírně mění styl...je to více temnější a taky postavené na akci...bodejť, když je Japonsko na pokraji občanské války ;)...tento styl mi nemálo vyhovuje (viz. Black Lagoon) a kyberpuňk jakbysmet + parádní OST....takže nemůžu jinak, než za 5. (08.06.2007)

Na tomto anime mi vadilo, že je strašne ukecané, používa zložité slová a vety, a aj keď som v angličtine celkom dobrý, často som musel pauzovať nielen preto, aby som to stihol prečítať, ale aj aby som pochopil obsah vety. Preto v závere prvej sezóny som v tom mal už úplný bordel a druhú sezónu som po zhliadnutí prvého dielu radšej nechal tak. Kebyže sa americký titulkovači radšej riadia zlatým pravidlom "netreba prekladať od slova do slova a.k.a počkaj, kým si to chalan prečíta", bol by výsledný dojem omnoho lepší. (17.06.2008)

Tak nevím, má tohle navazovat na původní Ghost in the Shell nebo je to úplně jiný universe? Podle wikipedie se děj seriálu odehrává v roce 2030 a film 2029, ale s tím, jak skončil film, předpokládám, že se to buď musí odehrávat před filmem nebo to s tím nesouvisí. Divné a matoucí. S ohledem na komplikovanost celého GitS světa si člověk nemůže být ničím jistý. Jistej si jsem ale tím, že seriál mě docela chytl (můj první anime). Mají to vymyšlené docela dobře a je jasné, že kdyby to bylo hrané, polovina věcí by nešla tak dobře zpracovat nebo by na to nebyly prachy. I když do GitS světa skočíme rovnejma nohama a někdy tápu, po čase se do toho člověk dostane a začne ho to bavit. Jsou tu dva typy epizod - ty "stand alone" jsou většinou samostatné příběhy, které se dají vypustit, kdybyste chtěli. Pak jsou tu "complex" epizody, které se motají kolem kybermozkové sklerózy a hackera, který si říká Laughing Man a dávají docela složitej příběh, ve kterém složitě se orientuje hlavně kvůli hromadě postav, propojením na úrovni různejch organizací a společností, hackování kybermozků, sdílení informací na síti, propojení myslí atd. Ale zas o to je to zajímavější. Na konci je navíc zmíněn jakýsi syndrom nazvaný "Stand alone complex", takže jmenuje se ten seriál podle tohoto syndromu nebo podle typu epizod? Takhle zmatenej jsem byl u seriálu (stejně jako u filmu) mnohokrát a některá vysvětlení, dialogy, souvislosti mi prostě unikly. Taky je možné, že něco se podělalo při překladu z japonštiny do angličtiny, z které někdo dělal české titulky. No nic, jdu koukat na 2nd GIG a na Ghost in the Shell 2: Innocence, tak uvidím, jestli mi bude dopřáno nějaké další porozumnění genialitě tvůrců, kteří tohle vymysleli. Ještě musím zmínit znělku, u které hraje výborná skladba Aeria Gloris, a u závěrečných titulků taky docela zajímavej song. Po skončení každého dílu nás vždy čekala krátká epizodka ze života Tachikom, které jsem ale nedával a přeskakoval. (25.01.2018)